Tři estonské nevládní organizace – Estonské zelené hnutí, Estonský fond na ochranu přírody a Estonské centrum pro právo v oblasti životního prostředí –, které již nechtěly jen dále poslouchat stále stejné výmluvy, se rozhodly přiložit ruku k dílu a v zemi, která má jednu z největších uhlíkových stop na světě, zapojit do diskuse o spravedlivé transformaci různé zúčastněné subjekty. Ve svém komunikačním projektu se zaměřily na severovýchod Estonska, kde je roponosná břidlice stále hlavním zdrojem paliva a kde na tomto odvětví, které musí být postupně ukončeno, závisí většina pracovních míst. Bylo jasné, že tato diskuse nebude ani zdaleka snadná, ale výsledky mluví za vše.

EHSV info: Jaké důvody vás vedly ke spuštění tohoto projektu či iniciativy?

Madis Vasser: Estonské ekologické organizace volají již desítky let po tom, aby byla fosilní paliva postupně ukončena. Jejich požadavky však vždy narážely na ty stejné výmluvy: A co pracovní místa? A co ekonomika? Je to příliš složité, kdo za to ponese odpovědnost? atd. atd.
V roce 2018 se proto tři nevládní organizace rozhodly vytvořit společný projekt, jehož smyslem bylo přivést k jednacímu stolu všechny zúčastněné subjekty a navázat smysluplný dialog o spravedlivé transformaci a ukončení využívání roponosné břidlice coby našeho hlavního fosilního paliva.

S jakou reakcí se váš projekt setkal? Co si o něm myslí lidé, kterým jste pomohli? (Můžete uvést nějaký konkrétní příklad?)

Náš projekt byl přijat kladně a zástupci všech stran se skutečně sešli, aby o zmíněných problémech vedli diskusi. Představitel jedné z obcí, jež se nacházejí v oblasti těžby, nám později řekl, že vlastně očekával jen další zbytečnou ekologickou schůzku. K jeho překvapení však byla tato akce skutečně smysluplná.
V průběhu projektu i po jeho skončení jsme byli v úzkém kontaktu s místními obyvateli i se zástupci průmyslu a vlády. Částečně i díky této spolupráci tak Estonsko bylo jedním z prvních členských států, které dokončily svůj plán spravedlivé územní transformace a předložily jej Fondu pro spravedlivou transformaci.

Jak konkrétně hodláte využít finanční prostředky, které jste získali, k tomu, abyste i nadále pomáhali společnosti? Připravujete již nějaké další projekty?

Díky těmto prostředkům budeme moci pokračovat v některých činnostech, jež byly součástí původního projektu, jako například v koordinaci rozsáhlé sítě nevládních organizací zabývajících se změnou klimatu, která podporuje spolupráci na toto téma mezi místními organizacemi.
Zároveň tak budeme moci rozvíjet další, navazující projekty, které jsou nyní více zaměřeny na místní úroveň.

Co byste poradil ostatním organizacím, aby jejich práce a programy tohoto typu přinesly kýžené výsledky?

Na jednom školení v rámci německého programu EUKI (Evropská iniciativa na ochranu klimatu, pozn. překladatele) nám dali dobrou radu: „Přiložte ruku k dílu“ a „Nebojte se konfrontace“. To znamená, že bychom se neměli bát oslovit různé zúčastněné strany, protože ty mohou mít v danou chvíli stejné názory jako my.
Zároveň je však zapotřebí počítat s tím, že si některé z nich možná nebudou zpočátku vzájemně důvěřovat nebo že se jejich představy o tom, čeho by tato spolupráce měla pokud možno dosáhnout, budou značně lišit. Proto je nutné se na takové konflikty připravit a nevyhýbat se problémům, nýbrž je řešit.

Podaří se podle Vás Evropské unii splnit cíle, které si stanovila v Zelené dohodě?

V prvé řadě se domnívám, že stav životního prostředí nás nakonec přiměje k tomu, abychom šli ještě dál, než máme v současné době v úmyslu. A abychom následně tyto ambicióznější cíle splnili, budeme muset systematičtějším způsobem změnit svůj životní styl a své spotřební návyky, protože jen tak budeme schopni skutečně zmírnit ty nejhorší dopady ekologické a klimatické krize.