Cinzia del Rio, členka EHSV, Itálie
Ruská invaze Ukrajiny změní geopolitické a hospodářské vztahy ve světě a zcela jistě mezi Ruskem a EU. Mezinárodní demokratické společenství a odborové hnutí ostře a důrazně odsoudily hrozivou vojenskou invazi, jejímiž oběťmi jsou civilisté a během níž v této zemi dochází k ničení měst a občanských a hospodářských struktur.
Vyjádřili jsme plnou podporu ukrajinskému lidu, uspořádali jsme demonstrace proti Putinovi a jeho nevyprovokované válce a prosazujeme zavedení přísných hospodářských sankcí proti Rusku, které by měly na tento režim vyvíjet tlak. I po měsíci a půl se stále dějí zvěrstva, humanitární koridory fungují obtížně, miliony ukrajinských občanů opustily svou zemi, aby našly útočiště v zemích EU, řada dalších byla vysídlena v rámci Ukrajiny a v jednání o příměří a mírovém procesu se nedosáhlo pokroku.
Organizace občanské společnosti, odborové svazy a nevládní organizace v celé EU, zejména v zemích sousedících s Ukrajinou, prokázaly svou bezpodmínečnou solidaritu tím, že uprchlíkům poskytují okamžitou pomoc, lékařskou péči, přístřeší, potraviny, oblečení a léky. Pro zajištění ochrany a práv těchto uprchlíků v EU měla zásadní význam směrnice o dočasné ochraně, která jim pomohla zvládnout tuto mimořádnou situaci a co nejvíce se začlenit do naší společnosti. Kromě toho nesmíme zapomínat, že 80 % uprchlíků tvoří ženy a děti, které se poprvé setkaly s krutostí a násilím války, což pro ně bude mít trvalé psychologické následky. EU bude muset dbát na to, aby zajistila ochranu těchto zranitelných skupin a zabývala se také rizikem obchodování s lidmi a sexuálního vykořisťování.
Ruská invaze na Ukrajinu upevnila ukrajinskou národní identitu a geopolitické směřování této země k západním demokraciím. Rovněž urychlila zahájení procesu přistoupení k EU a znovu oživila silné vazby mezi EU a Spojenými státy. Dále posílila přítomnost NATO na ukrajinských hranicích a sjednotila země EU v jednomyslném odsouzení ruské invaze a brutální války. Avšak po prvním balíčku sankcí EU, do nichž byl nedávno zahrnut dovoz uhlí, v současnosti nelze dospět ke společnému rozhodnutí o zákazu dovozu, zejména zemního plynu a ropy, protože by to znamenalo, že by Evropa musela rychle hledat alternativní zdroje dodávek s cílem ukončit svou značnou hospodářskou závislost na Rusku. Prozatím k tomu však nejsme připraveni a potřebujeme jednomyslný souhlas evropských vlád. Dopad naprostého zákazu dovozu ruské energie na národní HDP by byl pro některé země drastický.
Po pandemické krizi by totiž došlo k tomu, že by řada podniků ukončila svou činnost a přišli bychom o pracovní místa. Úplné embargo na plyn a uhlovodíky si samozřejmě vyžádá určitý čas, ale tento cíl už byl stanoven a dosavadní hospodářské vztahy s Ruskem jsou navždy minulostí. V této souvislosti však EU nese odpovědnost za to, aby zachránila, co zbylo z ukrajinské ekonomiky, a zabránila tak dlouhotrvající katastrofě v příštích letech, a zahájila konkrétní dialog s Ukrajinou ohledně procesu přistoupení, aniž by to uškodilo stávajícímu procesu přistoupení zemí Západního Balkánu.
EU musí zavést kompenzační opatření, která umožní řešit negativní hospodářské a sociální následky tohoto konfliktu a souvisejících sankcí v našich zemích. Nelze ignorovat skutečnost, že sankce vůči Rusku ovlivní cíle EU v oblasti udržitelného rozvoje, na nichž jsme se dohodli současně s investicemi v rámci balíčku Next Generation EU. Musíme však na svých závazcích týkajících se ekologické a digitální transformace trvat a zajistit v Evropě lepší sociální rozměr.
Válka má rovněž závažné dopady na celosvětové a evropské dodávky potravin. V důsledku rostoucích cen se ještě více zhorší již tak obtížná situace evropských zemědělců a spotřebitelů. Musíme se zaměřit na opatření k zajištění potravin v EU, a to jak v krátkodobém horizontu po invazi, tak v dlouhodobějším horizontu. Prozatím bychom neměli podceňovat tvrdé důsledky války na dodávky potravin i v zemích mimo EU. Je třeba předejít nové sociální a hospodářské krizi, zabránit spekulacím s cenami potravin a ropy a zvážit opatření ke zdanění dodatečných zisků z takových spekulací.
Prioritou je však ukončit válku a nalézt způsob, jak docílit jednání a zahájit mírový proces. EU by se měla stát skutečným geopolitickým aktérem, který bude v tomto procesu plnit vedoucí roli, protože se jedná o její vlastní budoucnost. Čína a Turecko mají na těchto jednáních svůj politický a hospodářský zájem, nejsou však zastánci demokracie a dodržování základních lidských práv. Jedná se o zlom v historii EU, jehož politické, hospodářské a strategické následky ponese celý svět. EU musí převzít novou odpovědnost a dospět k silnější politické integraci, jelikož nemůžeme mít společný obranný systém bez společné zahraniční politiky a hlubší a soudržnější politické integrace. Posun k integrované obraně musí jít ruku v ruce s jasnou demokratickou kontrolou tohoto systému.
Riziko vypuknutí války v Evropě by mělo vlády EU přimět k tomu, aby v rámci Konference o budoucnosti Evropy usilovaly o jasný proces politické integrace.
Evropa musí hájit a chránit své hodnoty a nese zodpovědnost za zachování míru, který jsme v posledních sedmdesáti letech v Evropě dokázali zaručit.