Prostřednictvím ekologické a digitální transformace lze posílit odolnost, konkurenceschopnost a sociální spravedlnost

Otázka EHSV info: Jak a dokdy lze dosáhnout přechodu na ekologičtější a ve větší míře oběhový a digitální průmysl a splnit cíle Zelené dohody Evropské komise? A jakou roli hrají v tomto procesu suroviny?

Pietro Francesco De Lotto, předseda CCMI: Ať již mluvíme o čtvrté, páté, nebo dokonce o šesté průmyslové revoluci, často se rozběhne veřejná diskuse. Přestože se názory na tuto otázku různí, je jisté, že jsme svědky zásadní revoluce v našem průmyslu, která zahrnuje dvojí výzvu: přechod k ekologičtějšímu a více oběhovému modelu a digitální transformaci. Hnací silou této revoluce je několik faktorů: veřejné mínění, citlivost spotřebitelů, usilování o globální konkurenceschopnost, potřeba přizpůsobit práci novým modelům a další faktory.

Jako v případě všech revolucí bude výsledkem radikální změna. V našem případě to snad bude znamenat, že evropský průmysl přetaví ekologizaci a digitalizaci v konkurenční výhodu na světové scéně. Tento proces probíhá již několik let, je však nutné, aby tuto transformaci náležitě řídily veřejné orgány, aby se tak zajistilo, že její přínosy pocítí každý podnik, každý pracovník a každý region v Evropě.

Nezbytný základ činnosti EU tvoří jednoznačně boj proti změně klimatu a cíle udržitelného rozvoje, musíme se však postarat o to, aby je za výhodu – a nikoliv za přítěž – považovaly všechny složky společnosti a průmyslu a aby se tak dělo v čím dál větší míře. Zelená dohoda pro Evropu, akční plán pro oběhové hospodářství, nová průmyslová strategie pro Evropu (a její připravovaná aktualizace) a všechny související činnosti a právní předpisy představují klíčové nástroje pro to, aby se tyto diskuse proměnily v každodenní realitu, a to v celé Evropě a tak, že nikdo nezůstane v tomto kolektivním úsilí opomenut.

Ústředním prvkem tohoto procesu jsou suroviny, a především kritické suroviny. K digitalizaci a ekologizaci průmyslu a společnosti EU jsou zapotřebí technologie, které zase vyžadují suroviny. Uveďme příklad: větrnou energii vytvářejí turbíny, jež vedle dalších materiálů obsahují i prvky vzácných zemin. EU se u těchto prvků téměř stoprocentně spoléhá na dodávky z Číny. A podobné scénáře existují u mnoha technologií, které jsou pro ekologickou a digitální transformaci nezbytné – od baterií po fotovoltaiku, od robotiky po palivové články. V minulých měsících se k těmto zásadně důležitým otázkám upírala pozornost veřejnosti mnohem více, neboť pandemie COVID-19 ukázala, že je zapotřebí, aby unijní průmysl i společnost obecně byly odolnější a strategicky autonomní, a to i pokud jde třeba o očkovací látky, léčivé přípravky nebo zdravotnické prostředky.

Akční plán pro kritické suroviny, který vypracovala Komise a jenž je rovněž předmětem nedávného stanoviska CCMI/EHSV, je dobrým nástrojem, který kombinuje nápravu stávajících nedostatků s opatřeními zajišťujícími připravenost na možné problémy v budoucnu.

Takže abych na vaši otázku odpověděl jasněji: chceme, aby průmysl EU vzkvétal a byl ekologický a digitální, ale nechceme, aby náš průmysl a společnost přešly od jedné závislosti (například na některých fosilních palivech) k další naprosté závislosti na některých kritických surovinách. Abychom se této variantě vyhnuli a abychom zajistili, že zelená a digitální transformace posílí odolnost, konkurenceschopnost a sociální spravedlnost, musíme investovat do výzkumu a vývoje, průzkumu pro udržitelnou domácí těžbu, zpětného získávání cenných materiálů z odpadů a vytváření rovných podmínek pro všechny strany. To má zásadní význam, chceme-li, aby ekologická a digitální revoluce byla úspěšná a přinesla užitek průmyslu EU a její společnosti jako celku.