Schůze smíšeného poradního výboru EU-Srbsko, která se konala 10. března v Bruselu, probíhala ve zvláštní a tíživé atmosféře. Po jejím skončení všichni spěchali, aby se vydali na zpáteční cestu. Já jsem se vracela domů s vědomím, že Evropa stojí na prahu velkých změn, a tušila jsem, že to bude na dlouhou dobu můj poslední let. V Maďarsku vládla v té době mezi obyvatelstvem především nejistota a nedůvěra. Mnoho mých spoluobčanů si závažnost situace uvědomilo až poté, kdy vláda oznámila zrušení plánovaných oslav našeho státního svátku, jenž připadá na 15. března.

Maďarsko, stejně jako řada dalších evropských zemí, uzavřelo své hranice a přijalo různá omezující opatření. Výuka začala probíhat on-line, kdo mohl, zvolil práci na dálku, a na ulicích a místech, kde obvykle vládne čilý ruch, se rozhostilo ticho. Přestože byl nouzový stav vyhlášen rychle, země nebyla úplně uzavřena. Veřejné prostory nebyly zcela prázdné a nebyl vydán ani žádný striktní zákaz opouštět místo bydliště. Takže i naše oblíbená prodejna zmrzliny na rohu zůstala bez přerušení otevřena, ke značné radosti mých dětí.

A kolik tohoto důležitého zdroje útěchy naši malí hrdinové během období izolace potřebovali! I děti ve skutečnosti svým vlastním způsobem a v rámci svých schopností přispěly k účinné ochraně naší rodiny. Snažily se tiše si hrát mezi čtyřmi stěnami, vzdaly se své narozeninové oslavy a celé hodiny proseděly před obrazovkou (ačkoliv předtím jsme jim neustále opakovali, aby u ní netrávily tolik času). Vedle dětí se izolace ve značné míře dotkla také starších lidí. Na řadě míst byly dobře organizovány místní komunity a organizace občanské společnosti, takže mohly lidem uvězněným v jejich domovech nabídnout pomoc. V mnoha případech však tento úkol museli zajišťovat rodinní příslušníci.

Ponaučení, kterého se mi během několika posledních týdnů dostalo, je, že při podobném druhu krizové situace roste význam rodiny a příbuzenstva. Jasně se ukázalo, že rodiny dokáží posilovat imunitní systém společnosti, ale také jsme pochopili, jak moc jsou zranitelné a potřebují pomoc. A v tomto ohledu musí hrát zásadní úlohu organizace občanské společnosti. Zajímavým zjištěním v rámci našeho sdružení bylo také to, jak moc bylo cítit, že nad rámec praktických forem pomoci (jako jsou např. dary, logistická podpora nebo pomoc při výuce) je potřebná také pomoc související s duševním zdravím.