Nicoletta Merlo 

Díky stážím se mohou mladí lidé seznámit se světem práce a teoreticky i prakticky se připravit na určitou profesi. Těchto příležitostí po celé Evropě výrazně přibylo, mj. v souvislosti se zavedením evropského systému záruk pro mladé lidi. V roce 2014 pak Rada zveřejnila doporučení k rámci kvality stáží, v němž členským státům poskytla užitečné pokyny k využívání tohoto nástroje. 

Časem však začaly být v systému stáží uplatňovány nekalé a neregulérní postupy a mladí stážisté začali být stále častěji vykořisťováni jakožto levná pracovní síla nahrazující řádné zaměstnance, která nemá nárok na odpovídající zabezpečení ani sociální ochranu. 

EHSV tudíž vítá, že má Evropská komise v úmyslu vylepšit v celoevropském měřítku rámec kvality stáží, zejména co se týče posílení složky vzdělávání a odborné přípravy a zamezení zneužívání stáží. 

Oba návrhy, které Komise za tímto účelem předložila – jde o aktualizované doporučení Rady a směrnici –, se však zabývají jen některými aspekty a mají určité problematické stránky: 

• Týkají se bez rozdílu všech forem stáží a náležitě nezohledňují odlišnosti mezi jednotlivými druhy stáží a jejich cíli a účely využití v členských státech. 
• Mimoto nezahrnují nezbytná opatření, která by již v předstihu umožnila zneužívání stáží zamezit, ani závazné předpisy ke zvýšení norem kvality. 
• Návrh směrnice se pak vztahuje pouze na stážisty, kteří jsou považováni za pracovníky nebo jsou v pracovním poměru, což platí v méně než polovině členských států. Směrnice je tak zaměřena jen na omezený okruh osob a může se stát, že nepřinese očekávané výsledky. 

V zájmu zlepšení kvality stáží je podle mě v první řadě zapotřebí stanovit pro každý druh stáží minimální kritéria kvality, aby se možnost jejich využití předem lépe vymezila. V rámci těchto kritérií je třeba poskytnout základní záruky, položit silný důraz na odbornou přípravu a dát najevo odhodlání skoncovat prostřednictvím vhodných opatření – mj. rozsáhlejším prováděním kontrol – s jakýmkoli zneužíváním stáží. 

Kromě toho je nutné zcela eliminovat neplacené stáže, aby si tak mohli všichni dovolit tuto praxi absolvovat. V tomto ohledu sice nelze hovořit o „mzdě“ v obvyklém slova smyslu, neboť stážisté zpravidla nejsou bráni jako pracovníci a stáže nejsou považovány za zaměstnanecký poměr, měl by však být zaveden povinný příspěvek, který by byl nejen úměrný úkolům a povinnostem stážisty, ale zohledňoval by také náklady, jež mu v souvislosti s účastí na stáži vzniknou. 

Dále pak je třeba podstatněji zohlednit úlohu, kterou mohou při provádění daných předpisů na vnitrostátní úrovni a při monitorování a kontrole využívání tohoto nástroje sehrát sociální partneři.