Naprosto mě šokovalo, když jsem zjistil, že poté, co jsme se 10. listopadu dozvěděli povzbudivé zprávy o tom, že se vyjednávací týmy Evropského parlamentu a Rady dohodly na konečné podobě příštího víceletého finančního rámce a fondu na podporu oživení, se dva členské státy, k nimž se později připojil i třetí, bezohledně rozhodly držet celou Evropu v šachu. Ani videokonference evropských lídrů 19. listopadu nepřinesla v této patové situaci průlom.

Balíček Next Generation EU a víceletý finanční rámec (VFR) na období 2021–2027 v celkové hodnotě 1,85 bilionu EUR jsou naléhavě zapotřebí k tomu, aby mohlo dojít k rychlému a účinnému oživení ve všech zemích a ku prospěchu všech našich občanů. Pokud se v dohledné době nepodaří dohodu o rozpočtu a fondu na podporu oživení nalézt, ocitneme se bezpochyby uprostřed jedné z největších institucionálních a politických krizí v historii EU. Ta se však ani z daleka neomezí jen na tyto oblasti, nýbrž ještě dále prohloubí také hospodářskou a sociální krizi, kterou již procházíme.

Ihned poté, co jsem se doslechl o této patové situaci v Radě, jsem vydal tiskové prohlášení, které společně se mnou podepsali i mí vážení kolegové – předseda sekce SOC Aurel Laurențiu Plosceanu a předseda skupiny EHSV Základní práva a právní stát Cristian Pîrvulescu.

Co mě však zaráží nejvíce, je fakt, že blokováním fondu na podporu oživení se vlády dvou států snaží zabránit tomu, aby čerpání rozpočtu EU bylo podmíněno dodržování zásad právního státu. Lidská práva a právní stát tvoří samotnou podstatu demokratické společnosti. Tyto hodnoty, které jsou zakotveny v článku 2 Smlouvy o EU, by neměl nikdo zpochybňovat. Z těchto zásad nelze slevit!

Neztrácejme ale naději. EU ve své dlouhé historii dokázala, že je „mistryní kompromisu“, a to i když jde o politicky kontroverzní a složité otázky. Upřímně tedy doufám, že se nakonec dostaneme i z této slepé uličky. Na nic jiného nechci v tuto chvíli ani pomyslet.

Někteří političtí a ekonomičtí analytici přišli s myšlenkou, aby v případě, že se nepodaří nalézt dohodu se všemi členskými státy, pokračovaly přípravy fondu na podporu oživení v rámci posílené spolupráce, a to nezávisle na VFR. Smlouva to podle nich umožňuje. Tato možnost by podle mě sice mohla představovat krajní řešení, jsem však pevně přesvědčen, že naším cílem musí být taková dohoda, pod níž se podepíše všech 27 členských států a která bude založena na dodržování zásad právního státu.

Není času nazbyt. Naléhavě proto vyzývám členské státy, a zejména ty, které dohodu v současné době blokují, aby evropské občany již dál nepřipravovali o tolik potřebné peníze na podporu oživení v Evropě.