Stefano Mallia, předseda skupiny Zaměstnavatelé v Evropském hospodářském a sociálním výboru

Vzhledem ke zkušenostem získaným za poslední dvě desetiletí a během sedmi vln rozšíření, které se od zahájení evropského projektu odehrály, by bylo zřejmě vhodné oslavit výročí „velkého třesku“ v roce 2004 a seznámit se s fakty a číselnými údaji. To by před červnovými volbami do Evropského parlamentu přispělo ke zklidnění emočně vypjatých diskusí.

Z důvodu války na Ukrajině trvající již třetím rokem se otázka rozšíření stala prioritou evropské geopolitické agendy. Ukrajina, Moldavsko, Bosna a Hercegovina a Gruzie ve velmi krátké době získaly status kandidátských zemí. Se Severní Makedonií a Albánií byla konečně zahájena přístupová jednání. To vše představuje zásadní pozitivní posun v politice, která již řadu let stagnovala.

Abychom docílili toho, že tato nová dynamika bude i nadále pokračovat, měli bychom se soustředit na posouzení přínosů takového kroku.

Demokratizace a právní stát jsou samozřejmě nezpochybnitelné zásady. Totéž platí i o tom, že rozšíření se jako proces odvíjí na základě zásluh a nelze k němu dospět žádnými zkratkami. Je však třeba občany ujistit o potenciálních hospodářských přínosech a prosperitě příští generace obyvatel Evropy.

Pokud můžeme o budoucnosti usuzovat z minulosti, lze s jistotou říci, že hledisko přínosů je nesporné. Během oficiálního předvstupního procesu mezi lety 1994 a 2004 se obchod mezi starými a novými členskými státy zvýšil téměř trojnásobně a mezi novými členskými státy pětinásobně. Tehdejší EU-15 vykazovala od začátku procesu přistoupení až do roku 2008 průměrný roční růst ve výši 4 %, přičemž proces přistoupení umožnil polovinu tohoto růstu a v letech 2002 až 2008 díky němu vznikly 3 miliony nových pracovních míst.

Pandemie COVID-19 a válka na Ukrajině ukázaly, že EU musí přehodnotit svou hospodářskou odolnost, zejména v souvislosti s ekologickou a digitální transformací. Plán REPowerEU předpokládá, že se v Unii zvýší výroba energie z obnovitelných zdrojů. Akt o průmyslu pro nulové čisté emise a akt o kritických surovinách vyzývají k tomu, aby bylo 40 % ekologických hodnotových řetězců a hodnotových řetězců surovin přesměrováno do EU. Kandidáti na přistoupení k EU, zejména Ukrajina, mohou hrát v tomto směru důležitou úlohu a zajistit větší hospodářskou bezpečnost.

Pokud jde o přírodní zdroje, Ukrajina má po Norsku největší zásoby plynu v Evropě. Patří také mezi jedny z největších výrobců vodní energie v Evropě a její výrobu by mohla navýšit spolu s dalšími ekologickými zdroji energie, jako je větrná a solární energie a biomasa. Ukrajina je rovněž významným vývozcem kovů a má zásoby lithia a vzácných zemin, jež mají zásadní význam pro ekologický a digitální průmysl.

I zemědělské odvětví Ukrajiny je jedním z největších na světě. Její začlenění do jednotného trhu by podstatně zvýšilo potravinové zabezpečení EU.

Zcela zřejmé jsou i přínosy většího zapojení do jednotného trhu pro země západního Balkánu. Pro informaci uveďme, že HDP Chorvatska se od vstupu do EU v roce 2013 neustále zvyšoval, čímž stouply i příjmy chorvatských občanů s průměrným nárůstem HDP na obyvatele o 67 % (z 10 440 EUR v roce 2013 na více než 17 240 EUR).

Cesta k členství v EU pro devět nových zemí bude složitá, ale neexistuje žádná jiná alternativa. Hodlá-li být EU globální velmocí, musí v první řadě dokázat, že je silná i na domácí půdě.