EESC info 05/2020 | European Economic and Social Committee

Pohled z místní perspektivy – díl šestý: Podpora podniků během krize COVID-19

V tomto díle líčí belgický hoteliér a představitel tohoto odvětví Marc Van Muylders katastrofální důsledky pandemie COVID-19 pro cestovní ruch a hotelnictví. Místopředsedkyně EHSV pro rozpočet a generální tajemnice Bulharského sdružení průmyslového kapitálu (AIKB) Milena Angelova v něm objasňuje, jakým způsobem se EHSV dělí o své odborné poznatky s podniky po celé Evropě, které zápolí s touto krizí. Amandine Crespy, profesorka politologie na Svobodné univerzitě v Bruselu a hostující profesorka na Evropské univerzitě v Bruggách, pak popisuje širší plány EU, které mají evropským podnikům pomoci tuto krizi přestát.

Dessine-moi…

Naše rubrika s názvem „Dessine-moi...“ se plní příspěvky členů a členek, kteří přijali naše pozvání a v tomto období, kdy se čas kolem nás zastavil, se podělili o své postřehy a úvahy. Christa Schweng, Anne Demelenne, Baiba Miltovica, Gonçalo Lobo Xavier, Georgios Dassis a Cillian Lohan nabídli našim čtenářům a čtenářkám jedinečnou příležitost, aby zavítali do kouzelného světa jejich příběhů, za což jim patří naše díky.

Všechny tyto příspěvky naleznete na adrese: https://www.eesc.europa.eu/cs/news-media/eesc-info/062020#a79969

Dostupné jazyky:

Úvodník

Od zavedení omezení volného pohybu zažíváme těžké chvíle. Jako by se kolem nás zastavil čas. Všichni jsme doma, za zavřenými dveřmi, daleko od ostatních. Svým blízkým a kolegům opakujeme, aby na sebe dávali pozor, a přejeme jim hlavně pevné zdraví. Lidský život je křehký a pandemie může vypuknout v podstatě kdykoli. Stojíme před celosvětovou výzvou, jejíž řešení vyžaduje celosvětové úsilí.

EU a Den Evropy – 70. výročí

Společně s ostatními orgány EU jsme dali občanské společnosti najevo, že „společně jsme silnější“, „společně tvoříme Evropu“, abychom tak zdůraznili, že držíme spolu. Den Evropy byl pro každého z nás příležitostí zamyslet se nad tím, jaké poučení si můžeme vzít z krásného projevu, který pronesl Robert Schuman v Hodinovém sále ministerstva zahraničí na Quai d’Orsay v Paříži dne 9. května 1950. Byl to skutečně první krok na cestě k evropské integraci, na jehož základě bylo o rok později založeno Evropské společenství uhlí a oceli se šesti členskými státy. Toto rozhodnutí vzešlo z odhodlání zachovat mír, vůle být spolu, vášně pro sjednocenou Evropu a vize společného projektu.

I 70 let po tomto odvážném a vizionářském počinu neustále zdůrazňujeme, že pouze společně dokážeme úspěšně překonávat těžké chvíle. Ve své deklaraci Robert Schuman uvedl, že nejprve je zapotřebí vytvořit skutečnou solidaritu. Myslím, že sjednocená Evropa je jedním z nejkrásnějších projektů lidstva.

I další postřehy Roberta Schumana se nám dnes zdají výstižné a velmi aktuální: „Solidarita mezi národy je pro moderní společnost naprostou nezbytností. Jsme vzájemně solidární v našem úsilí zachovat mír, bránit se napadení, bojovat proti bídě, dodržovat smlouvy, chránit spravedlnost a lidskou důstojnost.“

Současná krize COVID-19 představuje naprostý šok, téměř srovnatelný s krizí ve 30. letech a konfliktem, ke kterému následně vedla. Tato krize ovlivňuje naše životy, naše chování i náš společenský život. Proniká do hospodářské, sociální, politické i kulturní sféry a mění naši každodenní realitu. Zasáhla všechny, od pracovníků, migrantů, lidí bez dokladů přes rodiny s nízkými příjmy, bezdomovce, seniory, osoby se zdravotním postižením i osoby s chronickým onemocněním až po mládež, umělce a sportovce.

Občanská společnost tváří v tvář pandemii COVID-19

EHSV zareagoval společně a odhodlaně, a dokázal tak svou jednotu. V řadě našich prohlášení jsme zdůraznili, jak je důležité jednat na evropské úrovni společně. I přes omezení volného pohybu jsme i nadále aktivně usilovali o to, aby byl slyšet hlas organizované občanské společnosti. Žádná vláda si nemůže myslet, že tuto krizi zvládne sama. Proto jsme požadovali účinné kroky na úrovni EU. A naše výzva „nyní jsme buď Unií, nebo ničím“ byla skutečně vyslyšena.

Tato krize má přímý dopad na občanskou společnost. Počet nezaměstnaných se zvyšuje, a je tedy zapotřebí posílit mechanismy sociální ochrany, a ochránit tak základní výdobytky. Solidarita v rámci EU i na celém kontinentu nesmí zůstat jen krásným slovem v projevu, ale musí skutečně burcovat a mobilizovat. A musí se projevit i na regionální a místní úrovni. Je zapotřebí posílit pouto solidarity a nabídnout ucelenou vizi společnosti po pandemii.

V EHSV se coby součást občanské společnosti snažíme přispět k řešení této krize. Od okamžiku, kdy došlo k omezení volného pohybu, jsme přijali sedm společných postojů. Na plenárním zasedání v květnu, které se vůbec poprvé konalo na dálku, jsme přijali pět důležitých stanovisek, jako například stanovisko k hlavním směrům politik zaměstnanosti nebo k demografické výzvě.

Na konci tunelu, i toho nejdelšího a nejsložitějšího, je vždy světlo. Proto jsme se rozhodli vytvořit zvláštní podvýbor složený z 15 členů EHSV pod vedením předsedy Výboru Lucy Jahiera, abychom se již dnes mohli začít připravovat na to, co nastane, až tato krize odezní. Do práce tohoto podvýboru zaměřené na oživení a rekonstrukci po skončení pandemie COVID-19 se zapojí i jednotlivé skupiny a sekce. Bude to další dobrá příležitost, jak společně vyjádřit názory organizované občanské společnosti. Provedeme nejen analýzu situace po skončení zdravotní krize, ale posoudíme také veškeré její důsledky z hlediska občanské společnosti, hospodářství, sociální Evropy či práv. V neposlední řadě se zaměříme také na výzvy, jež z ní vyplývají, pokud jde o řádné fungování našich demokracií.

Vzhledem k tomu, že se nemůžeme scházet v Bruselu, působí všech 326 členů EHSV přímo v terénu. Nesložili jsme ruce do klína. V těchto těžkých časech musíme podporovat naše organizace a pracovat pro ně, musíme být s našimi partnery a zároveň být k dispozici EHSV. Je to patrné i při letmém pohledu na naše sociální sítě, internetovou stránku nebo informační zpravodaje jednotlivých skupin.

Pokud jde o komunikaci, děláme v tomto období vše pro to, abychom mohli přinášet čestné, spolehlivé, přesné a nepřetržité informace a bojovat proti dezinformacím v jakékoli podobě. Především však veřejnosti i nadále přibližujeme naší legislativní práci a také odhodlání našich členů, kteří ztělesňují odhodlání celé občanské společnosti. A právě v tom podle mě spočívá přidaná hodnota EHSV.

Již od dubna vyzýváme naše členy, aby se podělili o své postřehy a dojmy z tohoto zvláštního období, kdy se zastavil čas. I v květnovém vydání EHSV info tak v rámci nové rubriky „Dessine-moi...“ představujeme jejich příspěvky. Děkuji Vám za to, že se s námi dělíte o své postřehy, svůj pohled na život i o své úvahy. Děkuji Vám všem, kteří jste zareagovali na naši výzvu, a umožnili tak EHSV info nahlédnout do Vašeho života. Intenzita Vašich postřehů, jejich upřímnost a síla mě velice dojímá. Skutečný dialog nikdy nekončí.

Nový dech

Co si odneseme z tohoto nečekaného období, které je tak obtížné akceptovat? Musíme se znovu naučit žít a nezapomínat přitom na jednoduchá, něžná a vroucí gesta. Jde nám o to, vystříhat se jiných nepřátel – sobectví, nedůvěry, uzavírání se do sebe, opětovné nacionalizace… Musíme být ostražití a prozíraví, chceme-li zvítězit nad lhostejností, nastolit solidaritu a nabízet řešení. Nesmíme se vzdávat, ale musíme být i nadále připraveni jednat a angažovat se.

Virtuální svět vs. skutečnost

Ráda bych se s Vámi podělila o úvahy týkající se využití možností, jež nabízí virtuální svět. Používáme nové technologie. V zajetí virtuálního světa komunikujeme více než kdy předtím přes WhatsApp, Skype, Skype for Business, Zoom, Webex, Interactio, e-mail, atd. Musím však konstatovat, že tento svět má své hranice. Nic nenahradí přímý kontakt, který je základem celého našeho života: potřebu vidět se, cítit se a dotýkat se.

Nyní už možná chápeme cenu, kterou musíme zaplatit za oslabení našich systémů veřejné zdravotní péče. Vidíme škody, k nimž vedla úsporná opatření. Některá povolání dostávají jiný rozměr a lidé, kteří je vykonávají, se vynořují ze stínu: zemědělci, pekaři, listonoši, knihkupci, popeláři, lékárníci, prodavači v potravinách… Všechna tato drobná povolání, tak nezbytná pro náš život, a mnoho dalších nám pomáhají překonat tuto těžkou dobu.

Slyšela jsem, jak zdravotníci říkají, že nejsou žádní hrdinové, že jen dělají svou práci. Souhlasím s nimi. Nejsou to hrdinové, ale pracovníci. A já bych jim chtěla říci, že naším potleskem dáváme každý večer najevo naši podporu pro jejich požadavky, které opakovali v posledních letech. Nešlo jim o vyšší platy, ale říkali nám hlavně, že naše zdravotnické systémy se musí posílit a že se nesmí rušit oddělení a pracovní místa.

Na závěr bych ráda citovala jednu krásnou větu z románu Alberta Camuse Mor. Jeho hlavní hrdina, doktor Rieux, se rozhodl, že napíše svůj příběh, „aby prostě jenom řekl to, čemu se člověk uprostřed katastrof naučí, že totiž v lidech je víc věcí hodných obdivu než zavržení“.

Isabel Caño Aguilar, místopředsedkyně EHSV pro komunikaci

Poznamenejte si

10. a 11. června 2020, Brusel

plenární zasedání EHSV

Dessine - moi...

Gonçalo Lobo Xavier: Už nikdy nevynechám příležitost někoho obejmout

Došlo k něčemu, co jsme si ani ve snu nepředstavovali. Znenadání se všechno změnilo a nic není jako dříve. Ocitli jsme se v naprosto mimořádné situaci a musíme projevit houževnatost, abychom byli schopni ji náležitě vyřešit a v plné síle se vrátit k normálnímu životu.

Nedokážu říct, co mi chybí nejvíce. V sebezaujetí se nám zdá, že postrádáme vše – svobodu, možnost koupit si určité zboží nebo využít určitých služeb, volnost pohybu, přátele, projevy náklonnosti, objetí. Je toho nepřeberně. Měli jsme všechno a neuvědomovali jsme si to. Musíme se z tohoto náročného období poučit.

Za více než čtyřicet let svého života jsem nikdy nic podobného nezažil.

Jsme skutečně ve „válce“, ovšem jiného druhu. Jak řekl jeden portugalský básník, „jsme ve válce, v níž je zbraní objetí“. Měl tím na mysli, že při každém vzájemném doteku hrozí nákaza. Je smutným paradoxem, že nás projev náklonnosti může doslova a do písmene zabít.

V roce 1755 zasáhlo Lisabon silné zemětřesení, které srovnalo téměř celé město se zemí. Markýz de Pombal, který byl tehdy jedním z ministrů portugalského království, pronesl památnou větu: „Musíme pochovat mrtvé a postarat se o živé.“ Z dnešního pohledu nám může tento výrok připadat poněkud bezcitný. Sděluje nám však, že i když někdy propadáme beznaději, musíme dál vést svůj život a statečně bojovat s touto krizí, za niž nepociťujeme žádnou odpovědnost.

Nyní bych ale chtěl přejít k tomu, jak bychom měli reagovat. Po dvou měsících utrpení a izolace, po týdnech nejistoty a bolesti nastal čas postarat se o živé a pokusit se znovu vybudovat naši společnost, ekonomiku, Evropu a celý svět.

Vyvoďme z této zkušenosti patřičná ponaučení a začněme nanovo.

Řada z vás si jistě říká totéž co já, tj. že už nikdy nevynechám příležitost někoho obejmout nebo dané osobě říct, jak moc mi schází, a že se budu snažit už nikdy nikoho nezklamat. To vše jsou správná předsevzetí.

Pokud se nad tím zamyslíme z praktičtějšího hlediska, nebyl nikdo (a ani nemohl být) na takovouto situaci připraven. Jak se z ní teď dostat? Jak znovu vybudovat společnost a ekonomiku, o niž se tato společnost opírá?

Na tyto otázky musíme všichni co nejdříve nalézt odpověď a řídit se při tom evropskými zásadami solidarity.

Při přemítání nad tím, o co jsme přišli, nám vlastně vytane na mysli evropský jednotný trh. Dle mého názoru je toto přirovnání na místě, protože se náhle přerušily vzájemné kontakty, ustal život. Byli jsme připraveni o svobodu a volný pohyb zboží, služeb a osob a přinuceni zdržovat se pouze v místě bydliště. Nikomu z nás to není příjemné.

To je jeden z důvodů, proč jsem neochvějným zastáncem evropské integrace. Jednotný trh nám přináší svobodu, růst, volnost pohybu a svornost. Nesmíme připustit, aby nám tato pandemie vzala vyhlídky na lepší budoucnost. Podpořme svobodnou a solidární Evropu. Vydejme se společně vstříc lepší budoucnosti, v níž budeme moci obejmout milované osoby a pečovat o všechny ostatní.

Anne Demelenne: Pandemie ukázala křehkost našeho systému

Období omezení volného pohybu prožíváme já a můj manžel doma velmi klidně. Můj manžel patří do nejrizikovější skupiny obyvatel, a proto jsme přijali všechna obezřetnostní opatření.

Cillian Lohan: To důležité je očím neviditelné

Sedím ve svém domě u moře. Bydlím sice v odlehlé venkovské oblasti, ale mám zde dobré internetové připojení. Každé ráno mě napadá, jaké mám štěstí, že se mohu procházet podél pobřeží a kochat se pohledem na moře s vědomím toho, že nejbližším pevninským bodem je 5 000 km vzdálený New York na druhé straně Atlantského oceánu. Je mi jasné, v jak pohodlné a výhodné situaci se nacházím.

Mávnutím proutku můžu z chladného ranního vzduchu učinit vřelé objetí. Všechno je relativní. Stačí uplavat několik temp ve slaných a mrazivých vlnách Atlantiku a hned mi po vyběhnutí z moře připadá, že písek a kameny pod mými chodidly jsou horké. Někdy je dokonce těžké rozlišit mezi tím, co je pálivý a co mrazivý pocit.

V průběhu celého týdne si kladu otázku, proč nemám více volného času. Ocitl jsem se přece znenadání v situaci, kdy nemusím jako obvykle trávit dlouhé hodiny na cestách a každodenním dojížděním do práce. A tu mi dochází, že jsem ten čas vyplnil zvolněním životního rytmu. Pozoruji, že mnozí lidé, s nimiž se bavím po internetu, sice poukazují na obrovskou zátěž a důsledky této pandemie, zároveň si ale cení toho, jak na tom sami jsou.

Podle klasického díla Saint-Exupéryho „Malý princ“ nejsou dospělí schopni vnímat, co je v životě podstatné. Snad nám tato izolace, tato krátká přestávka v našich jinak uspěchaných životech všem umožnila, abychom se znovu zamysleli nad tím, co je důležité a co ne. Každá krize nám přináší ponaučení a příležitost k nápravě.

Začíná můj pracovní den a já se hroužím do úvah nad tím, jak dosáhnout udržitelného rozvoje, vybudovat oběhové hospodářství a zajistit, aby oživení po krizi probíhalo v souladu s ekologickými cíli. Doufám, že jsme všichni začali věci vnímat jinak. Víme teď, která pracovní místa a kteří pracovníci mají zásadní význam. Je zajímavé porovnat, nakolik si jich vážíme nyní a jak málo jsme si jich vážili v minulosti. Je potěšující sledovat, že je lidstvo schopno se ve vyšším zájmu semknout a spolupracovat. Společně se snažíme ochránit životy ohrožených skupin obyvatelstva, i když jsme se při tom museli něčeho vzdát.

Máme však také bohužel před očima smutný výsledek toho, že jsme přehlíželi fakta a nepodnikli včas nezbytné kroky.

Jdu brzy spát a spí se mi výborně.

Christa Schweng – Moje ponaučení z pandemie

Když 13. března – mimochodem v pátek – naše vláda rozhodla o celostátním omezení volného pohybu osob od 16. března, atmosféra v celé Vídni se změnila. Když se člověk v uplynulých dnech procházel po obvyklých místech, měl z toho divný pocit, protože se na sebe všichni dívali podezřívavě.

Moje práce se po vyhlášení omezení volného pohybu osob dramaticky změnila. Rakouští sociální partneři rychle dojednali nový systém zkrácené pracovní doby z důvodu pandemie COVID-19, což spustilo lavinu otázek ze strany firem. Přestože se specializuji na evropské sociální záležitosti, musela jsem zničehonic odpovídat na záludné otázky o zkrácené pracovní době v Rakousku.

Byla jsem si vědoma, že podle mých odpovědí se podniky rozhodnou, zda se jim zkrácená pracovní doba vyplatí, nebo zda si tento systém nemohou dovolit a budou muset některé zaměstnance okamžitě propustit. A toto vědomí mě stálo nemálo bezesných nocí.

Hodně jsem myslela na zaměstnavatele, kteří stáli před těžkými rozhodnutími, a na jejich zaměstnance, již se báli o svá pracovní místa. Myslela jsem i na rodiče s dětmi ze základních škol, kteří museli na několik týdnů nahradit učitele, a na rodiny, kterým chybělo technické vybavení potřebné pro výuku z domova. Myslela jsem také na lidi, kteří žijí sami, a nemají s kým sdílet své obavy. A bylo mi líto mé dospívající dcery, které chyběli její kamarádi.

Práce z domova pro mě nebyla novinkou, protože jsem tak pracovala už řadu let. Uvědomila jsem si ale, že řada lidí má s prací z domova problém, ať už z důvodu chybějícího technického vybavení, pracovního prostoru, klidu nebo kontaktů s kolegy.

Změní pandemie COVID-19 naše životy dlouhodobě? Nevím, ale já si z tohoto období odnáším několik ponaučení:

Práce z domova je stejně efektivní jako práce z kanceláře.
Tříhodinová schůze v Bruselu se může rovněž konat online.
Bydlet se svými blízkými je požehnání, o to víc pak v době omezení volného pohybu osob.
Hovory s rodiči a přáteli prostřednictvím Skypu jsou jen chabou náhražkou, osobní setkání je nedocenitelné.

Georges Dassis: Sami proti budoucím hrozbám nic nezmůžeme, ať jsme jakkoli silní

Když jsem se 11. března 2020 vracel z Bruselu, neměl jsem tušení, že nastane takováto mimořádná situace.

Začalo to důrazným doporučením řeckého orgánu ochrany veřejného zdraví EODY, aby všechny osoby přijíždějící ze zahraničí zůstaly po dobu 14 dní v domácí karanténě.

Když jsem se 11. března 2020 vracel z Bruselu, neměl jsem tušení, že nastane takováto mimořádná situace.

Začalo to důrazným doporučením řeckého orgánu ochrany veřejného zdraví EODY, aby všechny osoby přijíždějící ze zahraničí zůstaly po dobu 14 dní v domácí karanténě.

Nejprve jsem si pomyslel, že jsem již ve svém životě bez újmy přestál řadu obtížných situací. Na starostlivý nátlak své ženy a svých dětí, ale také z ohleduplnosti vůči ostatním, jsem však tentokrát odřekl veškeré aktivity, které jsem měl v následujících dvou týdnech v plánu.

V tu dobu již koronavirus řádil v Lombardii a i z jiných zemí, především z Belgie, Francie a Španělska, přicházely zprávy o prvních obětech.

Řecká vláda vyhlásila 16. března všeobecné omezení volného pohybu osob. Takže jsem se (stejně jako zhruba 10,5 milionů mých spoluobčanů) ocitl zavřený doma, zatímco zdravotničtí pracovníci se neúnavně snažili zachraňovat osoby, které se onemocněním COVID-19 nakazily.

Prodloužení platnosti omezujících opatření, která v podstatě všichni respektovali, přineslo velmi uspokojivé výsledky – Řecko totiž patří k zemím, které se s touto zdravotní krizí vypořádaly nejlépe.

Rýsující se hospodářská a sociální krize je však úplně jiného zrna, poněvadž došlo k přerušení veškerých hospodářských a výrobních činností. Od 3. května byly sice ve velmi malé míře obnoveny, krize se však nejvíce dotkla pracovníků a podniků v odvětví cestovního ruchu.

Filosofové starověkého Řecka říkali, že všechno zlé je k něčemu dobré. V mém případě se toto rčení potvrdilo. Za celý svůj dospělý život jsem neměl příležitost strávit tolik radostných chvil se svou rodinou. Přečetl jsem rovněž několik z množství knížek, které si odkládám na dobu po ukončení aktivního pracovního života.

Spolu s manželkou jsme doma provedli různé opravy a natěračské práce (některé z nich zřejmě bude muset zkontrolovat odborník, až budou uvolněna stávající opatření). Staral jsem o své olivovníky a měl jsem při tom spoustu času přemítat nad současnou situací.

Jak vidíte, prostě jsem omezení volného pohybu nevnímal negativně. To ovšem neznamená, že jsem nemyslel na všechny, kdo jsou zavření ve svých menších či větších bytech a smějí z nich vycházet pouze na nákup potravin nebo na krátkou procházku a musejí si nejprve textovou zprávou vyžádat povolení. Na všechny, kdo v Řecku a v jiných zemích ztratili někoho blízkého. Na pracovníky, kteří přišli o práci a o prostředky potřebné k obživě.

V solidární společnosti a v Unii, která se o solidaritu opírá, by osoby zasažené pandemií měly tuto solidaritu pocítit. V praxi se to ale ne zcela děje.

Země, jež jsou nebo si připadají ekonomicky a finančně silné, odmítly návrh na vydání evropských dluhopisů. Ty by přitom účinně pomohly tuto krizi překonat a zároveň by tento krok byl v souladu se základní myšlenkou evropských smluv.

Je ovšem třeba uznat, že Evropská komise reagovala na tuto pandemii a související zdravotní a hospodářskou krizi mnohem rychleji než v roce 2009 na finanční krizi, která uvrhla do chudoby desítky milionů lidí.

Doufejme, že si všichni – a zejména nejvyšší političtí představitelé – vezmou z této pandemie ponaučení, a snažme se o to v našich profesích zasadit. Zasadit se o to, aby se skoncovalo s plýtváním přírodními zdroji, které ohrožuje budoucnost našich dětí. A také o to, aby navazující hospodářská krize ještě nezhoršila situaci osob, které na tom byly špatně už před pandemií.

Abychom si uvědomili, že neštěstí může potkat každého z nás!

Abychom si uvědomili, že sami, byť jakkoli silní, proti budoucím hrozbám nic nezmůžeme a že jen společně budeme dostatečně silní a spolehlivě si poradíme se vším, co by mohlo ohrozit naše zdraví a naši existenci.

Baiba Miltoviča: Spotřebitelé čelí pandemii COVID-19

Koronavirus je jedním z největších problémů, jimž Evropská unie dosud čelila. Šíření viru bude i nadále postihovat hospodářství členských států EU, což bude přinášet závažné hrozby nejen pro podniky a zaměstnanost, ale i pro spotřebitele. To přimělo vlády k zavádění výjimečných opatření na ochranu občanů.

Koronavirus je jedním z největších problémů, jimž kdy Evropská unie čelila. Šíření viru bude dále postihovat hospodářství členských států EU, což bude přinášet závažné hrozby nejen pro podniky a zaměstnanost, ale i pro spotřebitele. To přimělo vlády k zavádění výjimečných opatření na ochranu občanů.

Lotyšská vláda jednala rychle a když se objevily první potvrzené případy COVID-19, zavedla rozsáhlá opatření k omezení šíření viru. Občané Lotyšska nebyli vystaveni tak přísným opatřením omezujícím volný pohyb osob jako lidé v jiných zemích EU, ale projevili opatrnost v otázce obecných bezpečnostních opatřeních, jako jsou požadavky na omezení fyzického kontaktu, provádění dezinfekce, uzavření nákupních center o víkendech a svátcích, pravidlo dodržování dvoumetrové vzdálenosti platné pro fyzické sociální interakce a shromažďování v budovách i mimo ně atd., a lidé tato pravidla respektovali.

Premiér Karins v rozhovoru pro The Telegraph vysvětlil, jak dosáhl rovnováhy mezi „zachováním zdraví občanů“ a „způsobením co nejmenších škod“ ekonomice.

Stále ještě musíme být opatrní, protože počet případů nákazy koronavirem je v Evropě vysoký. Dokud si proti viru nevypěstujeme imunitu, stále zde bude hrozba opakovaného vypuknutí nákazy. Dokud budou navíc existovat aktivní ohniska nákazy, bude zde i nebezpečí jejího opětovného rozšíření. Nelze předvídat, jak dlouho bude nutné zachovat bezpečnostní opatření, ale je jasné, že situace, kterou prožíváme, ovlivňuje duševní zdraví, psychiku i postoje občanů.

Spotřebitelské organizace občanské společnosti již naznačují, že se mění chování spotřebitelů i nákupní zvyklosti. Lidé jinak žijí, nakupují a v mnoha ohledech i myslí. Spotřebitelé jsou dopadem pandemie COVID-19 hluboce znepokojeni, a to jak z hlediska zdravotního, tak i ekonomického, a proto se momentálně soustředí na nejzákladnější potřeby.

Nakupují uvědoměleji, a to na jedné straně místní produkty, na druhé straně za využití internetu. Nákupní prostředí se mění a přináší rozsáhlejší nabídku on-line. Mnoho z těchto nových způsobů zde zůstane i po pandemii COVID-19. Spotřebitelské organizace občanské společnosti proto musí tyto nové skutečnosti a trendy prozkoumat a porozumět jim a poskytnout občanům odpovídající ochranu.

Zvyšování důvěry spotřebitelů zůstává úhelným kamenem fungování digitálního obchodu na trhu. Poskytování informací, ochrana plateb, nebezpečné produkty, řešení sporů, vymáhání předpisů a vzdělávání – to jsou jen některá z témat, jimiž se budou organizace spotřebitelů i nadále zabývat a jež budou pečlivě sledovat.

Lotyšské národní sdružení pro ochranu spotřebitele je i do budoucna odhodláno podporovat orgány správy a obce, jež podnikají kroky na ochranu zranitelných spotřebitelů před COVID-19. To, co po dobu trvání této krize potřebujeme, je solidarita a koordinace s organizacemi občanské společnosti.

Stejně jako úsilí vnitrostátních organizací občanské společnosti budeme v době po skončení COVID-19 potřebovat také silný a stabilní EHSV, jehož členové jsou dobře informováni a připraveni pracovat na tom, aby v plné míře zastupovali zájmy organizací občanské společnosti.

Podívejte se na videoprohlášení EHSV k onemocnění COVID-19

Společně zastupujeme občanskou společnost na úrovni Evropské unie. Omezení volného pohybu osob nám nemůže zabránit v aktivním úsilí o prosazení hlasu organizované občanské společnosti. Společně jsme silní, když se snažíme znovu získat kontrolu nad svými životy. Učiníme vše, co bude třeba. Koronavirová nákaza bude mít pro naši společnost závažné důsledky. Žádná vláda nemůže doufat, že by takovou krizi vyřešila sama.

Novinky z EHSV

EHSV poprvé slaví Den Evropy on-line

Tento rok se v Evropském hospodářském a sociálním výboru konal Den Evropy na dálku. EHSV stejně jako všechny ostatní evropské orgány nemohl dne 9. května z důvodu pandemie COVID-19 uspořádat svůj obvyklý den otevřených dveří. Místo toho nabídl řadu podnětných aktivit on-line.

V sobotu 9. května 2020 jsme si připomněli sedmdesátileté výročí Schumanovy deklarace. Tento důležitý mezník nemohl být opomenut a museli jsme náležitě oslavit úspěchy, jichž Evropa dosáhla. EHSV se soustředil na sounáležitost a solidaritu a spolu s ostatními orgány a institucemi EU se zapojil do kampaně „Evropští občané proti koronaviru“, kterou zahájil Evropský parlament, aby vzdal hold všem evropským občanům, kteří proti pandemii bojují.

Na speciální internetové stránce VR byly zveřejněny videopříspěvky, články, podcasty a příspěvky ze sociálních médií, díky nimž se návštěvníci mohli bezprostředně přesvědčit o tom, jak se EHSV angažuje v boji proti koronavirové krizi. Na této internetové stránce se rovněž nacházejí zprávy členů EHSV z členských států o tom, jak usilovně pomáhají svým organizacím a komunitám čelit dopadu pandemie na místní úrovni.

Na tomto malém specializovaném webu je rovněž podrobně vysvětleno, jak Výbor funguje a jakým způsobem jsou jeho činnosti strukturovány ve skupinách a tematických sekcích. Také se zde vyzdvihuje jeho významné přispění k rozhodovacímu procesu EU a k zásadní úloze, kterou plní organizace občanské občanské společnosti v EU.

Tento úplně první Den Evropy on-line byl velkým úspěchem a zapojila se do něj široká řada virtuálních návštěvníků a sociálních médií. EHSV se však těší, že v příštím roce bude moci při příležitosti dne otevřených dveří 2021 přivítat návštěvníky opět v budově Jacques Delors v Bruselu. (mp)

Předseda EHSV Luca Jahier vyzval k vytvoření zdravotní unie

Jednou z hlavních priorit do budoucna musí být vytvoření skutečné zdravotní unie. Na vůbec prvním webináři EHSV, který se konal 24. dubna 2020, prohlásil předseda Výboru Luca Jahier, že nastal čas udělat další krok na cestě k evropské integraci. EU musí spojit síly ve zdravotnictví a řešit současnou krizi způsobenou koronavirem. Musí přitom zúročit zkušenosti nabyté v uplynulých týdnech a nabídnout jasnou vizi, jak dál.

Jednou z hlavních priorit do budoucna musí být vytvoření plnohodnotné zdravotní unie. Na vůbec prvním webináři EHSV, který se konal 24. dubna 2020, prohlásil předseda Výboru Luca Jahier, že nastal čas udělat další krok na cestě k evropské integraci.

EU musí spojit síly ve zdravotnictví a řešit současnou krizi způsobenou koronavirem. Musí přitom zúročit zkušenosti nabyté v uplynulých týdnech a nabídnout jasnou vizi, jak dál. „Musíme nejen chránit lidi, kteří jsou této pandemii vystaveni, ale zároveň také vzájemně spolupracovat, abychom zabránili dalším pandemiím,“ uvedl Luca Jahier. „Současná situace je důkazem toho, že potřebujeme silnější Unii, po které volají i evropští občané. Zároveň je to i příležitost, jak jejich přání vyslyšet“.

Do diskuze o výzvách, kterým čelí EU v důsledku pandemie COVID-19, se kromě Lucy Jahiera zapojila i poslankyně Evropského parlamentu a místopředsedkyně Rozpočtového výboru Margarida Marques a bývalý italský předseda vlády a současný předseda Institutu Jacquesa Delorse Enrico Letta.

V souvislosti s fondem EU na podporu oživení, na jehož vytvoření se 23. dubna 2020 dohoda Evropská rada, která zároveň schválila balíček záchranných sítí ve výši 540 miliard EUR, jejž týden předtím přijala Euroskupina, Luca Jahier s potěšením konstatoval, že polevilo napětí mezi členskými státy. Podobně se vyjádřila i Margarida Marques, která zdůraznila, že Rada vyslala evropským občanům jasný a pozitivní signál, že „žádný členský stát nebude schopen dodržet fiskální pravidla EU. Jde o symetrickou krizi, která má symetrické následky, a musíme tedy podpořit oživení nejen na vnitrostátní úrovni, ale i na úrovni evropské. Musíme nabídnout konkrétní řešení a projevit solidaritu.“

Pokud jde o výhled do budoucna, vyzval Enrico Letta Evropskou komisi, aby byla odvážnější: „Nastal čas, aby tato Komise zaujala vyzrálý přístup a stejně jako kdysi její předchůdkyně pod vedením Jacquesa Delorse byla velmi proaktivní a přicházela s ambiciózní návrhy, které by představila občanům i bez toho, že by se členské státy již shodly na všech podrobnostech. Občané hrají při řešení problémů klíčovou úlohu a budou-li tato řešení podporovat, pak členské státy učiní totéž. (mp)

Webináře EHSV ke koronaviru: EU a Afrika – společný boj proti pandemii COVID-19

EHSV uspořádal dne 29. dubna webinář, jehož cílem bylo posoudit aktuální stav vztahů mezi EU a Afrikou, které jsou považovány za jednu z hlavních priorit Komise pro nadcházející roky a nyní jsou ohroženy pandemií COVID-19. Účastníci se shodli na tom, že klíčovými otázkami jsou upevnění dodavatelských řetězců a dohoda o snížení zátěže zahraničního dluhu afrických zemí.

Předseda EHSV Luca Jahier: Musíme obnovit bezpečnost Evropy

Pro budoucnost EU po pandemii COVID-19 musí být prvořadou prioritou zajištění bezpečnosti Evropy. Předseda EHSV Luca Jahier vyzval během společného webináře s italskou Národní radou pro hospodářství a práci (CNEL) dne 15. května 2020 k vytvoření společné zdravotní politiky EU.

Uvedl, že EU musí učinit opatření ve dvou oblastech: na jedné straně více investovat do růstu a podpory environmentálně a technologicky spravedlivé transformace a na druhé straně zajistit výraznější přítomnost na mezinárodní scéně.

Luca Jahier o výběru správných politik, jež obstojí i v příštích generacích, jednal s bývalým italským premiérem a předsedou Komise Romanem Prodim, senátorkou a bývalou komisařkou EU Emmou Bonino a předsedou italské Národní rady pro hospodářství a práci Tizianem Treu.

Pan Prodi zdůraznil, že je zapotřebí mít zdravotní politiku EU, a uvedl, že podmínkou pro ni je skutečně globální politika EU a že bez politické rovnováhy v rámci EU nelze zajistit solidaritu.

Paní Bonino byla stejného názoru. Zdůraznila, že myšlenka společné zdravotní politiky EU není nová, ale že ji prosazovali již Robert Schuman a Altiero Spinelli, a poukázala na to, že je nutné zlepšit globalizaci a dosáhnout její větší vyrovnanosti.

Pan Treu podtrhl, že Evropa by se neměla snažit vybudovat stejný systém jako předtím, pokud jde o podniky a služby, ale měla by se místo toho zaměřit na zelené investice ve strategických odvětvích a na vyrovnání se s výzvami nových technologií, jež sice mohou být rizikové, ale jsou zároveň příležitostí k transformaci našeho hospodářství.

Pan Jahier na závěr v optimistickém duchu nadnesl myšlenku společné strategie mezi EU a členskými státy v zájmu překonání výzev Evropy zítřka: „Po skončení této pandemie bude veřejný i soukromý dluh vyšší, může se objevit sociální napětí, lidé budou pociťovat nejistotu. Nezůstaneme-li jednotní, dojde v Evropě k bumerangovému efektu. Potřebujeme strategii, abychom této změně čelili, jinak se Evropa rozdělí, což ji poznačí navždy. Společně můžeme, společně to dokážeme.“ (mp)

EU musí silnými rodinnými politikami a politikami zaměstnanosti bojovat proti vylidňování

Podíl Evropanů na celosvětové populaci je rekordně nízký a další populační exploze je v nedohlednu. Má-li Evropa za těchto podmínek zvrátit úbytek obyvatelstva, bude muset zaujmout holistický přístup, podporovat zaměstnanost a přijmout silné hospodářské a sociální politiky, které pomohou obnovit důvěru evropských občanů v budoucnost.

Podle stanoviska Evropského hospodářského a sociálního výboru Demografické výzvy v EU s ohledem na hospodářské a rozvojové nerovnosti by takový přístup měl klást důraz na aktivní politiky na trhu práce, které umožňují bojovat proti nezaměstnanosti a pomáhají vytvářet kvalitní pracovní místa, zejména pro mladé lidi, jejichž míra nezaměstnanosti je v každém členském státě EU stále zhruba dvojnásobně vyšší než průměrná míra nezaměstnanosti.

Pro zajištění pozitivních demografických trendů mají zásadní význam také stabilní a proaktivní rodinné politiky, které podporují rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem, například rodičovskou dovolenou a pružnou organizací práce.

Jak dále uvádí EHSV ve svém stanovisku, imigrace může pomoci nahradit nedostatek pracovních sil a dovedností, nemůže však bezezbytku vyřešit důsledky stárnutí obyvatelstva v Evropě.

„Členské státy, které provádějí aktivní rodinné politiky, mají vyšší míru porodnosti než státy, které rodinné politiky nemají nebo jejichž rodinné politiky jsou slabé,“ prohlásil zpravodaj stanoviska Stéphane Buffetaut. „Cílem je zajistit, aby ti, kdo mají děti, nebyli sankcionováni, pokud jde o životní úroveň nebo profesní vyhlídky.“

Podle spoluzpravodaje Adama Rogalewského je pro zlepšování demografické situace v EU velmi důležitým faktorem provádění evropského pilíře sociálních práv, a to díky silným sociálním opatřením, která obsahuje.

EHSV, který své stanovisko vypracoval na žádost chorvatského předsednictví, v něm poukazuje mj. na problém odlivu mozků, s nímž se potýkají zejména země ve východní Evropě, z nichž pracovníci odcházejí do hospodářsky silnějších členských států.

Přestože volný pohyb občanů EU představuje jednu ze základních svobod Unie, je třeba dbát na to, aby nedocházelo k posilování systematické migrace vysoce kvalifikovaných a schopných pracovníků, která by dále prohloubila nedostatek kvalifikovaných pracovníků v rozvojových zemích, což by poškodilo jejich hospodářský a sociální rozvoj, upozornil EHSV. (ll)

EHSV požaduje upravit kvůli pandemii COVID-19 hlavní směry politik zaměstnanosti na rok 2020

EHSV uvítal navrhovanou revizi hlavních směrů politik zaměstnanosti pro členské státy, kterou připravila Komise. Zároveň ji však vyzval, aby tyto směry upravila tak, aby zohledňovaly krizi zaměstnanosti a sociální krizi, jež hrozí v důsledku epidemie COVID-19, a pomohly zmírnit nepříznivý dopad těchto krizí na evropské trhy práce.

Celoživotní učení vyžaduje rozsáhlejší veřejné financování

Členské státy EU by měly zvýšit veřejné investice do celoživotního učení, a to zejména do vzdělávání dospělých. Zároveň by měly vyčlenit více finančních prostředků na vzdělávání v neformálním i informálním prostředí, kde mohou účastníci vzdělávání rozvíjet dovednosti sociálnějšího rázu, jako je kritické myšlení a týmová práce, nebo charakterové rysy, jako je vedení a zvídavost.

Čím dál více je zřejmé, že stejně jako základní gramotnost a digitální dovednosti budou lidé potřebovat i tyto sociální dovednosti, aby se mohli přizpůsobit dopadu celosvětového digitálního a technologického pokroku. Ten v současnosti mění svět práce a kvalifikační profily řady profesí tak rychle, že je často obtížné předvídat, jaké dovednosti budou v budoucnu zapotřebí.

To jsou závěry průzkumného stanoviska, které na žádost chorvatského předsednictví EU vypracoval EHSV. Výbor v něm rovněž vyzval členské státy EU, aby vyčlenily cílené finanční prostředky na trvalé prohlubování dovedností a změnu kvalifikace nejzranitelnějších skupin ve společnosti, a umožnily tak všem lidem bez rozdílu získávat nové dovednosti, jež budou odpovídat pracovním místům budoucnosti.

Zpravodajka stanoviska Tatjana Babrauskienė prohlásila, že pandemie COVID-19 jasně ukázala, že vzdělávání se dokáže velice rychle přizpůsobit novým okolnostem: „Po návratu k „normálnímu“ životu by se měla společnost z této zkušenosti elektronického učení poučit a nadále tyto přístupy a dovednosti rozvíjet a v dostatečné míře do nich investovat, aby byly k dispozici a přinášely užitek všem účastníkům vzdělávání bez ohledu na jejich sociální situaci.“

Spoluzpravodaj Pavel Trantina zdůraznil význam začlenění různých vzdělávacích prostředí do politik v oblasti vzdělávání, odborné přípravy a celoživotního učení s cílem podpořit individuální a jedinečný potenciál účastníků vzdělávání. EHSV vyzval orgány Unie a členských států, aby se těmito návrhy zabývaly a finančně je podpořily. (ll)

Klimatičtí uprchlíci tvoří více než polovinu všech migrantů, požívají však jen malé ochrany

Každým rokem je vysídleno až třikrát více lidí v důsledku přírodních katastrof než v důsledku ozbrojených konfliktů nebo jiných forem násilí. Hodně přesunů, z nichž se stala mezinárodní migrace, začalo jako vnitřní vysídlení související s povětrnostními jevy.

I přesto je právní ochrana osob, které jsou nuceny opustit svůj domov a svou zemi z důvodů souvisejících se životním prostředím, stále ještě nedostatečná. Neexistuje žádná právní definice jejich statusu a žádný konkrétní mezinárodní orgán nedohlíží na ochranu jejich práv. Tyto obavy zazněly na březnovém slyšení v Evropském hospodářském a sociálním výboru, které se v důsledku opatření proti šíření COVID-19 konalo online.

Řečníci během slyšení poukázali na to, že vysídlení z důvodů souvisejících se životním prostředím je nutné považovat za otázku lidských práv a je třeba k němu zaujmout přístup založený na respektování práv, který vyžaduje rozsáhlý právní rámec. V současné době lze pro tento účel využít jen hrstku vzájemně nepropojených právních mechanismů.

V aktuální politické diskusi slouží migranti a uprchlíci často jako „rekvizity k názornému varování před nebezpečím změny klimatu“, což často vede ke xenofobním argumentům, které naznačují, že pokud nedojde ke snížení emisí CO₂, budou jednoho dne na naše dveře klepat miliony migrantů a uprchlíků.

Další problém spočívá v tom, že státy jednají až tehdy, když dojde ke katastrofě, a nesnaží se vysídlování předcházet, dokud je to možné.

V prvé řadě je však zapotřebí zmírnit změnu klimatu, a to nejprve omezením oteplování na 1,5 °C, což má klíčový význam, ale také podstatným snížením emisí CO₂. V opačném případě budeme svědky nejen větší migrace, ale také častější „nucené imobility“, která je beznadějným osudem těch, kteří jsou příliš chudí na to, aby z postižené oblasti odešli. (ll)

Přijetím přechodného nařízení získá zemědělství potřebnou jistotu

EHSV vítá návrh přechodného nařízení, který připravila Komise s cílem podpořit evropské zemědělce a zajistit hladký přechod ze stávajícího období SZP na období příští. Návrh však neobsahuje výši podpory z prostředků Unie ani vnitrostátní stropy na příští rok, přestože rozpočtové plánovací období pro stávající SZP končí již k 31. prosinci 2020. Z tohoto důvodu je tedy zapotřebí přijmout neprodleně taková opatření, která zajistí jistotu a kontinuitu při poskytování podpory evropským zemědělcům.

Hodně štěstí, Jasmin!

Po třech letech strávených na tiskovém oddělení bude Jasmin Klötzing pracovat pro skupinu Různorodá Evropa. Přejeme jí hodně štěstí a spoustu podnětů k dalším zajímavým článkům.

S přátelskými pozdravy

pracovníci tiskového oddělení

Novinky ze skupin

Pomozme podnikům překonat krizi spojenou s šířením koronaviru!

autor: skupina Zaměstnavatelé v EHSV

K omezení hospodářských a společenských škod způsobených krizí spojenou s onemocněním COVID-19 musíme přijmout řadu opatření: nejprve k překonání nouzového stavu a poté k oživení a obnově. Nejnaléhavějším krokem je nyní záchrana podniků a pracovních míst.

autor: skupina Zaměstnavatelé v EHSV

Klíčovým faktorem zde bude zaručení likvidity pro podniky (zvláště malé a střední). Skupina Zaměstnavatelé vítá veškerá podpůrná opatření, která byla dosud zavedena v jednotlivých státech i na evropské úrovni. Nyní se musíme postarat o to, aby se tyto peníze bez prodlení dostaly k podnikům.

Pro ekonomiku a společnost, které procházejí krizí, je kromě finančních prostředků zcela zásadní plynulý tok zboží, služeb a pracovníků. Nezbytně nutné je zachování funkčnosti životně důležitých propojení, a to jednak v podobě jednotného trhu, jednak mezinárodních propojení.

Musíme zaujmout jasně definovaný, řízený a kompatibilní přístup k uvolňování restrikcí a změně všeobecných restrikcí na cílená opatření. Součástí strategií členských států pro postupné ukončování mimořádných opatření by mělo být jasně definované a předvídatelné otevírání vnitřních hranic v EU. Mělo by se koordinovat na úrovni EU, aby se zaručily rovné podmínky.

K minimalizaci rizika spojeného s ukončováním restrikcí bude klíčové testování, trasování a ochrana lidského zdraví. Co se týče praktických řešení v této oblasti, mají podniky hodně co nabídnout.

Podniky musí být nepřetržitě zapojeny do plánování a provádění opatření, neboť mají praktické znalosti a odborné poznatky, pokud jde o problémy, potřeby a jejich možná řešení. Podniky všech velikostí a ve všech odvětvích v EU vyvíjejí maximální úsilí o překonání krize. Společně se nám to může podařit!

Více o návrzích skupiny Zaměstnavatelé na překonání krize se dozvíte v našem pozičním dokumentu: https://europa.eu/!Dp99Um (lj)

Webinář skupiny Zaměstnanci v EHSV – #RebuildEU

autor: skupina Zaměstnanci v EHSV

„Jádrem plánu obnovy Evropy na období po skončení pandemie COVID-19 by měla být sociální agenda. Musíme se zaměřit na důkladnou reformu Paktu o stabilitě a růstu a zavést zlaté pravidlo, jež členským státům vytvoří prostor pro investice do sociální infrastruktury,“ uvedl předseda skupiny Zaměstnanci Oliver Röpke.

autor: skupina Zaměstnanci v EHSV

„Jádrem plánu obnovy Evropy na období po skončení pandemie COVID-19 by měla být sociální agenda. Musíme se zaměřit na důkladnou reformu Paktu o stabilitě a růstu a zavést zlaté pravidlo, jež členským státům vytvoří prostor pro investice do sociální infrastruktury,“ řekl předseda skupiny Zaměstnanci Oliver Röpke

a uvedl tak webinář EHSV a skupiny Zaměstnanci zabývající se tím, jak obnovit Evropu tak, aby byla spravedlivější a schopná se vyrovnat s následky pandemie COVID-19. Webinář byl uspořádán za podpory místopředsedkyně EHSV pro komunikaci Isabel Caño. Oliver Röpke zdůraznil, žekaždý plán oživení by se měl soustředit na zásady solidarity, udržitelnosti a ochrany a zapojení pracovníků.

Pro účastníky webináře, mezi nimž byli Evropský komisař pro pracovní místa Nicolas Schmit, předsedkyně skupiny S&D v Evropském parlamentu Iratxe García a generální tajemník EKOS Luca Visentini, je biblický rozměr krize, která připravila tisíce lidí o zdroj živobytí, znamením toho, že se již nebudeme moci vrátit k zaběhnuté praxi.

Komisař Nicolas Schmit položil důraz na to, že plán oživení musí být zaměřen na hospodářskou a sociální konvergenci a současně zahrnovat významné cíle, jako je Zelená a digitální dohoda, a nástroje ke zmírnění chudoby a ohrožení nezaměstnaností, jako je mechanismus SURE podporující vnitrostátní režim zkrácené pracovní doby pomocí půjček, záruka pro mladé lidi a iniciativy v oblasti minimální mzdy na úrovni EU, uplatňované ve spolupráci se sociálními partnery.

Předsedkyně skupiny S&D Iratxe García zdůraznila, že je více než kdy jindy zapotřebí uzavřít ambiciózní dohodu o VFR, aby bylo možné zajistit rozsáhlý plán oživení založený na sociálním pilíři a cílech udržitelného rozvoje. Vyzvala k posílení pravomocí EU v oblasti zdravotní politiky, zejména za účelem zlepšení odolnosti Evropy vůči podobným pandemiím v budoucnosti. „Potřebujeme evropskou zdravotní unii,“ zdůraznila.

Generální tajemník EKOS Luca Visentini upozornil na to, že odložení významných iniciativ, které Komise zahájila před propuknutím pandemie, např. Zelené dohody, sociálního pilíře a spravedlivé digitální transformace, jehož zastánci jsou podniky a finanční sektor s odůvodněním, že je potřeba se zaměřit na podstatné věci, by – stejně jako návrat k rozpočtovým škrtům – vážně ohrozilo oživení. (mg)

Další krize jako poslední varovný signál! Je to ta poslední?

Autor: skupina Různorodá Evropa

Alain Coheur

Autor: skupina Různorodá Evropa

Alain Coheur

Krize finanční, hospodářská, sociální, potravinová, migrační, bezpečnostní a environmentální… a nakonec i ta zdravotní. Marketing strachu nás žene od jedné krize k další a svět je záměrně ochromen neochotou zásadně zpochybnit model hospodářského rozvoje, který dlouhé roky upřednostňoval finanční zájmy prostřednictvím privatizace veřejných služeb a oslabování sociální ochrany. Z bohatství tak profitují jen někteří, role státu byla oslabena a ti nejslabší byli obětováni na oltář úsporných opatření s tím, že „neexistuje žádná jiná alternativa“. Náš ekonomický systém vede k sebenaplňujícím proroctvím a narušeným mezilidským vztahům, které z lidí dělají chorobné konzumenty potěšení.

Obětmi současného stavu jsou titíž lidé jako předtím. Pozornost se nyní soustředí na všechny ty profese, které se v očích mocných staly nedůležitými, které byly podhodnocovány, nedoceňovány nebo dokonce znehodnoceny. Tyto opomíjené profese jsou pro sociální soudržnost zásadní. Roky odolávaly požadavkům na ziskovost, produktivitu a hospodářskou účinnost, a to navzdory protestům a výzvám, které upozorňovaly na ohromující politické vakuum. Mezi pracovníky v přední linii našich systémů zdravotní péče patří zdravotní sestry, pečovatelé, pomocníci v domácnosti, praktičtí lékaři, pedagogové, psychologové, vychovatelé, sociální pracovníci a všichni, kteří pomáhají nemocným, vyloučeným nebo trpícím, marginalizovaným či závislým osobám, bezdomovcům, osobám bez dokladům atd. Tato zdravotní krize odhaluje všechny excesy a nerovnosti našich společností.

Zapomněli jsme, co znamená společné blaho, a zanedbali jsme význam společných hodnot, které nás sjednocují, spojují a definují naše mezilidské vztahy a samu naši existenci. Naše společnost se těmto hodnotám vzdaluje, protože již byla dříve oslabena, záměrně rozdělena, dezorientována a obklopena zlověstnými přízraky ožívajícího nacionalismu a populismu.

Politický i ekonomický svět od nynějška ponesou těžké břímě zodpovědnosti za to, jak najít cestu ven. V úvahu přicházejí jen dvě možnosti: buď tuto krizi pojmeme jako jedno z rizik, kterým musíme čelit ad hoc, a pomůžeme společnosti na takové události lépe reagovat, nebo po skončení zdravotní krize změníme náš pohled na věc a uznáme, že „existuje i jiná alternativa“. Toho lze dosáhnout vytvořením nové dohody, nového sociálního a environmentálního paktu založeného na hodnotách solidarity a rovnosti, který se inspiruje mimo jiné úspěchy sociální ekonomiky, jež je třeba uvést do praxe přijetím rozhodných opatření, jako je přemístění naší produkce díky upřednostnění krátkých, místních a bezpečných dodavatelských řetězců a tvorba pracovních míst, která zajistí důstojný příjem každému z nás. Musíme oživit veřejné služby a uznat jejich zásadní význam, přičemž tyto služby musí být schopny náležitě plnit své úkoly pod dohledem sociálního a regulujícího státu, který není povinován finančním trhům.

Pokud se rozhodneme správně, máme šanci zažít nejen „krizi, která skoncuje se všemi krizemi“, ale i změnit svůj vztah ke společnosti a životnímu prostředí.