EHSV info

„Ihned po vypuknutí války se zvedla bezprecedentní vlna obětavé pomoci ukrajinským občanům, která je zcela mimořádným příkladem lidské solidarity, svornosti a nezištnosti. Naši členové a jejich organizace vyvinuli obrovskou aktivitu a s plným nasazením pomáhají ukrajinským uprchlíkům.“

Místopředseda EHSV Cillian Lohan popisuje, jakým způsobem se občanská společnost vytrvale snaží pomáhat válkou zmítané Ukrajině.

Tomasz Wróblewski, člen EHSV, Polsko

Až tato válka skončí, nebudou již Evropu definovat zkušenosti druhé světové nebo studené války, ale vše, co se nyní děje v Ukrajině, a důsledky, které zatím nelze předvídat. Získané zkušenosti a ponaučení, která z nich vyvodíme, změní většinu našich dosavadních představ o světě.  

Pro Polsko to již navždy bude historický státotvorný okamžik. Při pohledu na miliony lidí prchajících před zlem jsme si uvědomili, jak křehký je náš svět. Dozvěděli jsme se ale i něco sami o sobě, když jsme ubytovali stovky tisíc cizích lidí v našich domovech. A to vše v nás zanechá stopu na dlouhá léta.

Někdy se hovoří o ukrajinizaci Polska, duchovní přeměně těchto dvou národů.
 Dva miliony sedm set tisíc osob, které přišly do naší země, zde našlo obydlí a pomoc a jejich děti místa ve školách a školkách.

Všichni ti, které znám, i lidé, které náhodou potkávám na ulici nebo v obchodech, se nějak snaží pomoci. Každý svým vlastním způsobem. Ti nejodvážnější do Ukrajiny převážejí léky a ochranné vesty. Další tráví veškerý volný čas tím, že pomáhají přistěhovalcům vyplňovat dokumenty, zřizovat bankovní účty nebo hledat práci. Jiní na hranicích nepřetržitě vítají uprchlíky, kteří naše hranice překračují ve stále větším počtu.

Vaří, zařizují pro ně odvoz do jiných měst nebo zemí, distribuují stovky tisíc darovaných věcí – deky, batohy, plyšáky pro děti –, které na hranice proudí z celého světa.

My, členové podnikatelských organizací, můžeme pomáhat tam, kde můžeme být nejvíce užiteční. Pomáháme podnikatelům z Ukrajiny znovuvybudovat jejich firmy v Polsku, přesunout je ze zničených provozoven, obchodů, ambulancí a salonů krásy a zaměstnat v Polsku lidi, kteří často přišli o střechu nad hlavou, prostředky obživy a své blízké.

 V centru Varšavy funguje kancelář pro ukrajinské podnikatelské organizace. Kromě kancelářského zázemí a administrativní pomoci jim pomáháme při hledání prostor pro firmy, které se rozhodnou přenést svoji hospodářskou činnost do Polska. Pro začátek jsme si pronajali několik desítek tisíc čtverečných metrů výrobní plochy. Díky laskavosti polských podniků v průmyslové části Varšavy získávají ukrajinští podnikatelé prostory zdarma. Platí pouze za vodu a odvoz odpadu.

Po téměř dvou měsících uprchlické krize nevznikl v Polsku ani jeden uprchlický tábor a ani jedno místo, kde by byla ohrožena lidská důstojnost nebo bezpečí.

Jak Ukrajina, tak Polsko nyní stojí před novou fází války. Lidem, kteří zde nalezli bezpečné útočiště, chceme vrátit jejich životy. Nemůžeme jim vrátit jejich zemi, ale tím, že jim dáme práci, jim můžeme alespoň poskytnout určitý pocit normálnosti.

Marcin Nowacki, člen EHSV, Polsko

8. března 2022 vyslal polský Svaz podnikatelů a zaměstnavatelů (ZPP), který v EHSV zastupuji, spolu s nadací Fundacja Kulskich, v níž působí členka EHSV Małgorzata Bogusz, nevelký, ale rychlý konvoj humanitární pomoci.

V onom týdnu jsme na Ukrajinu jeli už podruhé. Já, Małgorzata Bogusz a Tom Palmer, místopředseda organizace Atlas Network ze Spojených států, jsme se vydali do Lvova. Účelem naší výpravy bylo dodat na Ukrajinu léky a zdravotnické a hygienické potřeby. Se dvěma plně naloženými autobusy jsme dorazili na místo domluvené s ukrajinskými partnery, kteří tento materiál balí a rozvážejí tam, kde je nejvíce zapotřebí.

Na polsko-ukrajinské hranici stála dlouhá kolona aut a autobusů směřujících do Polska. Bohužel je nadále nutné evakuovat civilní obyvatelstvo, a to v čím dál větším počtu. K 10. březnu 2022 přijalo Polsko již více než 1,5 milionu Ukrajinců.

Cestou do Lvova jsme museli projet několika kontrolními stanovišti. To největší se nacházelo na vjezdu do města a hlídali ho vojáci. Vládl zde velmi čilý ruch a ulice byly plné lidí, kterých bylo o několik set tisíc více než obvykle. Lvov nyní funguje jako tranzitní a logistické centrum, z něhož putuje pomoc do centrální a východní části Ukrajiny. Na předměstí jsme se setkali s naším průvodcem, který nás zavedl do logistického střediska. Tam na nás čekala skupinka osob, které hned začaly s vykládkou. Veškerý náklad roztřídili a náležitě zaevidovali. Organizace byla perfektní. Po práci jsme měli ještě chvíli čas a mohli jsme si popovídat o současné situaci a o tom, co Ukrajinci potřebují nejnaléhavěji. Obyvatelé Lvova se ujali těch, kdo museli uprchnout z oblastí ostřelovaných Ruskem, a poskytují jim přístřeší, stravu a přepravu.

Ukrajinští partneři nám během tohoto pobytu vysvětlili, jaké kroky jsou podle nich nejdůležitější a co by jim pomohlo nejvíce. Pracovali jsme spolu každý den a jsem hrdý na to, že mohu jejich zprávu předat dál. Jejich doporučení a potřeby lze rozdělit do tří základních kategorií: politické, vojenské a civilní. K těm nejnaléhavějším patří:

• Jsou potřebné finanční prostředky a dodávky vojenského vybavení, o což se musí postarat vlády a velké podniky.
• Je nutné vyvíjet na Rusko a Bělorusko tlak a uvalit na obě země rozsáhlé a bolestné sankce, které nebudou moci obejít. Tyto sankce budou něco stát i nás, ale s tím se musíme smířit. Je rovněž nejvyšší čas přeorientovat naši energetickou politiku.

Vlády, organizace zaměstnavatelů i zaměstnanců a všechny složky občanské společnosti mohou konkrétně pomoci následujícím způsobem:

• Mohou dodávat zdravotnické vybavení.
• Mohou také dodávat další nezbytný materiál podle potřeb našich partnerů.
• Dále mohou pomáhat s evakuací rodin. Cestou z Ukrajiny jsme měli tu čest vzít s sebou několik osob, které se snažily opustit zemi. Další možností je zapojit se do pomoci na hranici a zajišťovat dopravu do vnitrozemí.
• Mohou se ujmout rodin přicházejících do členských států EU a ubytovat je. Mohou podpořit země tohoto regionu tím, že uprchlíkům nabídnou střechu nad hlavou, například v nevyužívaných místnostech a neobydlených bytech. V Polsku již našlo útočiště více než 2,8 milionu válečných uprchlíků.
• Bylo by rovněž vhodné usnadnit hledání zaměstnání těm, kdo mohou a chtějí pracovat.

Rád bych zdůraznil, že současná uprchlická krize nemá v moderních dějinách Evropy obdoby. Chceme-li ji překonat, musíme zapojit občanskou společnost ve všech členských státech.

Ionuţ Sibian, člen EHSV, Rumunsko

V Rumunsku několik organizací občanské společnosti, mezi jinými FONSS, Afterhills Association, Parentis Association a Our Smile Group Association, spojilo síly se správou města Iasi, kde provozují uprchlické centrum pro Ukrajince prchající před válkou. Poslechněte si jeden z řady dojemných příběhů dneška, který mi vyprávěla kolegyně Mihaela Muntean.

Jako první z uprchlíků dorazila do Centra humanitární a sociální pomoci pro uprchlíky CTR Nicolina Iasi dvouměsíční Jovana – uzlíček tichý jako maminka, která ji přinesla v náruči, pobledlá po porodu v krytu a pochodu, který trval 21 dnů. Po nich přišel vysoký otec dítěte Roman, jeho matka a jeho dědeček ve věku 86 let. Z plného auta tak vystupují hned čtyři generace a pomalu se ubírají k recepci.

- Odkud jste přijeli?
- Charkov!
Hlas je zlomen bolestí, jako se mluví o vězení.

Neměli jsme ještě oficiálně otevřeno, zavolal mi však kolega z celnice s dotazem, zda bychom je mohli přijmout, a tak jsme je ubytovali na dvou podlažích, která tu máme pro zranitelné osoby.

Děvčátko se narodilo ve válečných podmínkách tři dny po jejich odchodu z domova. Jakou hrůzu musela ta maminka zažít... Roman pak nejspíše musel řešit mučivé dilema, zda jít do boje, nebo chránit tak početnou skupinu zranitelných blízkých.

Když vystoupili z auta obtěžkáni zavazadly, požádali jen o možnost ulehnout ke spánku. Po první noci mi vyprávěli, jaké u nás máme ticho... Jen ta maličká byla neklidná a slepnoucí stařec se držel stranou a s nikým neprohodil ani slovo. Zažil válku už jako mladík. Opíraje se o hůl dnes nese břímě pokročilého věku a životní zkušenosti, kterou nelze odložit, jen ztěžka vláčet z lůžka na lůžko.

První den v centru se nesl ve znamení koupele a masáže pro Jovanku, kterou zajistil náš tým Parentis. Vlastně jsme se všichni točili kolem nich. Nazítří ráno už byli odpočatější. Malá se za celou noc dokonce ani jednou neprobudila k nakrmení.

Následovalo několik klidných dní ve společnosti hovorné a sympatické babičky, diskrétní a milé maminky a rozkošného miminka. Roman se rychle pustil do práce pro ostatní uprchlíky a pomáhal, kde se dalo, snad ve snaze oplácet přízeň, jíž se jim dostalo. Prali jsme spolu, věšeli prádlo a vyprávěli si. Starý pán postupně roztál, začal odpovídat na pozdravy a vždy byl včas u stolu.

Tento klid po několika dnech narušil pokus Romanovy matky a manželky odjet s dcerkou do Belgie. Na letišti se zjistilo, že odcestovat může pouze matka. Manželka neměla biometrický pas.

Nechci si představovat, jak se cítila žena, která opouštěla syna, vnučku i svého otce. Jak skličující bylo spatřit Romana, který se vrátil s holčičkou v náruči. Nakonec našli způsob, jak zařídit cestu i pro mladou maminku i s miminkem. Zůstali pouze muži, tiší, skleslí a zahloubaní každý do svých myšlenek a bezmoci. I oni se však brzy znovu vydali na cestu. Za sebou nechali vzpomínky na uprchlíka, který se na čas stal kolegou, společně prožitou radost nás všech, když nám jednoho rána maminka řekla, že maličká se uklidnila a spala jako kotě, a zůstal nám i Romanův děkovný lístek na rozloučenou, vyjadřující nekonečnou radost, že se mohli stát svědky zázraku jménem Jovana – dítěte, které trvalo na tom, že se narodí v době, kdy jiní umírají.

Zsolt Kükedi, člen EHSV, Maďarsko  

Jako delegát zastupující organizaci na ochranu životního prostředí vím, že tváří v tvář lidské tragédii není příliš prostoru k úvahám o životním prostředí, a že lidé, kteří jsou bezprostředně konfrontování s přílivem uprchlíků, oceňují i sebemenší náznak zájmu, soucitu a nabídky byť minimální pomoci.

Díky své činnosti v oblasti regionálního rozvoje znám mnoho místních starostů a vedoucích představitelů žup, kteří dali po vypuknutí války své komunitní domy a společné prostory okamžitě a nezištně k dispozici uprchlíkům. Jedna z vesnic se sotva 700 obyvateli například přijala více než sto Ukrajinců. Od té doby jim zajišťuje potraviny, poskytuje střechu nad hlavou a pere oblečení. Bezprostředně po vypuknutí války, když jsem se vrátil domů z plenárního zasedání EHSV, jsem se obrátil na 18 členů místní správy, starosty a vedoucí představitele žup ve východním Maďarsku s dotazem, jaká je u nich situace a jak jim můžeme pomoci ze vzdálené Budapešti. Neměl jsem v úmyslu osobně spěchat na hranice, neboť v prvních dnech mohou být nadšení dobrovolníci při humanitární činnosti spíše překážkou než pomocí.

Z 18 osob, které jsem kontaktoval, mi odpovědělo devět. Ostatní zřejmě neměli čas číst e-maily nebo na ně odpovídat, což je v této situaci naprosto pochopitelné. Ti, kteří odpověděli, však uvedli, že pro ně byl můj dopis povzbuzením. Už samotná skutečnost, že jsme v duchu s nimi a že se na nás mohou obrátit, pro ně byla velmi pozitivním zjištěním. Někteří žádali o peníze, protože potřebovali přikrývky a čisticí prostředky. Jiní mě přesměrovali na místa, která shromažďovala žádosti o pomoc. Celkově však přislíbili, že dají vědět, pokud se situace stabilizuje a nebudou-li ji po finanční či personální stránce zvládat.

Zapojili jsme se rovněž do jiné formy pomoci: shromažďování zdravotnického materiálu a jeho zasílání osobám v nouzi, pro které byl v dané situaci nedostupný. Z pracoviště mé manželky jsme dodali stomické sáčky – to jsou speciální nádoby pro lidi, kteří nemohou kvůli poruše či onemocnění, jež postihuje některé části trávicího nebo močového ústrojí, vylučovat přirozenou cestou. Děje se tak proto přes vývod neboli stomii na určitém místě břišní stěny. Pacienti potřebují každý den nový sáček. Přeprava těchto pro život nepostradatelných sáčků byla něco, co jsme nečekali. Naše životy jsou však dostatečně složité na to, abychom pochopili, že v dané situaci musíme přispívat i neobvyklými dary.

Na schůzích naší sekce v EHSV jsme diskutovali o ukrajinsko-ruské válce a jejím dopadu. Byl jsem požádán, abych pozval řečníka z bojiště a odborníka na jadernou energii, který by nám objasnil hrozbu, kterou představují ukrajinské jaderné elektrárny. Díky své práci v oblasti rozvojové pomoci mám na Ukrajině mnoho osobních známých. Podařilo se mi tak kontaktovat Serhije Prokopenka, mladého muže z Charkova, který je odborníkem na inovace a podnikání, poradcem a ekonomickým výzkumníkem. Spojil se s námi přímo z bojiště, z bunkru v Charkově, kde se ukrýval před bombardováním, jehož terčem se oblast krátce předtím stala. Protože internetové připojení bylo přerušeno, zastoupil ho maďarský odborník na jadernou energetiku, jehož vystoupení následovalo. Dr. Zsolt Hetesi, vedoucí výzkumný pracovník na Národní univerzitě veřejné správy, se od roku 2005 věnuje výzkumu v oblasti životního prostředí, energetiky a udržitelnosti. Dříve, jako jeden z vedoucích představitelů výzkumné skupiny pro udržitelný rozvoj a zdroje, často upozorňoval na krizi způsobenou přelidněním a nadměrnou spotřebou zdrojů. Jako odborník na vyčerpávání zdrojů hovořil o situaci, zranitelnosti a možnosti případné jaderné katastrofy v kterékoli ze čtyř ukrajinských jaderných elektráren. Publikum se nicméně snažil ujistit, že v tuto chvíli světu z těchto jaderných elektráren zřejmě nehrozí bezprostřední nebezpečí. Po jeho prezentaci následoval Serhij, z jehož příspěvku na nás dýchla realita války. Dostalo se mu bouřlivého potlesku. Členové sekce TEN mu vyjádřili své upřímné sympatie a jen stěží jsme se pak dokázali znovu soustředit na obvyklou práci.

I to vnímám jako humanitární úkol: spojit se s lidmi, kteří jsou izolováni válkou, a odložit náš zdánlivý pocit bezpečí, aby nás mohla zasáhnout tvrdá realita a pocítili jsme, že i my můžeme – byť na dálku – něco udělat.

Tatjana Babrauskienė, členka EHSV, Litva

Litevští pedagogové sledují s hlubokým zármutkem a nedůvěrou rozsáhlé a velmi agresivní vojenské operace, které v současné době provádí Rusko na Ukrajině. Přišli proto se zajímavou iniciativou, jejímž smyslem je seznámit mladé lidi s dějinami Ukrajiny a přiblížit jim nejen historické události, ale i mýty, které je provázejí.

Je velmi důležité pochopit kořeny a příčiny této nejnovější vlny agrese, která nemá obdoby. Jednou z těchto příčin je i informační válka, v níž Rusko kombinuje prvky propagandy se šířením dezinformací a falešných zpráv o Ukrajině.

Litevský odborový svaz pracovníků ve školství a vědě (LŠMPS-LESTU) proto uspořádal v litevských školách kampaň, kterou se snaží proti této informační válce bojovat a podpořit Ukrajinu. 28. února jsme tak vyzvali učitele všech předmětů a ředitele vzdělávacích institucí, aby na podporu Ukrajiny uspořádali první přednášku a osvětlili pravdivou historii této země.

Místopředseda LŠMPS-LESTU Audrius Jurgelevičius, který je zároveň učitelem dějepisu, přiblížil na této veřejné přednášce historický vývoj Ukrajiny v uplynulém století a kořeny její státnosti. Přednášku jsme vysílali také živě na internetu, aby ji mohly sledovat všechny litevské školy.

Sledovali jsme tak tři cíle: Zaprvé jsme chtěli dokázat, že lidé žijící na Ukrajině, tedy Ukrajinci, nejsou Rusové, ale že jsou samostatným národem. Zadruhé jsme chtěli vysvětlit, že si Ukrajinci utvářejí svou vlastní historii a svůj vlastní stát, který nyní i sami řídí. Jelikož si jej tedy vytvořili sami, nejsou nikomu povinováni vděkem za to, že jim umožnil mít svůj vlastní stát. A jelikož tedy za to, že mají svůj stát, nikomu nic nedluží, nemá nikdo ani právo jim jej vzít. Třetím cílem této přednášky bylo poukázat na určité mýty, které se, když je řeč o historii Ukrajiny, někdy změní ve lži.

Přednáška již byla přeložena do ruštiny, polštiny a angličtiny a za pomoci litevské diaspory a Mezinárodního úřadu pro vzdělávání se nám ji daří šířit dál po celém světě.

Připravili jsme rovněž nálepky a vyzvali žáky, aby si je na znamení podpory Ukrajině vytiskli a během přednášky nalepili na viditelné místo. Kromě toho jsme je požádali, aby průběh přednášky zachytili na fotografiích a ty nám pak poslali. Následně jsme tyto snímky poslali společně s prohlášením o podpoře a solidaritě našim partnerům z ukrajinské vzdělávací obce.

Je nesmírně důležité, abychom drželi spolu. Nesmíme dovolit, aby se dějiny přepisovaly.

Přednáška opatřená anglickými titulky je k dispozici na následující adrese: https://www.youtube.com/watch?v=G0lu8AM0o8c&t=17s 

Emilis Ruželė, člen EHSV, Litva

Do začátku března darovali Litevci na pomoc Ukrajině více než 12 milionů EUR. Konkrétně moje organizace – Fórum investorů – věnovala
různým organizacím, které pomáhají Ukrajině, 1 000 EUR a naše členské společnosti jim věnovaly dalších více
než 300 000 EUR.

Dobrovolnická organizace Stiprūs Kartu (Společně jsme silnější) pomáhá uprchlíkům z Ukrajiny zajistit dopravu, ubytování a další zdroje. Fórum investorů vyčlenilo na pomoc Ukrajině polovinu svých kanceláří ve Vilniusu a je připraveno zde ubytovat rodinu uprchlíků. Já sám jsem jim poskytl jeden pokoj ve svém bytě.

A rád bych také zmínil, že před ruskou ambasádou ve Vilniusu se každý den konají protestní demonstrace.

Fernando Manuel Maurício de Carvalho, člen EHSV

Navzdory vydatnému dešti se na lisabonském náměstí Largo de Camões konala 10. března veřejná demonstrace, jejíž účastníci odsoudili válku, sankce i ty, kteří profitují z prodeje zbraní nebo válku zneužívají jen jako záminku k dalšímu zbrojení. Podobné demonstrace se přitom konaly i v dalších částech Portugalska.

V Lisabonu nesli protestující modré nebo bílé vlajky s ručně nakreslenou holubicí a heslem „mír“. „Zastavte válku a dejte šanci míru,“ skandovali účastníci této akce, na níž se svým projevem vystoupilo několik řečníků. Jedním z nich byl i João Coelho ze Všeobecné konfederace portugalských pracujících (CGTP-IN), jenž odsoudil „válečné jestřáby“, kteří se v Evropě šikují, aby podpořili zbrojení, i ty, pro které je prodej zbraní jen zdrojem dalšího obohacení.

CGTP-IN vyjádřila svou solidaritu s pracovníky a všemi lidmi, kteří se stali obětí války, a to zejména na Ukrajině. V souladu se svými zásadami se tato konfederace vždy zasazovala o mír, odsuzovala válku jako takovou a zdůrazňovala, že každý válečný konflikt je nutné ukončit a usilovat o mír.

Vyzýváme k dialogu, který by vedl k mírovému řešení tohoto konfliktu. Válka není řešením. Máme obavy o pracovníky a vůbec o lidi na Ukrajině i v dalších zemích, protože jsou to v prvé řadě oni, na koho tato válka a ničení dolehne nejvíce.

Jsme přesvědčeni, že chceme-li se zasadit o mír, musíme se postavit proti militarismu a závodům ve zbrojení. Musíme trvat na mírovém řešení, které bude vycházet z dohod či mechanismů pro dialog založených na vzájemné důvěře, spolupráci a bezpečnosti zemí a národů v Evropě. Je proto nejvyšší čas ukončit pokračující vojenskou eskalaci.

Sankce válku nezastaví. Jejich ničivý dopad však pocítí pracovníci a lidé nejen přímo v dotčených zemích, ale i jinde. To se ukázalo již v případě sankcí, které byly uvaleny na země, jako je Irák, a jež vedly ke zhoršení životních podmínek a dalším důsledkům pro ostatní země. Proto je třeba okamžitě zakročit proti porušování práv, které ohrožuje životní podmínky pracovníků.

CGTP-IN zdůrazňuje, že uprchlíkům musíme poskytnout naši plnou podporu, přičemž musíme bojovat proti veškerým projevům rasismu a xenofobie. I nadále musíme organizovat humanitární pomoc, a snažit se tak pomoci lidem na Ukrajině i v sousedních zemích.

Ještě jednou bychom chtěli dát najevo naši solidaritu s národy, které se staly obětí války, a to zejména s lidmi a pracovníky na Ukrajině, ale i v Palestině a v Západní Sahaře, Jemenu, Somálsku, Sýrii či Afghánistánu. Zároveň zdůrazňujeme, že při hledání mírového řešení je zapotřebí postupovat v souladu s mezinárodním právem a v rámci OSN.

Poslechněte si, jak člen EHSV Ionuţ Sibian popisuje nebývalou mobilizaci rumunské občanské společnosti ve prospěch ukrajinských uprchlíků, kteří hledají útočiště před válkou, a vyzývá občanskou společnost v celé Evropě, aby svým ukrajinským sousedům otevřela dveře: „Rádi bychom světu sdělili následující: náš dům v Bruselu by měl být i jejich domem. Jsme připraveni se postarat o své kolegy z Ukrajiny a poskytnout jim záchrannou síť, morální podporu a vše, co je potřeba.“

Podívejte se, jak Antje Gerstein z Německa popisuje velmi konkrétní pomoc německé občanské společnosti ukrajinským uprchlíkům.

„Jsem hrdá na naši rychlou mobilizaci na podporu Ukrajiny, jejích obyvatel, podniků a občanské společnosti doprovázenou konkrétními činy. Několik německých maloobchodních a potravinářských podniků dodalo Ukrajině 4 000 tun potravin. Toto je názorná ukázka evropské solidarity.“

Španělský člen EHSV Manuel García Salgado v této videonahrávce vyzývá k „míru, solidaritě a respektu“ a oznamuje, že se jeho odborová organizace zavázala pomoci Ukrajincům zasaženým válkou.

„Jménem největšího španělského odborového svazu Unión General de Trabajadores plně odsuzujeme invazi ozbrojených sil Vladimíra Putina na Ukrajinu. Nejde jen o útok na základní hodnoty Evropské unie, ale také o útok na civilní obyvatelstvo. Naléhavě vyzýváme k solidaritě a humanitární pomoci.“

Cinzia del Rio, členka EHSV, Itálie

Ruská invaze Ukrajiny změní geopolitické a hospodářské vztahy ve světě a zcela jistě mezi Ruskem a EU. Mezinárodní demokratické společenství a odborové hnutí ostře a důrazně odsoudily hrozivou vojenskou invazi, jejímiž oběťmi jsou civilisté a během níž v této zemi dochází k ničení měst a občanských a hospodářských struktur.

Vyjádřili jsme plnou podporu ukrajinskému lidu, uspořádali jsme demonstrace proti Putinovi a jeho nevyprovokované válce a prosazujeme zavedení přísných hospodářských sankcí proti Rusku, které by měly na tento režim vyvíjet tlak. I po měsíci a půl se stále dějí zvěrstva, humanitární koridory fungují obtížně, miliony ukrajinských občanů opustily svou zemi, aby našly útočiště v zemích EU, řada dalších byla vysídlena v rámci Ukrajiny a v jednání o příměří a mírovém procesu se nedosáhlo pokroku.  

Organizace občanské společnosti, odborové svazy a nevládní organizace v celé EU, zejména v zemích sousedících s Ukrajinou, prokázaly svou bezpodmínečnou solidaritu tím, že uprchlíkům poskytují okamžitou pomoc, lékařskou péči, přístřeší, potraviny, oblečení a léky.  Pro zajištění ochrany a práv těchto uprchlíků v EU měla zásadní význam směrnice o dočasné ochraně, která jim pomohla zvládnout tuto mimořádnou situaci a co nejvíce se začlenit do naší společnosti. Kromě toho nesmíme zapomínat, že 80 % uprchlíků tvoří ženy a děti, které se poprvé setkaly s krutostí a násilím války, což pro ně bude mít trvalé psychologické následky. EU bude muset dbát na to, aby zajistila ochranu těchto zranitelných skupin a zabývala se také rizikem obchodování s lidmi a sexuálního vykořisťování.

Ruská invaze na Ukrajinu upevnila ukrajinskou národní identitu a geopolitické směřování této země k západním demokraciím. Rovněž urychlila zahájení procesu přistoupení k EU a znovu oživila silné vazby mezi EU a Spojenými státy. Dále posílila přítomnost NATO na ukrajinských hranicích a sjednotila země EU v jednomyslném odsouzení ruské invaze a brutální války.  Avšak po prvním balíčku sankcí EU, do nichž byl nedávno zahrnut dovoz uhlí, v současnosti nelze dospět ke společnému rozhodnutí o zákazu dovozu, zejména zemního plynu a ropy, protože by to znamenalo, že by Evropa musela rychle hledat alternativní zdroje dodávek s cílem ukončit svou značnou hospodářskou závislost na Rusku. Prozatím k tomu však nejsme připraveni a potřebujeme jednomyslný souhlas evropských vlád. Dopad naprostého zákazu dovozu ruské energie na národní HDP by byl pro některé země drastický.

Po pandemické krizi by totiž došlo k tomu, že by řada podniků ukončila svou činnost a přišli bychom o pracovní místa. Úplné embargo na plyn a uhlovodíky si samozřejmě vyžádá určitý čas, ale tento cíl už byl stanoven a dosavadní hospodářské vztahy s Ruskem jsou navždy minulostí. V této souvislosti však EU nese odpovědnost za to, aby zachránila, co zbylo z ukrajinské ekonomiky, a zabránila tak dlouhotrvající katastrofě v příštích letech, a zahájila konkrétní dialog s Ukrajinou ohledně procesu přistoupení, aniž by to uškodilo stávajícímu procesu přistoupení zemí Západního Balkánu.

EU musí zavést kompenzační opatření, která umožní řešit negativní hospodářské a sociální následky tohoto konfliktu a souvisejících sankcí v našich zemích. Nelze ignorovat skutečnost, že sankce vůči Rusku ovlivní cíle EU v oblasti udržitelného rozvoje, na nichž jsme se dohodli současně s investicemi v rámci balíčku Next Generation EU. Musíme však na svých závazcích týkajících se ekologické a digitální transformace trvat a zajistit v Evropě lepší sociální rozměr.

Válka má rovněž závažné dopady na celosvětové a evropské dodávky potravin. V důsledku rostoucích cen se ještě více zhorší již tak obtížná situace evropských zemědělců a spotřebitelů. Musíme se zaměřit na opatření k zajištění potravin v EU, a to jak v krátkodobém horizontu po invazi, tak v dlouhodobějším horizontu. Prozatím bychom neměli podceňovat tvrdé důsledky války na dodávky potravin i v zemích mimo EU. Je třeba předejít nové sociální a hospodářské krizi, zabránit spekulacím s cenami potravin a ropy a zvážit opatření ke zdanění dodatečných zisků z takových spekulací.  

Prioritou je však ukončit válku a nalézt způsob, jak docílit jednání a zahájit mírový proces. EU by se měla stát skutečným geopolitickým aktérem, který bude v tomto procesu plnit vedoucí roli, protože se jedná o její vlastní budoucnost. Čína a Turecko mají na těchto jednáních svůj politický a hospodářský zájem, nejsou však zastánci demokracie a dodržování základních lidských práv. Jedná se o zlom v historii EU, jehož politické, hospodářské a strategické následky ponese celý svět. EU musí převzít novou odpovědnost a dospět k silnější politické integraci, jelikož nemůžeme mít společný obranný systém bez společné zahraniční politiky a hlubší a soudržnější politické integrace. Posun k integrované obraně musí jít ruku v ruce s jasnou demokratickou kontrolou tohoto systému.

Riziko vypuknutí války v Evropě by mělo vlády EU přimět k tomu, aby v rámci Konference o budoucnosti Evropy usilovaly o jasný proces politické integrace.
Evropa musí hájit a chránit své hodnoty a nese zodpovědnost za zachování míru, který jsme v posledních sedmdesáti letech v Evropě dokázali zaručit.

Andris Gobiņš, člen EHSV, Lotyšsko

Každý z nás může přispět k rychlejší a udržitelnější svobodě. Zde je několik nápadů, jak toho dosáhnout. Vycházejí z mých zkušeností, jež jsem získal, když jsem vyrůstal v exilu v rodině uprchlíků, i během své současné práce v Lotyšsku.

1. Musíme pochopit, jaké máme cíle, a podle toho jednat.

Je to jasné: Čím dříve se Ukrajina zcela osvobodí od ruské okupace a teroru, tím méně bude vražd, znásilňování, mučení, utrpení a škod. A tím méně bude negativních dopadů na Evropu.
Musíme udělat vše, co se dá (ano, „vše, co se dá“), abychom pomohli Ukrajině vyhrát tuto válku proti teroru a zachránit budoucnost EU a Evropy. A ano, i my jako občanská společnost k tomu můžeme přispět prostřednictvím tlaku na naše činitele s rozhodovací pravomocí a diskusemi s nimi, jakož i díky lepším opatřením a pevnějším vazbám s organizacemi občanské společnosti.

2. K tomu, co by mohla občanská společnost chtít od svých vlád, patří:
– Žádat, aby byli politici aktivní (včetně těch, kteří jsou členy Vaší organizace nebo jejími přáteli). Je třeba dodat veškeré potřebné zbraně a vymáhat úplné a přísné sankce. Není zde prostor pro žádné ústupky. – Přesně to je třeba udělat.
– Zavést důrazná opatření pro omezení šíření falešných zpráv a pro boj proti nim a proti manipulaci. – Je nezbytná silnější reakce ze strany EU.
– Vytvořit pro Ukrajinu a členské státy na východní hranici EU mechanismus zabezpečující mír, obnovu a odolnost, a vybudovat tak nejstabilnější a nejlépe prosperující region na světě.

3. Mezi možná opatření v rámci občanské společnosti a v jejím zájmu patří:
– Bojkotovat veškerý dovoz z Ruska, a to včetně energií, i společnosti, které pokračují ve spolupráci s Ruskem nebo v Rusku, a nakupovat ukrajinské výrobky. – V tomto ohledu musíme být důslednější.
– Připojit se k neformální síti odborových organizací, které odmítají nakládat a vykládat ruské lodě apod., a k organizacím občanské společnosti, které spolupracují s Ukrajinou nebo pomáhají jejím uprchlíkům. – Buďme aktivní ve všech těchto oblastech!
– Zařadit témata týkající se Ukrajiny a zvát zástupce ukrajinských organizací na všechny schůze Vašich organizací a sítí, jako to děláme my na schůzích sekcí EHSV a na našich plenárních zasedáních. – Pokračujme v této dobré práci.

Závěry: – Agresor, tedy Rusko, nesmí dosáhnout žádných zisků či prospěchu. EU bude mít největší prospěch z toho, stane-li se Ukrajina členským státem.

Jak jsme jasně uvedli v našem usnesení, EHSV „upozorňuje na skutečnost, že pro EU a mezinárodní společenství je nanejvýš důležité, aby nedošlo k pozměnění hranic vojenskými prostředky a aby agresor nezískal žádné výhody. Musí být dodržována zásada právního státu, nikoli právo silnějšího. Ukrajina musí být v plné míře odškodněna.“ Cokoliv jiného by značně uškodilo EU i světovému míru a bylo by to spojeno s nepředstavitelně vysokými lidskými a finančními náklady.

Věřím, že se Ukrajina musí stát a také velmi brzy stane plnohodnotným členským státem EU. EU, jejíž součástí bude Ukrajina, bude nejen silnější, ale i lepší. Není žádných pochyb o dostatečné motivaci ke zbývajícím reformám, které je na Ukrajině třeba provést, ani o značném pozitivním vlivu na hodnoty a související politiky v EU.

V Lotyšsku mimochodem vedou organizace občanské společnosti iniciativu #UkraineSolidarity a #UkraineInTheEU, v jejímž rámci budou 9. května, na Den Evropy, sázet slunečnice. Akce se zúčastní také hlavní instituce EU a další subjekty, proto se prosím přidejte i Vy!