Janusz Pietkiewicz: Služby obecného zájmu a pandemie

Na přelomu února a března jsme jako vždy v tuto roční dobu během studijních prací a diskusí spolu s našimi bulharskými přáteli oslavili svátek Martenica. Nasadili jsme si uzoučké náramky ze spletených červených a bílých šňůrek a pro štěstí jsme dostali malé vlněné panenky. Všude bylo cítit optimistické naladění v souvislosti s blížícím se jarem. Přáli jsme jeden druhému hodně zdaru do poslední fáze končícího pětiletého funkčního období EHSV.

Zaháněli jsme myšlenky na to, že by z Asie mohl přijít virus, který by narušil náš spořádaný život v srdci EU. Z jižní Evropy sice již přicházely určité signály a vážná varování, ale my jsme si mysleli, že nás před pandemií ochrání postupy evropských institucí. V nejhorším případě beztak vždy pomůže doušek domácí medicíny, „martenicové“ rakije, jak nás se smíchem ubezpečovali naši kolegové z Podunají. Žádosti o umístění dezinfekčních prostředků do jednacích sálů sice nebyly vyslyšeny, bylo nám však sděleno, že je situace pečlivě monitorována. Nedělali jsme si tedy příliš velké starosti.

Ještě ve středu 11. března jsem ve studijní skupině ECO/505 diskutoval o doporučeních na téma investičního plánu pro udržitelnou Evropu. Plánovali jsme si činnost v rámci jednotlivých sekcí a následující cesty. A pak se náš život znenadání zastavil. Bylo zakázáno volně se přemísťovat. Dalo by se to přirovnat k prudkému zabrzdění naplno rozjetého vlaku, od jehož kol prskají záplavy jisker.

Nikdo netušil, že budou zavedena omezující opatření, která se budou den za dnem neustále zpřísňovat. Otřáslo to samotnými základy našeho života. Zasáhlo nás psychické tsunami, jakýsi „smutek prostupující mysl“, jak se píše ve verších Ildefonse Gałczyńského. Byli jsme překvapeni tím, že nesmíme vycházet, a zmocnil se nás prostý strach. Nevěděli jsme, kam se obrátit o pomoc a kde sehnat potřebné produkty, a museli jsme změnit své zvyklosti.

Nenapadlo mě, že se do Bruselu dostanu až v červnu a že sem pojedu autem po prázdných dálnicích, protože ještě nebudou obnoveny letecké spoje. Vzpomínám si, jak jsem si s rozrušením vytiskl oficiální potvrzení pro cesty během pandemie COVID-19, které mi přišlo e-mailem od generálního tajemníka a bylo vystaveno 29. května 2020 ve čtyřech jazycích a opatřeno působivým kulatým razítkem. Mělo mi zaručit, že nebudu muset do karantény.

Pro jistotu jsem si to telefonicky ověřil u zdravotnických orgánů jednotlivých německých spolkových zemí, přes které jsem musel jet. 8. června jsem se v Bruselu poprvé zúčastnil hybridní schůze studijní skupiny ECO/510, 10. a 11. června pak plenárního zasedání.

Veřejnými sdělovacími prostředky i sociálními médii se již tehdy šířila záplava komentářů a také spekulací o tom, jak tento virus skutečně vznikl. Je škoda, že to zatím nebylo zpracováno v moderní literatuře ve formě podobných děl, jako je Boccacciův Dekameron ze 14. století nebo román Mor Alberta Camuse z roku 1947, které velmi věrně líčí boj lidstva s infekční nemocí a poukazují na stinné stránky lidské povahy.

V souvislosti se zkušenostmi s celosvětovým omezením volného pohybu a varováními před další vlnou šíření nákazy virem SARS-CoV-2, tentokrát v kombinaci se sezónní chřipkou, která si sama o sobě v řadě zemí každoročně vyžádá spoustu životů, dokonce i více než současná pandemie COVID-19, jsem si uvědomil význam služeb obecného zájmu. Po celá desetiletí byly tyto služby zanedbávány.

Během pandemie COVID-19 vyšlo konečně jasně najevo, že místní, regionální a celoevropští poskytovatelé těchto služeb hrají mimořádně důležitou a stabilizační úlohu. V sociální sféře konečně zavládlo přesvědčení, že hrají stěžejní roli v evropském sociálním modelu a že mohou být také pilířem oživení ekonomiky v rámci nástroje Next Generation EU a Zelené dohody pro Evropu.

Služby v oblasti energetiky, vodohospodářství, nakládání s odpady a veřejné dopravy umožnily, aby i v době naprostého utlumení ekonomiky pokračoval život v naší společnosti a lidé měli pocit jistoty. Vždyť bez dřívějších investic do těchto odvětví by nebyly možné tak samozřejmé věci, jako je ráno se doma osprchovat, uvařit si kávu nebo se včas dostat do práce nebo do nemocnice. Totéž platí, pokud jde o problémy v oblasti zdravotní péče a péče o osoby se zdravotním postižením a o seniory. Ta by nemohla fungovat, pokud by nebyly zavedeny postupy krizového řízení nebo by služby obecného zájmu nenašly podporu ze strany politiků a veřejnosti.

Stejně tak je třeba se nejprve zamyslet nad nesmírně důležitou oblastí vzdělávání, vědy a kultury v širokém slova smyslu, než si začneme stěžovat na obtíže, s nimiž jsme se potýkali během krize.