skupina Zaměstnanci v EHSV

Probíhající pandemie koronaviru přeměnila hrozící krizi v plnohodnotnou hospodářskou depresi, během níž se HDP propadlo v době míru nejvíce za uplynulých sto let a miliony lidí se ocitly v různých programech nezaměstnanosti nebo částečné zaměstnanosti. Naše sociální systémy jsou na pandemii navzdory své úloze při zmírňování největší části dopadů obecně připraveny stejně špatně jako naše zdravotní systémy, protože byly vážně oslabeny roky úsporných opatření od krize v roce 2008.

Opatření na ochranu pracovníků a jejich pracovních míst jsou kromě toho nevyvážená: nejohroženější pracovníci, mezi něž patří například ti, kteří mají dohody o provedení práce a o dalších „nových formách práce“, jsou často ponecháni mimo tradiční systémy ochrany.

Systém podpor v nezaměstnanosti je nejednotný nejen v rámci jednotlivých zemí, ale i mezi nimi. Existují obrovské rozdíly v době trvání a rozsahu podpor, i pokud jde o procentuální podíl nahrazované předchozí mzdy. Studie, kterou nechala vypracovat skupina Zaměstnanci, analyzuje, jak by reagovala ekonomika jako celek v EU a v jednotlivých členských státech, kdyby systémy podpory v nezaměstnanosti měly společnou minimální úroveň rozsahu, doby trvání a vypláceného podílu, a zajišťovaly tak pracovníkům v Evropě společný minimální standard. Studie pomocí využití makroekonomických modelů zkoumá tuto hypotézu na pozadí krize v roce 2008, na pozadí celého rozpočtového cyklu a na pozadí hospodářského útlumu v době pandemie, což je v současnosti aktuálnější.

Výsledky jasně ukazují, že dopad na ekonomiku by byl pozitivní a byl by dále posílen, pokud by byly současně zavedeny i další sociální politiky. Byla by tak zajištěna ochrana pracovních míst a zabránilo by se další hospodářské recesi. Úplné znění studie a další podrobnosti najdete na tomto odkazu.