Maria Nikolopoulou, členka EHSV ze skupiny Zaměstnanci

Má dnes smysl slavit 8. březen jako Mezinárodní den žen? Před více než 110 lety navrhla Clara Zetkin vyhlášení Dne pracujících žen a uplynulo již také přes 40 let ode dne, kdy OSN vyhlásila Mezinárodní den za práva žen a mezinárodní mír. Za poslední století prošla společnost v jednotlivých zemích určitým vývojem.

Ženy mají právo volit, mít vlastní cestovní pas, studovat, stát se premiérkami, letět na Měsíc, rozhodovat, zda a kdy se chtějí vdát nebo mít děti; ženy a muži jsou si před zákonem rovni. Tak o co jde? Jde o to, že i když navenek vypadá vše v pořádku, pod povrchem přetrvávají společenské, kulturní a právní bariéry, které ženám brání v rozvoji.

Škoda, že někteří lidé nevidí potenciál žen a brání jim v přístupu k určitým profesím nebo vyšším vedoucím pozicím. Proto chceme spolupracovat na plnění cíle udržitelného rozvoje OSN č. 5, který se týká rovnosti žen a mužů.

Je skličující, že ženy stále nesou na svých bedrech většinu péče o rodinu a domácnost, přestože pracují stejně jako jejich partneři. Proto jsme bojovali za směrnici o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem.

Je absurdní, že ženy dostávají za tutéž práci méně než muži. Proto vítáme myšlenku směrnice EU o transparentnosti odměňování.

Je neetické, že ačkoli jsme v době pandemie COVID-19 uznali, že některé z nejvíce nepostradatelných úkolů, jako je úklid a péče o starší osoby, vykonávají ženy a mezi nimi řada migrantek bez dokladů, dostávají tyto pracovnice stále žalostně nízkou mzdu a někdy dokonce pracují v nelidských podmínkách. Proto potřebujeme směrnici EU o přiměřené minimální mzdě a jednotlivé země musí ratifikovat úmluvu MOP č. 189 o důstojné práci pro pracovníky v cizí domácnosti.

Je nepřijatelné, že některé ženy čelí výzvám k „zaplacení“ intimní ceny za povýšení v práci nebo jsou vystaveny šikaně, protože určití lidé potřebují upustit páru. Proto je více než naléhavé, aby jednotlivé země ratifikovaly úmluvu MOP č. 190 o násilí a obtěžování na pracovišti.

Je šokující, že ženy jsou denně oběťmi vražd a znásilnění a přitom jsou lidé, kteří tyto činy ospravedlňují výroky jako „říkala si o to“ nebo „čím ho asi vyprovokovala“. Z těchto důvodů se musíme důrazně zasazovat za pevnou výchovu těch nejmladších chlapců a dívek k rovnosti a úctě a akceschopné soudní a sociální systémy, které podpoří ženy, jež se staly obětí domácího násilí.

Nadále jsou zásadně důležité aktivní postoje stoupenkyní i stoupenců feminismu, které pomohou podpořit a prosazovat politické a kulturní změny k dosažení skutečně rovných příležitostí pro všechny. Dokud nebudeme moci oslavit „Mezinárodní den rovnosti žen a mužů“, připomínejme si i nadále Mezinárodní den žen.