Zsolt Kükedi, člen EHSV, Maďarsko

Zsolt Kükedi s námi hovořil o tom, jak se snaží pomáhat Ukrajincům na Ukrajině a v Maďarsku

Jako delegát zastupující organizaci na ochranu životního prostředí vím, že nyní můžeme udělat jen velmi málo, neboť aktuální situace není nakloněna úvahám o životním prostředí. Na druhé straně i sebemenší náznaky zájmu, soucitu a nabídky byť minimální pomoci mají pro ty, kteří se ujímají uprchlíků, velký význam. Během své činnosti v oblasti regionálního rozvoje jsem poznal mnoho místních starostů a vedoucích představitelů žup, kteří dali po vypuknutí války své komunitní domy a společné prostory okamžitě a nezištně k dispozici uprchlíkům. Jedna z vesnic se sotva 700 obyvateli jich například přijala více než sto. Od té doby jim zajišťuje potraviny, poskytuje střechu nad hlavou a pere oblečení. Bezprostředně po vypuknutí války, když jsem se vrátil domů z plenárního zasedání EHSV, jsem se obrátil na 18 členů místní správy, starosty a vedoucí představitele žup ve východním Maďarsku s dotazem, jaká je u nich situace a jak jim můžeme pomoci ze vzdálené Budapešti. Ani jsem neměl jsem v úmyslu osobně spěchat na hranice, neboť nadšení dobrovolníci obvykle zpočátku potřebují určitý čas, aby svou humanitární činnost zorganizovali.

Z 18 osob, které jsem kontaktoval, mi odpovědělo devět. Ostatní zřejmě neměli čas číst e-maily nebo na ně odpovídat, což je v této situaci naprosto pochopitelné. Ti, kteří odpověděli, však uvedli, že pro ně byl můj dopis povzbuzením. Ani ne tak nabídkou skutečné pomoci, jako spíše díky vědomí, že je tu někdo, kdo je v duchu s nimi a na koho se mohou obrátit, což bylo velmi příjemné zjištění. Někteří žádali o peníze, protože potřebovali přikrývky a čisticí prostředky. Jiní mě přesměrovali na místa, která shromažďovala žádosti o pomoc. Celkově však přislíbili, že dají vědět, pokud se situace stabilizuje a nebudou-li ji po finanční či personální stránce zvládat.

Ve chvíli, kdy píšu tyto řádky, vím, že budu brzy znovu doma a opět těmto devíti respondentům napíšu, abych ověřil jejich aktuální situaci a potřeby. Diskutovali jsme také o tom, kolik času už uběhlo od našeho posledního setkání, a konstatovali jsme, že ačkoliv se opět setkáváme za takto smutných okolností, určitě si najdeme čas i na osobní schůzku. Není nic důležitější než mít přátele, na které se můžeme spolehnout.

Zapojili jsme se rovněž do jiné formy pomoci: shromažďování zdravotnického materiálu a jeho zaslání osobám v nouzi, pro které byl v dané situaci nedostupný. Mnoho lidí nemůže vykonávat svou tělesnou potřebu přirozeně kvůli poruše či onemocnění, jež postihuje některé části trávicího nebo močového ústrojí. Je to hrozná situace. Tělesný odpad je vylučován přes vývod na určitém místě břišní stěny. Dodali jsme stomické sáčky z pracoviště mé manželky, protože pacient potřebuje jeden sáček denně a pak ho musí z hygienických důvodů vyhodit. Na druhé straně bez něj nemůže žít ani den, protože pak by to byl nelidský život. Přeprava těchto pro život nepostradatelných sáčků byla něco, co jsme nečekali. Naše životy jsou však dostatečně složité na to, abychom pochopili, že v dané situaci musíme přispívat i neobvyklými dary.

Na žádost EHSV jsme na schůzích našich sekcí diskutovali o ukrajinsko-ruské válce a jejím dopadu na EHSV. Sekce TEN mě požádala, abych pozval řečníka z bojiště a také odborníka na jadernou energii, který by nám objasnil hrozbu, kterou představují ukrajinské jaderné elektrárny. Díky své práci v oblasti rozvojové pomoci mám na Ukrajině mnoho osobních známých. Podařilo se mi tak kontaktovat Serhije Prokopenka, mladého muže z Charkova, který je odborníkem na inovace a podnikání, poradcem a novým ekonomickým výzkumníkem, který nám přiblížil realitu války. Spojil se s námi přímo z bojiště z bunkru v Charkově – oblast, v níž se nacházel, byla totiž krátce předtím bombardována. Protože internetové připojení bylo přerušeno, musel ho na chvíli zastoupit maďarský odborník na jadernou energetiku, jehož vystoupení následovalo. Dr. Zsolt Hetesi, vedoucí výzkumný pracovník na Národní univerzitě veřejné správy, se od roku 2005 věnuje výzkumu v oblasti životního prostředí, energetiky a udržitelnosti. Dříve, jako jeden z vedoucích představitelů výzkumné skupiny pro udržitelný rozvoj a zdroje, často upozorňoval na krizi způsobenou přelidněním a nadměrnou spotřebou zdrojů. Jako odborník na vyčerpávání zdrojů hovořil o situaci, zranitelnosti a možnosti případné jaderné katastrofy v kterékoli ze čtyř ukrajinských jaderných elektráren. Publikum se nicméně snažil ujistit, že v tuto chvíli světu z těchto jaderných elektráren zřejmě nehrozí bezprostřední nebezpečí. Po jeho prezentaci následoval Serhij, z jehož příspěvku na nás dýchla realita války. Dostalo se mu bouřlivého potlesku. Členové sekce TEN mu vyjádřili své upřímné sympatie a jen stěží se dokázali znovu soustředit na téma své práce.

I to vnímám jako humanitární úkol: spojit se s lidmi, kteří jsou izolováni válkou, a odložit náš zdánlivý pocit bezpečí, aby nás mohla zasáhnout tvrdá realita a pocítili jsme, že máme úkoly, které musíme plnit na dálku.

Jako křesťan cítím se všemi, kteří během války trpí nebo umírají. Jako odborník v oblasti životního prostředí, který se zabývá vyčerpáváním zdrojů, chápu, že se musíme v rostoucí míře dělit o naše ubývající zdroje. Zde v Bruselu často věnuji jedno či dvě eura lidem bez domova, kteří žijí v metru nebo na ulici. A jakmile se vrátím domů, zajímám se o to, jak mohu pomoci lidem, kteří neúnavně plní své povinnosti, nebo dokonce lidem, kteří to potřebují.

Zsolt Kükedi, člen EHSV, Maďarsko