EHSV podpořil návrh doporučení Rady o přiměřeném minimálním příjmu zajišťujícím aktivní začlenění, který předložila Evropská komise a jenž považuje za nezbytnou součástí úsilí o vymýcení chudoby a dosažení cíle EU spočívajícího ve snížení počtu ohrožených osob do konce tohoto desetiletí alespoň o 15 milionů.

Ve svém stanovisku, přijatém na březnovém plenárním zasedání, EHSV zejména uvítal zavedení realistických a nepříliš restriktivních kritérií, díky nimž by všichni lidé měli přístup k takovému minimálnímu příjmu, jehož výše by jim zaručila důstojný život, a nikdo nebyl opomenut.

K zaručení toho, aby systémy minimálního příjmu poskytovaly dostatečné prostředky, je rovněž třeba zajistit, aby byly přizpůsobeny inflaci, která v roce 2023 vzroste o dalších 6,5 % (v souvislosti se zvýšením životních nákladů v důsledku nedávného prudkého nárůstu cen potravin a energie). EHSV proto navrhuje, aby členské státy každý rok posuzovaly výši minimálního příjmu a přizpůsobily ji inflaci.

Na to by měly dohlížet organizace občanské společnosti, sociální partneři a sociální organizace.

„Účinné systémy minimálního příjmu mohou přispět k záruce dodržování lidských práv, zajistit, aby lidé žili důstojně, pomoci jim, aby zůstali aktivní a začlenění do společnosti a získali kvalitní zaměstnání,“ uvedl ve stanovisku zpravodaj Jason Deguara a dodal, že na minimální příjem a další dávky by měly mít plný nárok také osoby samostatně výdělečně činné.

Zpravodaj Paul Soete prohlásil: „Cílem EU je snížit do roku 2030 počet osob ohrožených chudobou nejméně o 15 milionů. Na první pohled se tento cíl nezdá být příliš ambiciózní, ale pokyny pro členské státy a základ pro solidní metodiku z něj nepochybně činí důležitý krok vpřed.“

Mezi sociálními státy obecně existují obrovské rozdíly, pokud jde o výši a složení minimálního příjmu, což platí i v EU. Situace příjemců minimálního příjmu na trhu práce se v jednotlivých členských státech značně liší.

Žádná ze zemí EU v současné době nezajišťuje dostatečnou podporu příjmu pro rodiny nezaměstnaných, aby se zabránilo riziku chudoby. Kvůli podmínkám způsobilosti, jako je minimální věk, druh pobytu v zemi, bezdomovectví nebo složení rodiny, nemá zhruba 20 % nezaměstnaných nárok na žádnou podporu.
Existuje rovněž problém nevyužívání minimálního příjmu, jehož míra se odhaduje na 30 % až 50 % a je do velké míry způsobena administrativní zátěží. (ll)