Alberto-Horst Neidhardt

Krutovláda Bašára al-Asada před měsícem skončila a oficiální reakce EU se prozatím převážně omezuje na příslib pomoci za účelem rozvoje a hospodářské stabilizace. Stále není jasné, zda a kdy budou vůči Sýrii zrušeny sankce. Podmínkou pro udělení evropské podpory bude ochrana menšin a další záruky, avšak vyhlídky jsou v tomto ohledu zatím nejisté. Z toho, jak se v Sýrii vyvíjí komplexní politická, bezpečnostní a humanitární situace, lze usuzovat, že upevnění demokracie bude dlouhotrvající a náročný proces. EU bude vystavena velké zkoušce, při níž se ukáže, zda je schopna vystupovat jednotně a postupovat společně, co se budoucnosti této země týče. Místo toho se však několik evropských zemí bez váhání soustředilo na okamžitou a společnou prioritu, jíž je pro ně návrat vysídlených Syřanů. Jen pár dní poté, co Asadův režim ztratil v prosinci kontrolu nad Damaškem, Rakousko, kde byl nedávno pověřen sestavením vlády lídr strany FPÖ Herbert Kickl, oznámilo, že hodlá poskytovat „návratový bonus“ a zahájí program deportace osob se záznamem v trestním rejstříku. V Nizozemsku plánuje koaliční vláda vedená pravicovým nacionalistou Geertem Wildersem stanovit oblasti, které jsou pro navracení uprchlíků bezpečné. Německo rovněž vyhlásilo, že pokud se situace v Sýrii stabilizuje, „přezkoumá a zruší“ ochranu poskytovanou syrským uprchlíkům. I další evropské země učinily podobná prohlášení či situaci bedlivě sledují. V této souvislosti může být i rozhodnutí o zrušení sankcí motivováno spíše snahou dosáhnout navracení než tím, že by se postoj k novému vedení Sýrie změnil.

Vzhledem k tomu, že v celé Evropě vzrůstá podpora krajně pravicových a protiimigračních stran a v Německu se blíží spolkové volby, hrozí, že postoj členských států k Sýrii bude diktován domácími prioritami a krátkodobými volebními kalkuly. Členské státy EU poskytly v letech 2015 až 2024 ochranu více než jednomu milionu Syřanů, přičemž většina z nich žije v Německu. Přítomnost těchto uprchlíků se stala spornou politickou a společenskou otázkou. V řadě zemí, které poskytují útočiště uprchlíkům, je nyní veřejnost vůči nim méně vstřícná, neboť bezpečnostním incidentům s nimi spojeným je věnována značná pozornost a roli hraje i vysoká inflace a rostoucí náklady na energii. Tento obrat způsobil, že nepřátelská rétorika a politika jsou na běžném pořádku. I když Evropská komise a UNHCR vyzvaly evropské vlády, aby k otázce navracení přistupovaly obezřetně, mohly by pod vlivem tohoto tlaku návraty urychlit, a to i jednostranně.

Od pádu Asadova režimu v prosinci se do Sýrie vrátilo již více než 125 000 uprchlíků, a to většinou ze sousedních zemí. Avšak jejich vyhlídky nejsou ani zdaleka růžové. Ještě před nedávným vývojem událostí strádala více než polovina syrského obyvatelstva nedostatkem potravin, přičemž tři miliony osob trpěly hladem. Vzhledem k tomu, že v důsledku konfliktu bylo zničeno mnoho domů, jsou ubytovací kapacity zcela vyčerpány. Podle UNHCR je potřeba zajistit pro ty, kteří se vracejí zpět, téměř 300 milionů EUR určených na přístřeší, potraviny a vodu. EU a členské státy by měly koordinovat svou činnost, aby z dlouhodobého hlediska usnadnily bezpečný a dobrovolný návrat syrských obyvatel do vlasti, přičemž v této situaci je bezprostředně třeba řešit humanitární potřeby této země. Bude-li vyvíjen tlak na uprchlíky, aby se urychleně vrátili do válkou zmítané a nestabilní země, mohlo by to ve skutečnosti vyvolat opačný efekt, což by dále ztížilo přístup k potravinám, energii a přístřeší. Navracení v širokém měřítku by rovněž mohlo narušit etnickou a sociálně-ekonomickou strukturu již tak ohrožených regionů. Důvodem pro to, aby byl k otázce návratu přijat vyvážený a udržitelný přístup, je také to, že syrská diaspora může přispět k úsilí o obnovu této země. Budou zde zapotřebí inženýři, lékaři, administrativní pracovníci, učitelé a manuální pracovníci s různými úrovněmi dovedností. Syřané získali v Evropě cenné dovednosti a zkušenosti v důležitých odvětvích, jako je vzdělávání, stavebnictví a zdravotní péče, avšak nebude snadné nalézt vhodné profily. Definitivní návrat by rovněž nutně nenapomohl obnově této země, jelikož finanční prostředky, které by sem Syřané zasílali z Evropy, by mohly výrazně přispět ke snížení chudoby a k udržitelnému rozvoji. Syrští občané usazení v Evropě by rovněž mohli po Asadově pádu pomoci svou angažovaností v diaspoře posílit diplomatické a kulturní vazby mezi EU a svou zemí.

Může však dojít k tomu, že pro členské státy bude obtížné zaujmout vyvážený přístup a svou činnost zkoordinovat. Pro některé země může být prioritou dlouhodobá stabilita a obnova Sýrie, což by vedlo k tomu, že by se uprchlíci vraceli do vlasti spontánně. Jiné státy by zase mohly urychleně poskytovat finanční pobídky pro dobrovolný návrat do vlasti nebo dokonce systematicky měnit status Syřanů, jakmile se humanitární situace jen o něco málo zlepší. Systematické přezkoumávání postavení uprchlíků však bude narážet na značné právní překážky a bude představovat vysoké finanční a administrativní náklady. Na druhé straně se v případě pobídek k návratu bude muset zohlednit skutečnost, že většina vysídlených syrských občanů se již nyní v Evropě usadila a více než 300 000 jich získalo občanství EU. Nejisté hospodářské a pracovní vyhlídky v této zemi mohou zároveň odrazovat od návratu ty, kteří k tomu mají největší motivaci. Zásadní otázkou v této souvislosti bude, zda bude syrským občanům umožněno takzvaně „pendlovat“, což znamená, že se budou na určitou dobu vracet do své země a evropské hostitelské státy jim budou i nadále poskytovat trvalé příležitosti k dlouhodobějšímu návratu. Tyto otázky budou nutně souviset s širší diskusí o migrační politice EU. Do příštích jednání o reformě směrnice EU o navracení, jejíž návrh má brzy předložit Evropská komise, by se mohlo zásadním způsobem promítnout to, jak se bude vyvíjet diskuse o navracení syrských uprchlíků. V souvislosti s reformou této směrnice by však mohlo také dojít mezi členskými státy EU k dalším rozkolům. Vzhledem k tomu, že k účinnému řešení současných problémů je třeba důkladně přehodnotit migrační politiky, bude postoj EU k vysídleným syrským občanům pravděpodobně znamenat první zásadní zvrat, k němuž v této nové fázi dojde.