Nový pakt EU o migraci a azylu, který byl po svém přijetí v květnu 2024 vyzdvihován jako historický milník, dosud neprokázal svůj přínos. Problémy, které bude třeba řešit v roce 2025, však nebudou snadné. Podle Camille Le Coz z Institutu pro migrační politiku Evropa (MPI) je geopolitické prostředí vysoce nestabilní, a proto bude vzhledem ke složité povaze tohoto paktu a ke krátkým lhůtám pro jeho provedení nutné prokázat obezřetnost a pečlivě jej vyvažovat.

Začátkem roku 2025 vyvstaly naléhavé otázky týkající se budoucnosti migračních politik v Evropské unii (EU). Nová Evropská komise vytyčila ve svém plánu provádění nového paktu o migraci a azylu jasný směr, avšak hrozí, že vzhledem k vývoji okolností se politická pozornost zaměří na jiné oblasti a finanční prostředky budou převedeny na jiné účely. Tuto nejistotu ještě zvyšují blížící se německé volby spolu s důsledky zhroucení Asadova režimu a nepředvídatelným pokračováním války na Ukrajině. Dále pokračují diskuse o modelech externalizace, ale mají hlavně podobu izolovaného politického manévrování, které se vymyká soudržné evropské strategii. Migrace je nadále účelově zneužívána na polské hranici s Běloruskem a tyto utilitární manipulace vedou ke stále větším odchylkám od práva EU. Tento rok zásadním způsobem ukáže, zda bude Evropská unie schopna postupovat tak, aby posílila důvěru a uplatnila tolik potřebná společná opatření, nebo zda jí bude hrozit ještě větší roztříštěnost.

Přijetí tohoto paktu uvítala řada evropských tvůrců politik v květnu 2024, po několika letech náročných jednání, jako historický milník. Těsně před volbami do Evropského parlamentu tato dohoda ukázala, že se Unie dokáže sjednotit a řešit některé své nejpalčivější problémy. Ústředním aspektem cílů tohoto paktu bylo řešit napětí v oblasti odpovědnosti a solidarity, zlepšit vnímání přetrvávající migrační krize a harmonizovat rozdíly v azylových řízeních mezi členskými státy. Ačkoli nový rámec z velké části vychází ze stávajícího systému, zavádí přísnější opatření, jako je systematické prověřování, posílené azylové řízení na hranicích a řízení o navracení a výjimky ze společných pravidel v případě krize. Tento pakt rovněž podporuje důraznější evropský postup, zavádí povinnou solidaritu, posiluje úlohu orgánů a agentur EU a zvyšuje evropské financování a dohled.

Toto posílení důvěryhodnosti EU, pokud jde o společné řízení migrace, by však nemuselo mít dlouhého trvání, pokud evropské státy neprovedou nová pravidla do května 2026. Tuto krátkou lhůtu je obzvláště náročné dodržet proto, že pakt vyžaduje vytvoření složitého systému, mobilizaci zdrojů a nábor a odbornou přípravu pracovníků, a to zejména v těch členských státech, jichž se tento problém bezprostředně týká. I když členské státy vypracovaly vnitrostátní akční plány, značná část této činnosti byla vykonána za zavřenými dveřmi bez jakékoli politické komunikace navenek. Tento nedostatek s sebou nese stále větší riziko, jelikož politické řízení má zásadní význam pro zachování křehké rovnováhy v EU.

Provádění nového systému navíc vyžaduje vytvořit partnerství mezi zúčastněnými stranami. Při převádění složitých legislativních textů do praktických rámců plní zásadní úlohu národní azylové agentury, přičemž agentury EU, zejména Agentura EU pro otázky azylu, již mají v tomto procesu klíčový význam. Stejně důležité je i zapojení nevládních organizací, které poskytují odborné znalosti a zajišťují mimo jiné přístup k právnímu poradenství a dohled nad novými postupy. Toto úsilí je třeba podpořit prostřednictvím silnější spolupráce, a to i pravidelných konzultací, spolehlivých mechanismů pro sdílení informací a pravidelných setkání operačních pracovních skupin.

Značnou pozornost mezitím získaly strategie externalizace, jež za řešení problémů EU v oblasti migrace považuje stále více evropských hlavních měst. Dohoda mezi Itálií a Albánií vyvolala četné diskuse o tom, zda umožní lepší řízení smíšené migrace, a postavila Giorgii Meloni do čela tohoto úsilí v celé Evropě. Zatím však nepřinesla žádné výsledky a zůstává dvoustrannou dohodou, do níž se další evropští partneři nezapojují. Další vlády zase navrhují jiné alternativní modely, jako jsou návratová centra, a způsoby, jak je začlenit do celounijního procesu.

Právě téma navracení bude v příštích měsících ústředním bodem politické diskuse. Část paktu totiž spočívá v rychlejším navracení, zejména osob, jichž se týká řízení na hranicích ve státech v přední linii. Komise a členské státy se snaží tuto naléhavou otázku řešit a zároveň ponechávají prostor pro pilotní návratová centra. Očekává se, že v březnu budou zveřejněny návrhy na přezkum směrnice o navracení. Vzhledem ke krátké lhůtě existuje riziko, že se evropští politici důkladně nepoučí z praktických zkušeností, a to navzdory pokroku, jehož bylo v posledním desetiletí dosaženo na úrovni EU v oblastech, jako je osvětová činnost, poradenství, podpora opětovného začlenění a vzájemné učení. Evropa musí být zároveň dbát na to, aby zkoušení modelů externalizace neškodilo jejím vztahům se zeměmi původu a nekazilo jí reputaci.

K těmto snahám o nastolení křehké rovnováhy dochází ve vysoce nejistém prostředí, a proto je provádění paktu nejen zkouškou pro řízení migrace, ale také v širším slova smyslu pro celý projekt EU. Zejména ze situace na polských hranicích je zřejmé, jaké konkrétní problémy nastávají, když se prosazují závazná pravidla pod tlakem nepřátelsky smýšlející sousední země. Pokud jde o Sýrii a Ukrajinu, je třeba evropská hlavní města připravit na nečekaný vývoj situace. V tomto roce bude zásadní podporovat silné evropské vedení, aby bylo možné provádět nová pravidla a nadále zkoumat inovace, které budou v souladu se společným přístupem a budou jej posilovat. To znamená, že bude třeba se zaměřit na budování odolných partnerství s prioritními zeměmi a zabránit přesměrování zdrojů na politické manévry.

Camille Le Coz je zástupkyně ředitelky Institutu pro migrační politiku Evropa – výzkumného ústavu se sídlem v Bruselu, jeho cílem je účinnější řízení přistěhovalectví, integrace přistěhovalců a azylových systémů a také to, aby byl tento proces přínosný pro nově příchozí, rodiny přistěhovaleckého původu a přijímající komunity.