Stefano Mallia, předseda skupiny Zaměstnavatelé v EHSV

V několika zemích jižní Evropy řádily letos v létě přírodní požáry, které ničily domovy a pobřežní letoviska a po nichž místo rozsáhlých lesních území zbyla jen zčernalá pustina. Ve Slovinsku pak zuřily povodně. Mimořádné klimatické jevy nejsou v Evropě ničím novým, jejich intenzita však vzrostla, a to jak v Evropě, tak jinde. Není pochyb o tom, že tyto jevy jsou častější a extrémnější kvůli změně klimatu.

Pandemie COVID-19, válka na Ukrajině a následná energetická krize poněkud narušily úsilí, jehož cílem bylo problém změny klimatu řešit a zahájit v Evropě skutečnou ekologickou transformaci.

Některé členské státy přijaly řadu opatření, která de facto znamenají odložení postupného ukončování těžby fosilních paliv, či dokonce v zájmu uspokojení svých potřeb v oblasti energetiky investují do nových těžebních činností. Takovéto chování vysílá matoucí signály nejen evropským občanům, ale i třetím zemím, které tak získávají argument, aby ospravedlnily zpoždění transformace svého vlastního hospodářství. To vše by jednoznačně mohlo ohrozit letošní summit COP28, na němž mají země dosáhnout dohody o postupném ukončení používání fosilních paliv vytvářejících emise CO₂.

Přístup EU k politice v oblasti klimatu proto musí zůstat soudržný a důsledný. To, co hlásáme, musíme sami uplatňovat! EU nedávno zintenzivnila svou činnost v oblasti klimatické diplomacie, jejíž úspěch ve velké míře závisí na vnitřních politických rozhodnutích EU týkajících se klimatu, ale také na účinném provádění Zelené dohody pro Evropu. Navzdory novým geopolitickým výzvám, které se objevují stále častěji, musí EU získat lepší představu o geopolitických aspektech Zelené dohody pro Evropu. K tomu je zapotřebí nová, solidní a důvěryhodná strategie, jak přizpůsobit klimatickou diplomacii EU stávající geopolitické situaci.

Kde začít? V EHSV máme za to, že bychom měli obohatit soubor nástrojů používaných v klimatické diplomacii o iniciativy zaměřené nejen na dosažení ambicióznějších cílů v oblasti klimatu, ale i na sdílení zkušeností EU a řešení rizik, jež s touto oblastí souvisejí.

Má-li klimatická diplomacie fungovat, měli bychom využít její víceúrovňové povahy. A začít bychom mohli vytvořením diplomatické sítě občanské společnosti.

Čas běží, takže chceme-li zamezit nenapravitelným škodám, musíme začít jednat. Klimatická diplomacie je diplomacie prevence. Je tudíž zřejmé, že je naléhavě nutné ji posílit a považovat ji v rámci vnějších záležitostí a zahraniční politiky EU za prioritu.