Každoroční stěžejní akce Organizace spojených národů v oblasti klimatu, konference COP27, se letos konala v Egyptě. Překonala několik rekordů, v neposlední řadě v počtu účastníků. Fyzicky se jí zúčastnilo téměř 35 000 lidí, takže po dvou letech pandemie COVID-19 a omezení týkajících se veřejných setkávání jde o návratu k normálu.

Konference byla původně svolána za účelem dosažení dohody o návrzích a řešeních, jak se vypořádat se změnou klimatu a najít způsoby zmírnění jejích důsledků a přizpůsobení se jim. Stala se však spíše arénou pro zdůraznění dopadu, který má měnící se klima na každého z nás, bez ohledu na místo původu a způsob obživy. Konference COP27 byla spojena se značnými očekáváními a měla nabitý program. Kromě úsilí směřujícího ke snižování emisí CO₂ se projednávalo mnoho dalších rozmanitých politických otázek, od zdraví přes rovnost žen a mužů až po lidská práva. Poprvé bylo na pořad jednání zařazeno také zemědělství. Bylo poukázáno na znepokojivý dopad, který má znehodnocování půdy a lesů na naše potravinové systémy a živobytí farmářů, nicméně celá beztak již složitá problematika tím získala další rozměr.

Konečný výsledek, jehož bylo dosaženo po 36 hodinách dodatečných jednání, je uspokojivější v oblasti klimatické spravedlnosti a méně uspokojivý v oblasti opatření týkajících se klimatu. Pozitivním překvapením bylo, že bylo dosaženo dohody ohledně „fondu pro ztráty a škody“, tj. ohledně finanční podpory na náhradu škod na životním prostředí a zhoršování stavu životního prostředí, k nimž došlo nebo dochází v důsledku změny klimatu v nejzranitelnějších rozvojových zemích. Toto téma čekalo na zařazení na pořad jednání konference o změně klimatu téměř deset let, než k tomu letos konečně došlo.
Nedošlo však bohužel k žádnému pokroku, pokud jde o důraznější opatření v oblasti klimatu, tj. o zvýšení úsilí a závazky zemí ke snížení jejich emisí CO₂. Pokus vyjednavačů Evropské komise spojit svou podporu fondu pro ztráty a škody se souhlasem velkých znečišťovatelů, konkrétně Číny, s výrazným snížením jejich emisí, selhal. Dokonce reálně hrozilo, že země sníží své cíle, které již byly dohodnuty v rámci Pařížské dohody z roku 2015 a loňského COP26 v Glasgow.

Skutečně mohlo dojít k tomu, že na „COP o provádění“, jak byla konference v Šarm aš-Šajchu avizována, by byl zvrácen dosud dosažený pokrok. To mohlo zásadně ohrozit dohodnutý cíl omezit globální oteplování na 1,5 stupně. Země se dohadovaly o statusu Číny (Je opravdu stále ještě rozvojovou zemí?), o tom, zda postupně ukončit či omezit používání všech fosilních paliv, nebo pouze uhlí, o omezeních týkajících se finančních prostředků a technologií atd. Takový vývoj vyvolává otázku, zda je tento formát stále vhodný pro daný účel. Hlavního cíle – dosáhnout celosvětové dohody o nutnosti snížit emise CO₂ – bylo dosaženo na konferenci COP21 v Paříži. Jak ji provádět v praxi – tj. jaké metody zvolit pro měření emisí nebo ověřování jejich snížení či jaké subjekty by za to měly být odpovědné a kde by měly být sídlit – jsou velmi technické otázky, o nichž by možná neměli diskutovat ministři téměř 200 zemí, zejména pokud každá konference začíná od nuly nad jakýmkoli tématem, které se některým stranám nemusí líbit. Provádění by se mělo řešit spíše na technické, pracovní úrovni, nikoli na výročních schůzích hlav států a vlád. Smluvní strany by se za tímto účelem měly scházet v delších intervalech, tj. vždy, když dosažení pokroku v práci vyžaduje nové dohody.

Konference COP27 v Egyptě tedy nesplnila očekávání, pokud jde o konkrétnější nebo ambicióznější opatření v oblasti klimatu, ačkoliv přinesla určitý pokrok v oblasti klimatické spravedlnosti. Byla však velmi úspěšná jako platforma sdružující aktivisty v oblasti klimatu, lidských práv a ekologie, umožnila prezentovat opatření v oblasti klimatu nebo poukázat na jejich nedostatek a přispěla ke zvyšování povědomí o skutečných a aktuálních nebezpečích spojených se změnou klimatu.