Od okamžiku, kdy se v 80. letech minulého století zrodila myšlenka na vytvoření jednotného evropského trhu, od navržení jeho koncepce a následného zavedení na počátku 90. let, došlo na našem kontinentu i v dalších částech světa k řadě převratných změn. Samotná EU se co do velikosti a počtu členů od té doby více než zdvojnásobila, překonala nesčetné krize a konflikty a vyrovnala se s přírodními, hospodářskými, sociálními i technologickými výzvami.

Stejně tak se od té doby změnila také geopolitická situace, a to radikálně. V Asii se objevila nová supervelmoc, která se v mnoha ohledech stala systémovým konkurentem EU. V průběhu let se ukázalo, že zásady vnitřního trhu, tj. volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a pracovních sil, mají na hospodářskou výkonnost EU blahodárný vliv. Vnitřní trh však není ani zdaleka dokonalý.

Provádění společně dohodnutých pravidel někdy pokulhává, správní požadavky se množí jako houby po dešti a kapacity v oblasti dozoru nad trhem nejsou ani zdaleka dostatečné. V současné době navíc rozvoj vnitřního trhu svazují protichůdné cíle. Žádosti o dotace ze strany průmyslových podniků, ale i dalších subjektů působících na vnitrostátní úrovni jsou v rozporu s výzvami ke snížení státní podpory a zachování rovných podmínek ve všech členských státech. Požadavky na zachování místní výroby, aby v Evropě i nadále docházelo k vytváření hodnot a udržela se zde zaměstnanost, jsou v rozporu s požadavky na zachování otevřenosti trhů a přístupu na ně, aby byla EU i nadále schopna nákladově konkurovat svým globálním soupeřům a nabízet spotřebitelům výrobky za dostupnou cenu. A v neposlední řadě pak přístup k surovinám nezbytným pro výrobu zboží, jako jsou automobily, větrné turbíny, solární panely, ale i kuchyňské spotřebiče či zahradní náčiní, vyvolává otázky týkající se podmínek, za jakých jsou tyto zdroje dodávány, např. zda jsou při tom dodržovány pracovní a environmentální normy a jak si EU při získávání těchto zdrojů vede ve srovnání se svými konkurenty.

Otevřené trhy a hranice v EU, tj. klíčový aspekt původní koncepce jednotného trhu, dnes ve světě, kde se již nedodržují mnohostranně dohodnutá pravidla mezinárodního obchodu, přestávají stačit. A nebudou-li je doprovázet určitá ochranná opatření, např. přísná kontrola kvality a bezpečnosti výrobků, které jsou uváděny na unijní trh, nebo kontrola investic a souvisejících cílů, které investoři sledují, mohou postavení EU dokonce oslabit. Ve světě, který se odvrací od mnohostranných systémů založených na pravidlech a v němž se stále více prosazují země, které přístup ke zdrojům v závislosti na svých národních zájmech různým způsobem omezují a podmiňují, přestává globální ekonomika se svými mezinárodně integrovanými dodavatelskými řetězci fungovat.

Vnitřní trh, který byl dříve na těchto pravidlech založen, proto potřebuje novou strategii. Ta by měla být zaměřená na několik aspektů, kterými jsou evropská průmyslová politika, příznivý rámec pro společnosti a malé a střední podniky, podniky sociální ekonomiky, veřejná podpora evropského projektu, řádně organizované a efektivní služby obecného zájmu a kroky k zachování a rozvoji našeho sociálního modelu.

Pro prohloubení jednotného trhu má přitom podle EHSV zásadní význam dokončení kapitálového trhu EU. Kapitálový trh by se měl zaměřit na financování výroby, nákupu a toku zboží a služeb, zejména podporou činnosti podniků v oblasti výzkumu, vývoje a inovací a služeb obecného zájmu a pobízením k podnikatelství.

Zároveň je třeba upřednostnit politiky, které poskytují rámec pro inovace prováděné soukromými společnostmi a napomáhají inovacím prostřednictvím přístupu k rizikovému kapitálu a spolupráce mezi průmyslem a vědeckou sférou. Další prioritou z hlediska posílení jednotného trhu musí být uplatňování acquis. Mnohá z těchto pravidel bohužel nejsou do vnitrostátního práva provedena, jsou prováděna velmi rozdílně nebo jsou uplatňována ve velmi odlišné míře, což představuje závažnou a významnou překážku pro bezproblémové fungování vnitřního trhu.