You are here

INSTITUCIONÁLNÍ ZÁLEŽITOSTI A ROZPOČET EU

Lisabonská smlouva zahájila novou etapu, neboť otevřela občanům a organizacím, které je zastupují, nové příležitosti k zapojení se do tvorby politik a do rozhodovacího procesu EU, a tím k posílení demokratické legitimity evropských institucí a jejich práce. Nicméně s ohledem na jednání o brexitu, jakož i na nedávné geopolitické, bezpečnostní, hospodářské a sociální výzvy, jimž EU čelí, byl zahájen nový proces úvah, na jehož základě by měly země EU-27 rozhodnout o budoucnosti své Unie.

Evropská unie disponuje rozpočtem, jenž slouží k financování politik prováděných na evropské úrovni. Tento rozpočet činí přibližně 1 % hrubého národního důchodu (HND) EU-28, neboli 157,9 miliard EUR (2017). Přibližně 94 % rozpočtu EU pokrývá financování programů a projektů jak v členských státech, tak mimo EU. Přibližně 6 % rozpočtu se používá na správní náklady. Peníze v zásadě pocházejí z příspěvků členských států vypočtených na základě HND a DPH a z tradičních vlastních zdrojů (cla na dovoz ze zemí mimo EU). Hlavními kategoriemi výdajů jsou růst (posílení konkurenceschopnosti pro růst a zaměstnanost a hospodářská, sociální a územní soudržnost), přírodní zdroje (zemědělství a rybolov), bezpečnost a občanství, zahraniční politika a správa.

Postoj EHSV k institucionálním záležitostem a rozpočtu EU

EHSV aktivně ovlivnil změny ve Smlouvách EU a pomohl reformovat instituce. Bude tak činit i nadále prostřednictvím svých stanovisek, jež reprezentují názory občanské společnosti, v rámci politického dialogu o budoucnosti Evropy a jejích institucí.

EHSV prosazuje, aby byl rozpočet EU využíván k obnově hospodářského růstu a zaměstnanosti, aby podporoval inovace a konkurenceschopnost a reagoval na vnitřní i vnější výzvy. Kromě toho musí být kladen větší důraz na výsledky, jichž je prostřednictvím rozpočtu EU dosahováno. Zavedení nového systému financování rozpočtu EU, který bude více založen na vlastních zdrojích, by mělo pomoci ukončit diskusi o čisté rozpočtové bilanci jednotlivých členských států, která je v rozporu s hodnotami solidarity a vzájemné prospěšnosti, o něž se opírá evropská integrace. Zásadní význam má zjednodušení postupů při využívání rozpočtu, stejně jako větší pružnost při reakcích na naléhavé problémy.