Novináři se zdravotním postižením mohou vykonávat svou práci stejně dobře a mohou do ní také vnést jiný a neotřelý pohled na věc. Proč jich tedy ve sdělovacích prostředcích působí tak málo? Lars Bosselmann z Evropské unie nevidomých (EBU) píše o nedostatečném zastoupení osob se zdravotním postižením v mediálním průmyslu a o tom, že je nutné o nich ve zprávách přestat hovořit v obvyklých stereotypech.

Každé demokratické zřízení staví na hlavních zásadách, a jednou z těch nejdůležitějších je svoboda tisku. Ta pomáhá zajistit, aby byla činnost politických představitelů pro veřejnost transparentní. Umožňuje nám také přístup k informacím neovlivňovaných zvnějšku.

Stále však existují určité aspekty mediální praxe, které je třeba zlepšit, zejména co se týče rozmanitosti. Pokud jde o zastoupení ve sdělovacích prostředcích nebo o pokrytí témat týkajících se různých sociálních skupin, stále ještě nejsme dostatečně rovnoprávní.

Z aktuálních údajů vyplývá, že osoby se zdravotním postižením nejsou dostatečně zastoupeny mezi pracovníky tisku a rozhlasových a televizních stanic. To je velmi znepokojující, neboť nějakou formu postižení má až 16 % světové populace. Ve zprávě UNESCO se navíc upozorňuje na skutečnost, že osoby se zdravotním postižením často narážejí na předsudky kvůli stereotypnímu zobrazování našich komunit ve sdělovacích prostředcích, a to po celém světě.

Má-li veřejnost začít vnímat osoby se zdravotním postižením jinak, musíme klást důraz na jejich zapojení do dění ve zpravodajských redakcích a při tvorbě obsahu.

Společnost musí pochopit, že mediální průmysl nebude plně inkluzivní, dokud se osoby se zdravotním postižením nebudou účastnit pracovních postupů. Kromě toho je nutné, aby byla témata týkající se zdravotního postižení zpracovávána jinak. Mediální společnosti by měly uznat, že osoby se zdravotním postižením jsou jednotlivci, kteří by měli požívat svých práv na stejném základě jako ostatní. Jelikož se formáty obsahu neustále mění, potřebujeme navíc odborníky, kteří budou tyto formáty navrhovat tak, aby byly přístupné a inkluzivní. 

Přestože je komunita osob se zdravotním postižením v mediálním průmyslu málo zastoupena, stále lze najít velmi inspirativní příklady, které dokládají, že osoby se zdravotním postižením mohou jako tvůrci obsahu vyniknout.

Evropská unie nevidomých nedávno v rámci své série podcastů odvysílala díl věnovaný paralympijským hrám v Paříži 2024. V tomto díle byla naším hostem nevidomá francouzská novinářka Laetitia Bernard, která pracuje pro Radio France. Kromě letošní paralympiády se Laetitia Bernard věnovala zpravodajství i na paralympiádách v Londýně v roce 2012 a v Riu v roce 2016 a na zimních paralympijských hrách v Soči 2014 a Pchjongčchangu 2018.

„Akce, jako jsou paralympijské hry, mají pozitivní dopad na odstraňování překážek a vyvracení stereotypů,“ zdůraznila Laetitia Bernard během rozhovoru. „I když má novinář zdravotní postižení, může pracovat efektivně, a některé věci dokonce pojmout jinak,“ dodala. Profesní dráha i úvahy této novinářky k tématu zdravotního postižení jsou důkazem toho, že máme-li vybudovat inkluzivnější společnost, musíme se zabývat i tímto aspektem: mediální průmysl musí být založen na rovnosti.

Lars Bosselmann je výkonným ředitelem Evropské unie nevidomých.