Ronny Lannoo, člen skupiny Různorodá Evropa v EHSV a belgické organizace malých a středních podniků UNIZO

Na osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) se často pohlíží jako na lidi, kteří chtějí snadno přijít k penězům a dosáhnout úspěchu. Tato zjednodušená představa však nebere v potaz celou řadu problémů, s nimiž se podnikatelé musí vyrovnat. Samostatná výdělečná činnost vždy obnáší riziko, a to jak z hlediska podnikání, tak i soukromého života.

V případě, že se věci nevyvíjejí tak, jak mají, je velmi snadné upadnout do (skryté) chudoby. Tato skutečnost je však často opomíjena, což je do jisté míry dáno tím, že OSVČ jsou zvyklé si své problémy – je-li to alespoň trochu možné – řešit samy.

Pronikne-li na veřejnost zpráva o tom, že se nějaký podnik potýká s problémy, je to vnímáno jako špatná reklama, jako něco, za co by se měl člověk stydět. To podnikatele vede k tomu, že se zdráhají vyhledat potřebnou podporu, nebo se k tomu neodhodlají vůbec.

V Belgii žije pod hranicí chudoby přibližně 12,7 % OSVČ. Mezi důvody, které je přivedly do potíží, můžeme najít špatné řízení, zahájení činnosti bez kvalitního podnikatelského plánu, nemoc nebo opožděné platby.

S některými problémy si však OSVČ nedokáží poradit samy. Obzvláště závažným příkladem je koronavirová krize, která podle Evropské komise přinese vlnu úpadků.

Musíme se k tomuto problému postavit čelem a otevřeně o něm hovořit. Jen tak můžeme zmírnit obavy, posílit prevenci a usnadnit vyhledání pomoci. Sdružení podnikatelů by hlavně neměla čekat, až se na ně někdo obrátí, ale měla by sama identifikovat podnikatele, kteří mají potíže, a lépe informovat o tom, co jim mohou nabídnout.

Odborná příprava, zvyšování kvalifikace a školení v oblasti řízení podniku či včasného odhalování problémů pomocí varovných signálů a další opatření, to je jen několik příkladů služeb, které mohou často zabránit úpadku. Řada těchto opatření byla během pandemie rozšířena a posílena. K tomu, abychom snížili míru chudoby OSVČ v celé Evropě, však zbývá ještě hodně práce.