Evropou se šíří kremelská hrozba odstřižení od dodávek ruského plynu. Po Polsku a Bulharsku si ruská vláda vzala na mušku také Finsko, Dánsko a Nizozemsko a uzavřela jim kohoutky.

Evropská komise představila 18. května plán s názvem REPowerEU, na který bylo vyčleněno 300 miliard EUR a jehož cílem je utnout do roku 2027 dovoz energie z Ruska. Vlády členských států EU hledají různé možnosti, jak co nejdříve nahradit dodávky z Ruska. Urychlují zavádění obnovitelných zdrojů energie a sahají hluboko do státních pokladen, aby vybudovaly potřebnou infrastrukturu pro dovoz zkapalněného zemního plynu a naplnění zásobníků. Snaží se rovněž identifikovat oblasti, ve kterých by mohly snížit spotřebu energie a nahradit plyn jinými zdroji. Času však není nazbyt a nikdo neví, která země se v ruském hledáčku ocitne příště. Je zjevné, že se nacházíme v mimořádně závažné situaci a musíme podniknout bezprecedentní kroky.

Může být obtížné nalézt dodatečné prostředky na investice do infrastruktury a využívání obnovitelných zdrojů energie, obzvláště vzhledem k tomu, že se naše ekonomiky ještě nevzpamatovaly z pandemie COVID-19. Tyto peníze mají být čerpány z ekonomiky, která se momentálně potýká s vysokou inflací. Je také možné si je půjčit, což ale není zadarmo a může to vést k zadlužení. Zároveň zde platí pravidla trhu a podle nich se s nárůstem poptávky zvyšují i ceny. Ceny energie se mohou vyšplhat do ještě závratnějších výšin také v důsledku toho, že musely být v souvislosti s válkou vynaloženy dodatečné prostředky na ochranu a bezpečnost. Dalším problémem, s nímž se musíme vypořádat, je narušení dodavatelských řetězců, které brání rozsáhlejšímu využívání obnovitelných zdrojů energie.

Plán REPowerEU má urychlit zavádění čistých technologií. Je tedy naprosto správné, že v něm byl položen důraz na zrychlení průběhu povolovacích řízení a nové projekty týkající se větrné a solární energie byly označeny za oblast převažujícího veřejného zájmu. Zazněl v něm také požadavek, se kterým se EHSV ve svém stanovisku ke sdělení REPowerEU ztotožnil, a sice aby členské státy pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů vyhradily vhodné oblasti s nízkými environmentálními riziky. Dále se v tomto plánu navrhuje zvýšit cíl, jehož chce EU v oblasti obnovitelných zdrojů energie dosáhnout do roku 2030, z loni zvažovaných 40 % na 45 % a rovněž zvýšit 9% cíl v oblasti energetické účinnosti stanovený v červenci 2021 na 13 %. Navrhuje se v něm rovněž zavést povinnost instalovat solární panely, a to od roku 2025 u veřejných a od roku 2029 u nových obytných budov. Je jasné, že vzhledem k situaci, jaká teď panuje na trhu, bude z technického hlediska jednoduše nemožné tyto cíle splnit. Samozřejmě je zcela namístě mít vysoké ambice, musíme se však zamyslet nad tím, zda jsou tyto ambice uskutečnitelné a věrohodné.

Komise ve svém plánu upozornila rovněž na to, že odstavení od ruských dodávek způsobí v Evropě nárůst a výraznější kolísání cen energie. Je tudíž nezbytné zavést v členských státech dočasně cílená opatření, tak aby to co nejméně narušilo trh v EU, nebo podniknout kroky na úrovni EU, které ovšem nesmí ohrozit úsilí o dekarbonizaci ani dodávky energie. Tržní zásahy se totiž mohou obecně vzato negativně promítnout do dlouhodobějších cílů, protože rozviřují investiční nejistotu a odrazují od snah dekarbonizovat odvětví energetiky.

Evropský trh s elektřinou prokázal náležitou funkčnost, poněvadž je schopen zabránit omezení či dokonce výpadku dodávek v některých oblastech. Na tomto trhu bude hrát zásadní roli solidarita mezi členskými státy, a to nejen během příští zimy, ale také v dalším kole rulety, kterou Rusko v Evropě roztáčí.

Alena Mastantuono, členka EHSV