Tatjana Babrauskienė je litevská členka EHSV a zástupkyně litevského Odborového svazu pracovníků ve školství a vědě. EHSV info ji požádal, aby se podělila o své názory na COVID-19 z pohledu Litvy.

Jak jste vnímala omezení volného pohybu osob?

Byla to jedinečná zkušenost, spojená s velkou dávkou strachu a panickými stavy, protože se ve sdělovacích prostředcích hovořilo a psalo o viru, který se světem šíří jako lavina.

Zároveň to byl život jako ve zpomaleném filmu, neboť ze dne na den bylo všechno jinak a zavládla nová normalita.

Moje organizace byla zahlcena e-maily od svých členů a od učitelů, kteří se cítili bezradní a potřebovali pomoc. Vytvořili jsme na internetu informační stránku o COVID-19, kam jsme umísťovali doporučení, právní rady a další užitečné informace, a také internetovou stránku věnovanou nápadům týkajícím se učení na dálku, kde byly k dispozice tipy a nástroje pro on-line výuku a studium.

To nám dodávalo energii, protože jsme věděli, že se na nás spoléhá a potřebuje nás mnoho lidí.

Co Vám v této těžké době chybělo?

Setkání s přáteli a kolegy a především s mými blízkými.

Vezměte si například Velikonoce. Obvykle je slavíme v širokém rodinném kruhu. Letos jsme jako obvykle malovali vajíčka a vařili tradiční jídla, ale ve slavnostní náladě jsme při tom nebyli.

Bohudík jsme směli chodit ven na procházku nebo sportovat, sami nebo s rodinnými příslušníky. Této možnosti jsem hojně využívala. 

Jaké ponaučení si můžeme z omezení volného pohybu osob vzít?

Během karantény jsme si osvojili nové zvyky, trávili jsme podstatně více času na internetu. Teprve se ukáže, zda se z nich stanou běžné způsoby práce a komunikace a zda se frekvence a délka našich setkání s kolegy a přáteli změní.

Omezení volného pohybu osob bylo také z části určitým vzdělávacím experimentem, při němž se testovalo, jak se liší výkony žáků a studentů při on-line výuce oproti výuce ve třídách. Bohužel se během jeho trvání ještě prohloubila nerovnost a teprve se ukáže, zda se školy budou moci po skončení krize vrátit tam, kde byly před ní.

Ukázalo se, že digitalizace skrývá riziko diskriminace na základě věku a šíření konspiračních teorií a falešných zpráv. Lidé se totiž snaží najít odpovědi na důležité otázky, jako např. co se to děje, kdo je za to odpovědný a proč k tomu došlo. Na druhou stranu je dnes technicky možné všechny neustále sledovat. Jaký by to mohlo mít dopad na náš osobní život? Neměli bychom být nuceni si vybrat mezi soukromím a zdravím.

Pozitivní stránkou omezení volného pohybu osob je to, že zastavení lidské činnosti má kladný vliv na změnu klimatu a že by se skutečně mohly zvýšit šance na snížení emisí CO₂ a změnu chování lidí.

Jakou naději mají ti, jejichž pracovní místa jsou ohrožena?

Pracovníci nebyli omezením volného pohybu osob zasaženi stejnou měrou. Největší ztráty příjmu měli ti, jejichž práce nebyla systémově důležitá nebo kteří nemohli pracovat z domova. Ti také nejčastěji o práci přicházeli.

Nejistota zaměstnání a odměna za práci souvisí s úrovní vzdělání. Proto musíme posílit naše systémy vzdělávání a odborné přípravy a všem, kteří to potřebují, zajistit nezbytné prohlubování dovedností a změnu kvalifikace. Musíme se postarat o to, abychom z této krize vyšli silnější a lépe připravení na budoucnost, ať již přinese cokoliv.

Existuje někdo, koho byste ráda viděla, ale zatím jste nemohla?

Moji zahraniční přátelé a kolegové. Nemohu se dočkat, až se s nimi setkám a budu s nimi opět pracovat. Bez roušek, bez omezení fyzického kontaktu a bez dezinfekčních prostředků.

Litvě se skvěle podařilo křivku nejen zploštit, ale vyloženě ji stlačit dolů. Náš společenský život se vrátil (téměř) zpět k normálu. V některých zemích ale situace ještě takto stabilní není. Opravdu doufám, že se to brzy zlepší.

Pokud bylo na této karanténě vůbec něco dobrého, tak to, že lidé měli čas nabrat síly a přemýšlet o tom, jak důležité jsou mezilidské vztahy.