Maurizio Mensi a Michal Pinter

Seznam kritických surovin musí zůstat pružný a každé dva roky je třeba jej revidovat, aby držel krok s vývojem technologií a strategických zájmů

Nedostatku kritických surovin v Evropě lze čelit pouze rozhodnou, celkovou strategií EU, která bude kombinací investic, inovací, recyklace, udržitelnosti a bezpečnosti dodávek. Akt o kritických surovinách připravený Evropskou komisí všechny tyto aspekty zahrnuje a je třeba jej přivítat. Pomůže též předcházet možným narušením hospodářské soutěže a fragmentaci jednotného trhu.

EU dnes u řady surovin, které potřebuje, závisí ze 75 % až 100 % na jejich dovozu, což způsobuje její hospodářskou i strategickou zranitelnost (viz například nedávný zákaz vývozu gallia a germania z Číny).

Za prudkým růstem poptávky po kritických surovinách, který byl zaznamenán v letech 2017 až 2022, z velké části stojí rostoucí popularita čistých technologií (elektromobily, baterie, fotovoltaické solární systémy atp.). Energetika je hlavním odběratelem lithia (poptávka je více než trojnásobná), kobaltu (nárůst o 70 %) a niklu (nárůst o 40 %). Proto je zřejmé, že hospodářská bezpečnost EU závisí na zabezpečení dodávek kritických surovin, neboť jejich ohrožení se promítne do celé ekonomiky a jednotného trhu.

EHSV se domnívá, že prvním úkolem je zajistit předvídatelný a stabilní právní rámec k přilákání investic nejen do průzkumu a těžby surovin, ale také do jejich zpracování a recyklace (z níž lze získat značné objemy mědi, lithia, niklu, kobaltu a dalších vzácných surovin z vyřazených baterií, těžebního odpadu atp.).

Za druhé potřebujeme pružný seznam kritických surovin, který bude možno snadno upravit a aktualizovat alespoň každé dva roky. Důvodem je skutečnost, že vedle surovin již označených za strategické nebo kritické v navrženém předpisu existují další, které dnes kritické nejsou, avšak mohly by se jimi stát ve střednědobém až dlouhodobém horizontu. Strategický význam jednotlivých surovin by též bylo vhodné posuzovat sektorově, aby se součástí této úvahy stala poptávka v různých odvětvích.

Za třetí je nutno zajistit širokou veřejnou podporu. Rozšíření odvětví těžby, zpracování a recyklace vytvoří nová pracovní místa a přinese hospodářský pokrok. Odvětví surovin v EU přímo zahrnuje asi 350 000 pracovních míst a dalších více než 30 milionů pracovních míst ve výrobě na přístupu k nerostným surovinám závisí. Přijetí ze strany veřejnosti nicméně nelze brát za samozřejmost. Zajištění udržitelných dodávek surovin a pokročilých materiálů si do roku 2030 vyžádá přes 1,2 milionu nových pracovních míst. Je proto nezbytné podpořit rozvoj dovedností v akademické sféře stejně jako v odvětví surovin i ve veřejné správě členských států a opatření je nutno zacílit jak na pracovníky v oboru, tak na veřejné činitele.

Dalším klíčovým prvkem je zajištění přístupu k dostatečným objemům spolehlivé elektřiny z nefosilních zdrojů za konkurenceschopné ceny. EHSV by uvítal reformu dostupných finančních prostředků na podporu fáze uvádění na trh a pokrytí provozních nákladů namísto stávajícího upřednostnění etapy výzkumu a vývoje nových strategických projektů. EU by díky tomu mohla lépe čelit ambicím amerického zákona ke snížení inflace.

Podporovat bychom měli též trhy s druhotnými surovinami. Cílem opatření by měl být vznik funkčních trhů a minimalizace ztrát ze šrotu. Trhy s druhotnými surovinami jsou ostatně klíčovou součástí oběhového hospodářství a bylo by pro ně přínosem, pokud bychom odstranili regulační, hospodářské či technické bariéry, které vyvstávají v různých článcích hodnotového řetězce.

EHSV navrhuje, aby bylo veřejné financování poskytováno snadněji, pokud se těžba zakládá na předběžných ekonomických a environmentálních studiích posuzujících dopad těžby kritických surovin z hlediska znečišťujících látek. Proto je nutná koordinace s pravidly státní podpory. Kromě toho je zapotřebí upravit některé antimonopolní nástroje EU, aby pomohly dosáhnout cílů tohoto předpisu a zároveň zabránily nepatřičnému narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu (např. rámec pro kontrolu by mohl být uplatňován flexibilněji na fúze a zohledňovat při tom nejen cíle Zelené dohody, nýbrž také cíle legislativy o kritických surovinách).

V neposlední řadě potřebujeme účinná opatření na ochranu obchodu, která ochrání nové evropské investice a zajistí nám možnost konkurovat jiným velkým hráčům. V zájmu diverzifikace vnějších zdrojů kritických surovin by EU měla prozkoumat možnosti partnerství a dohod o spolupráci, a to i s kandidátskými zeměmi. Cílem je financovat projekty zaměřené na rozvoj průzkumných kampaní ve vybraných nových lokalitách nebo opuštěných těžebních lokalitách. Tato partnerství by mohla být podmíněna závazkem kandidátských zemí rychleji sladit své politiky v oblasti životního prostředí s právem a normami EU.