Pat Cox
Náš zvláštní host, bývalý předseda Evropského parlamentu Pat Cox, vzpomíná na velké rozšíření před 20 lety jako na období plné obrovské naděje, kdy se mohl evropský kontinent konečně nadechnout z obou plic – na Východě i na Západě. Zatímco Putin šíří mýtus o bratrství mezi Slovany uprostřed výbuchů balistických raket, EU je i nadále dobrovolným svazem svobodných a suverénních národů založeným na základních hodnotách, jimiž je dodržování lidských práv, rovnost a právní stát.
Slavnostní akce, kterou uspořádalo irské předsednictví Rady EU v Dublinu dne 1. května 2004, a oficiální uvítací ceremoniál v Evropském parlamentu ve Štrasburku dne 3. května 2004 jsou pro mě politicky, ale i emocionálně vrcholně pozitivní momenty plné naděje, které znamenají symbolický návrat domů, znovusjednocení a to, že se tento světadíl mohl nadechnout z obou plic – na Východě i na Západě. V Dublinu přečetl Seamus Heaney svou báseň Ohně o Bealtainu (Beacons at Bealtaine) a vyjádřil niterný optimismus, že toto historické rozšíření umožní, ať „z cizích slov […] nový význam vzplane, pohneme rty i myslí“. Ve Štrasburku bylo vztyčeno deset národních vlajek nových členských států na stožárech vyrobených v gdaňských loděnicích, které darovalo Polsko. Jejich cesta do Štrasburku symbolicky připomněla cestu od komunismu ke svobodě, kterou zosobnil přítomný Lech Wałęsa.
Pro všechny byla tato slavnostní akce samozřejmě vyvrcholením dlouhého a složitého procesu vzájemné přípravy, který trval řadu let. Dosažení cílové pásky v tomto politickém a procedurálním maratónu znamenalo pro všechny zúčastněné strany nejen radost, ale i úlevu.
Jsem přesvědčen, že toto rozšíření bylo zřejmě nejsilnějším a nejúspěšnějším transformačním politickým momentem v EU za posledních pět desetiletí. Má vlastní země, Irsko, se stala členem při prvním rozšíření dne 1. ledna 1973 a v té době byla nejchudším státem/regionem tehdejšího Evropského hospodářského společenství. Irsko získalo přístup na velký trh a v prvních desetiletích členství těžilo ze solidarity EU prostřednictvím regionálních fondů a později fondů soudržnosti. Zpřísnila se pravidla v oblasti rovnosti žen a mužů a normy environmentální politiky, byl podpořen mírový proces v Severním Irsku a byly uznány mimořádně složité dopady brexitu na Irsko, které je jediným státem EU, jenž sdílí se Spojeným královstvím pozemní hranici. To vše představuje obzvláště pozitivní zkušenosti a výsledky. Nebyla to vždy procházka růžovým sadem, zejména pokud jde o krizi eurozóny, ale čistý přínos je dalekosáhle pozitivní.
Ačkoli respektuji rozhodnutí Spojeného království vystoupit z Unie, kterého zároveň také lituji, tento odchod je jasným důkazem toho, že EU je dobrovolným svazem svobodných a suverénních národů, k němuž se lze svobodně připojit a stejně tak jej opustit. To silně kontrastuje s Putinovou svévolnou neoimperiální válkou proti Ukrajině, kde šíří mýtus o bratrství mezi Slovany pomocí zbraní, balistických raket a smrtonosných dronů.
Řecku, Portugalsku a Španělsku pomohlo přistoupení k tomu, aby po skončení diktatury úspěšně obnovily demokracii a dosáhly zlepšení životní úrovně a kvality života.
Velké rozšíření, k němuž došlo před 20 lety, umožnilo díky prudkému zvýšení investic, obchodu a díky solidaritě EU obrovský růst v nových členských státech, zejména v zemích střední a východní Evropy. Jejich HDP na obyvatele upravený o inflaci a měnu se za dvě desetiletí v průměru zvedl z méně než poloviny průměru EU na tři čtvrtiny rostoucího průměru EU. HDP Litvy na obyvatele se v tomto období ztrojnásobil. Došlo ke zlepšení v oblasti zdraví i vzdělávání, což vedlo jak k lepší kvalitě života, tak k vyšší životní úrovni. V celém regionu se zdvojnásobila zemědělská produkce. Stejně jako u všech předchozích rozšíření lze říci, že se ukázalo pro přistupující státy i pro EU jako přínosné. Díky tomu jsem se stal v této otázce optimistou, aniž bych propadal naivitě.
Vývoj v Polsku v posledních letech a v Maďarsku až do současnosti svědčí o tom, že odchýlení od pravidel EU v oblasti právního státu, svobody sdělovacích prostředků či dodržování práv menšin znamená, že přistoupení k EU je vnímáno jako cesta k prosperitě, avšak chybí ochota zapojit se do společenství sdílených hodnot. Maďarský premiér svou zemi hrdě označuje za neliberální demokracii. Ať si vykládáme článek 2 SEU jakkoli volně, zjevně nestanoví neliberální demokracii. („Evropská unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Tyto hodnoty jsou společné členským státům ve společnosti vyznačující se pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů.“)
Toto prohlášení bylo součástí dohody o členství v EU, je zakotveno ve všech smlouvách o přistoupení a bylo schváleno všemi přistupujícími státy. Heslo „nechte si své hodnoty, ale posílejte nám peníze“ není udržitelným základem vzájemného respektu. To by se nemělo v současných kandidátských zemích, které se snaží dosáhnout přistoupení k EU, opomíjet. Očekávám, že v budoucích jednáních se bude klást větší důraz na kodaňská kritéria, pokud možno i na doložky smlouvy o přistoupení, které EU umožní energičtěji hájit práva a hodnoty před nerespektováním. EU není jen trhem a dosažení materiálního pokroku není jediným nebo dokonce zásadním důvodem její existence, jakkoli je takový pokrok žádoucí.
Je nicméně třeba konstatovat, že vzhledem k dosavadním výsledkům bylo rozšíření v zásadě přínosné pro všechny zúčastněné strany a mělo by se k němu přistupovat v pozitivním duchu. Kandidátské státy budou muset projít rozsáhlými změnami, které budou u každého z nich probíhat vlastním tempem. Na bedrech EU zase leží úkol zajistit rozhodovací proces a rozpočtovou kapacitu pro přijetí nových členských států, což platí i pro předvstupní pomoc. Po udělení statusu kandidátského státu a po prověření rozhodne Rada jednomyslně o rámcích pro jednání, o postupném otevírání jednotlivých kapitol, dokončení jednání a o konečné smlouvě o přistoupení. Žádný z těchto kroků není jednoduchý a neobejde se bez komplikací. Doufáme, že všechny členské státy budou respektovat povinnost „loajální spolupráce“ a budou pomáhat při plnění úkolů vyplývajících ze Smlouvy (čl. 4 odst. 3 SEU).
Případ Ukrajiny je specifický ve své komplexnosti, což je dáno její velikostí, podílem zemědělství v poměru k HDP ve srovnání s průměrem EU a její relativní chudobou, pokud jde o HDP na obyvatele. Další příčinou je samozřejmě válka a její ničivé dopady. Jednání mohou být zahájena. Ukrajina již nastoupila cestu integrace prostřednictvím dohody o přidružení a prohloubené a komplexní dohody o volném obchodu s EU. Tyto dohody by mohly být postupem času rozšiřovány, avšak nezbytným předpokladem pro přistoupení bude nakonec vyřešená situace týkající se jejího území a trvalý mír, v němž může hrát roli členství v EU. EU potřebuje na svých východních hranicích stabilitu, a nikoli chaos. Přijetí Ukrajiny je v konečném důsledku v kolektivním zájmu i v zájmu Ukrajiny.
Pat Cox, bývalý předseda Evropského parlamentu v období 2002 až 2004
Pat Cox je irský politik a novinář. V letech 2002 až 2004 byl předsedou Evropského parlamentu. Byl rovněž předsedou Evropského hnutí (2005–2011). Od roku 2015 vede Nadaci Jeana Monneta pro Evropu. Je rovněž evropským koordinátorem pro Skandinávsko-středomořský koridor hlavní sítě TEN T (doprava) (EU) a vedoucím mise Evropského parlamentu pro posouzení potřeb a provádění parlamentní reformy Nejvyšší rady na Ukrajině. Na začátku své kariéry pracoval jako moderátor televizních zpráv v RTE v Dublinu. V roce 2004 obdržel Mezinárodní cenu Karla Velikého v Cáchách za to, že jako předseda Evropského parlamentu přispěl k rozšíření Evropské unie.
