Autor: skupina Různorodá Evropa

Alain Coheur

Krize finanční, hospodářská, sociální, potravinová, migrační, bezpečnostní a environmentální… a nakonec i ta zdravotní. Marketing strachu nás žene od jedné krize k další a svět je záměrně ochromen neochotou zásadně zpochybnit model hospodářského rozvoje, který dlouhé roky upřednostňoval finanční zájmy prostřednictvím privatizace veřejných služeb a oslabování sociální ochrany. Z bohatství tak profitují jen někteří, role státu byla oslabena a ti nejslabší byli obětováni na oltář úsporných opatření s tím, že „neexistuje žádná jiná alternativa“. Náš ekonomický systém vede k sebenaplňujícím proroctvím a narušeným mezilidským vztahům, které z lidí dělají chorobné konzumenty potěšení.

Obětmi současného stavu jsou titíž lidé jako předtím. Pozornost se nyní soustředí na všechny ty profese, které se v očích mocných staly nedůležitými, které byly podhodnocovány, nedoceňovány nebo dokonce znehodnoceny. Tyto opomíjené profese jsou pro sociální soudržnost zásadní. Roky odolávaly požadavkům na ziskovost, produktivitu a hospodářskou účinnost, a to navzdory protestům a výzvám, které upozorňovaly na ohromující politické vakuum. Mezi pracovníky v přední linii našich systémů zdravotní péče patří zdravotní sestry, pečovatelé, pomocníci v domácnosti, praktičtí lékaři, pedagogové, psychologové, vychovatelé, sociální pracovníci a všichni, kteří pomáhají nemocným, vyloučeným nebo trpícím, marginalizovaným či závislým osobám, bezdomovcům, osobám bez dokladům atd. Tato zdravotní krize odhaluje všechny excesy a nerovnosti našich společností.

Zapomněli jsme, co znamená společné blaho, a zanedbali jsme význam společných hodnot, které nás sjednocují, spojují a definují naše mezilidské vztahy a samu naši existenci. Naše společnost se těmto hodnotám vzdaluje, protože již byla dříve oslabena, záměrně rozdělena, dezorientována a obklopena zlověstnými přízraky ožívajícího nacionalismu a populismu.

Politický i ekonomický svět od nynějška ponesou těžké břímě zodpovědnosti za to, jak najít cestu ven. V úvahu přicházejí jen dvě možnosti: buď tuto krizi pojmeme jako jedno z rizik, kterým musíme čelit ad hoc, a pomůžeme společnosti na takové události lépe reagovat, nebo po skončení zdravotní krize změníme náš pohled na věc a uznáme, že „existuje i jiná alternativa“. Toho lze dosáhnout vytvořením nové dohody, nového sociálního a environmentálního paktu založeného na hodnotách solidarity a rovnosti, který se inspiruje mimo jiné úspěchy sociální ekonomiky, jež je třeba uvést do praxe přijetím rozhodných opatření, jako je přemístění naší produkce díky upřednostnění krátkých, místních a bezpečných dodavatelských řetězců a tvorba pracovních míst, která zajistí důstojný příjem každému z nás. Musíme oživit veřejné služby a uznat jejich zásadní význam, přičemž tyto služby musí být schopny náležitě plnit své úkoly pod dohledem sociálního a regulujícího státu, který není povinován finančním trhům.

Pokud se rozhodneme správně, máme šanci zažít nejen „krizi, která skoncuje se všemi krizemi“, ale i změnit svůj vztah ke společnosti a životnímu prostředí.