Stefano Palmieri
skupina Zaměstnanci v EHSV

Zprávy Enrica Letty a Maria Draghiho se v mnohém kryjí, i když přicházejí s dosti odlišnými závěry a návrhy ohledně dalšího postupu.

Vezměme si například politiku soudržnosti. Podle Enrica Letty hraje tato politika stěžejní roli, neboť umožňuje zajistit, aby byl jednotný trh přínosný pro všechny občany EU a všechny její regiony. Enrico Letta rovněž zdůrazňuje, že je provázána se službami obecného zájmu, které mají zásadní význam pro to, aby si Evropané mohli svobodně zvolit, kde budou žít a pracovat. V případě zprávy Maria Draghiho se naopak zdá, že politice soudržnosti nepřikládá přílišný význam a stejně tak se dostatečně nezabývá sociálním a územním rozměrem konkurenceschopnosti. Nepřihlíží totiž v souvislosti s evropskou konkurenceschopností k územním rozdílům a má za to, že problémy regionů se automaticky vyřeší už jen samotným posílením celkové konkurenceschopnosti EU. Opomíjí přitom skutečnost, že u mnohých regionů jsou nízká konkurenceschopnost a územní znevýhodnění dvě strany téže mince.

V obou zprávách se uvádí, že EU již nemůže dále fungovat jako doposud. Čelíme v současnosti naléhavým a složitým krizím, a proto je nutné výrazně změnit způsob tvorby evropských politik a popřípadě za tímto účelem dokonce upravit Smlouvy. Můžeme opravdu hovořit o rozšíření, aniž bychom se zabývali nutností hlubší politické integrace? V souvislosti s těmito změnami bude rovněž nutné znásobit a prohloubit úsilí. Stávající víceletý finanční rámec je nepostačující, neboť jeho výše jen o něco přesahuje 1 % hrubého národního důchodu EU a je omezen uplatňováním zastaralé zásady „spravedlivé návratnosti“. Je nutné zaujmout nový přístup, který bude vycházet z přístupu použitého v rámci nástroje Next Generation EU. Na mimořádné výzvy je třeba reagovat důraznými kroky, mj. i vydáním společných bezpečných aktiv, jako tomu bylo v průběhu pandemie.

V příštím víceletém finančním rámci na období 2028–2034 se ukáže, jaké cíle EU skutečně sleduje, protože jsou v něm stanoveny priority na dalších sedm let. Z tohoto důvodu by bylo vzhledem k různým aktuálním krizím namístě otevřeně prodiskutovat výzvy, jimž EU čelí, a také její hlavní cíle a společné evropské statky, které zajišťuje svým občanům.

Při promýšlení reformy právních předpisů, kterou doporučují obě zprávy, je třeba mít na paměti, že EU je nejvyspělejší sociálně tržní ekonomikou na světě. Platí v ní přísné hospodářské, sociální a environmentální normy, které jsou zásadním faktorem úspěšného fungování jejího modelu, nikoli překážkou. Je tedy naprosto nevhodné srovnávat předpisy EU s předpisy USA nebo Číny. EU musí v rámci svého úsilí o zjednodušení předpisů zajistit, aby byly i nadále ochráněny pracovní podmínky, bezpečnost pracovníků, práva spotřebitelů, sociální a hospodářská soudržnost a udržitelný růst.

Evropa si uvědomila (byť poněkud pozdě), že již nestačí mít velký trh. Aby se posunula vpřed, musí se snažit dosáhnout větší jednoty, včetně hlubší politické integrace a zavedení skutečně jednotných politik v oblasti hospodářství, průmyslu, obchodu, zahraničních věcí a obrany. Nadcházející měsíce tak budou mít pro budoucnost Evropy zcela zásadní význam.