Když v Dánsku 11. března vypukla koronavirová krize, byla jsem spolu se svými kolegy plně zaměstnána zajištěním spořádaného útlumu činnosti našich členů. Mnoho zaměstnanců muselo pracovat z domova, jiní za stresujících podmínek v nemocnicích, pečovatelských domech a ve službách, které zůstaly po celou dobu krize v provozu. Jasné odpovědi a úzká spolupráce s kolegy byly nezbytností. 

Jsem rovněž místopředsedkyní Evropské konfederace odborových svazů (EKOS), takže jsem potřebovala spolupracovat také s kolegy z jiných zemí. Byla jsem velmi ráda, že se nám – dánské vládě a sociálním partnerům – podařilo dne 14. března uzavřít trojstrannou dohodu o dočasných mzdových kompenzacích. Tato dohoda se vztahuje na zaměstnance pracující v soukromých společnostech, které mají v důsledku pandemie COVID-19 zvláštní finanční obtíže.

Společnosti využily tento nový systém kompenzací mezd tehdy, pokud se rozhodly nepřipojit ke stávajícím ujednáním o dočasném propouštění zaměstnanců bez mzdy. Byly zavedeny režimy podpory pro malé podniky, osoby samostatně výdělečně činné a svobodná povolání. Platnost některých částí dohody brzy vyprší, takže aktuálně jednáme o jejím nahrazení, tak aby byli zaměstnanci i nadále chráněni.

Já sama pracuji z domova a rychle jsem se naučila používat všechny nové virtuální nástroje. Tato doba strávená doma mohla být kvůli nejistotě týkající se budoucnosti velmi stresující, ale nakonec mi umožnila, abych se plně soustředila na svou práci a věnovala více času rodině. Jsem přesvědčena o tom, že uplynulé měsíce poskytly mně i mým kolegům příležitost, abychom se více zaměřili na naše hlavní poslání, a přispěly k větší disciplíně na schůzích. Pro mě osobně znamenaly rovněž to, že jsem se mohla soustředit na to nejdůležitější ve svém životě.