Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) vítá úsilí Komise harmonizovat opatření, jež upravují dobrovolný návrat migrantů a jejich opětovné začlenění v zemi jejich původu. Zároveň však má pochybnosti o tom, do jaké míry jsou některé předložené návrhy proveditelné, a také obavy, že by se dobrovolné návraty mohly zvrtnout ve vyhošťování migrantů z EU.

EHSV zdůrazňuje, že většina dobrovolných návratů nefunguje správně, protože země původu nejsou do tohoto procesu dostatečně zapojeny a migranti s neoprávněným pobytem se často vrátit nechtějí.

Tento postoj vtělil EHSV do svého stanoviska ke Strategii pro dobrovolný návrat a opětovné začlenění, jež bylo přijato na zářijovém plenárním zasedání a v němž se podrobněji zaměřil na strategii, která je jedním z klíčových cílů Nového paktu o migraci a azylu.

EHSV v něm zopakoval své výhrady k tomuto paktu, který je podle něj téměř výlučně zaměřen na boj proti neoprávněným pohybům a pobytu, ať už na hranicích nebo prostřednictvím dobrovolných a nucených návratů, nenabízí však komplexní přístup k řízení migrace pomocí legální a bezpečné mobility. To podle EHSV představuje strategickou slabinu migrační a azylové politiky EU.

„Musíme řešit příčiny nelegální migrace, ne její následky. To znamená, že musíme zajistit bezpečné a účinné způsoby vstupu do EU. Pokud se nám to podaří, mohl by se počet nelegálních migrantů snížit,“ uvedl zpravodaj stanoviska José Antonio Moreno Díaz.

Stávající nesystematický přístup má řadu nedostatků.

Pobídky, které jsou v současné době poskytovány zemím původu, je mohou ve skutečnosti odrazovat od toho, aby se pokusily příliv migrantů omezit, neboť tyto pobídky jsou nabízeny v rámci programů založených na existenci neoprávněně pobývajících osob.
EHSV podle jeho slov obzvláště znepokojuje cíl paktu zvýšit počet rychlých dobrovolných návratů z vnějších hranic EU.

„Jsou všechny tyto urychlené návraty skutečně dobrovolné, nebo jde o vyhoštění? Obáváme se, že se „dobrovolné návraty“ mohou stát eufemismem pro vyhošťování nebo pro poskytování finančních náhrad cílovým zemím, které tyto navracené osoby přijímají, aniž by dostatečně zohledňovaly jejich přání nebo – a to je ještě znepokojivější – jejich práva,“ prohlásil zpravodaj Moreno Díaz.

EHSV došel k závěru, že spolupráce se třetími zeměmi musí být ve všech ohledech podmíněna tím, že tyto země budou dodržovat mezinárodní veřejné právo a zajistí ochranu lidských práv a základních svobod.