Od roku 2008 střídá jedna krize druhou. Jde o tzv. „mnohonásobnou krizi“. Mnoho lidí si jednoduše klade otázku, co dalšího nás čeká, což svědčí o tom, jak strach a nejistota narůstají. Je pravda, že většina krizí přichází zvnějšku. Ale není tomu tak vždy. Unie překonala všechny nebezpečné překážky, které v některých případech ohrozily její existenci. S tím se umíme vyrovnat. Ale zároveň jsou před námi i pozitivní výzvy. Umíme zvládat i je?

Když vidím, jak Unie využívá fond na podporu oživení, který má řešit sociální a hospodářský dopad pandemie a urychlit tak ekologickou a digitální transformaci, naděje mě neopouští. Kombinujeme krizové řízení s dlouhodobou vizí a to je v současné politice ta nejtěžší věc, protože v ní převládá krátkodobé uvažování a jednání.

Dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050 není jen doslova životně důležité pro naši další existenci, ale také by mělo umožnit, aby bylo naše hospodářství i nadále konkurenceschopné. Nesmíme dělat stejné chyby, které jsme učinili v souvislosti s digitální revolucí, kdy nám málem ujel vlak.

Skutečná politika v oblasti změny klimatu nám pomůže splnit další klíčový cíl, jímž je strategická autonomie Unie nebo určitá forma evropské svrchovanosti. Politika v oblasti změny klimatu nám umožní snížit dovoz fosilních paliv, jako je ruský plyn, a dále se mu vyhnout. Zelená dohoda pomůže řešit klimatické a hospodářské problémy a zvýší nezávislost EU. Žádný z těchto aspektů nefunguje samostatně, ale naopak všechny spolu souvisejí.

Půjdu ještě o krok dál. Chce-li Unie hrát geopolitickou úlohu, musí být konkurenceschopná, protože hospodářství určuje rovnováhu sil ve světě. Proto je ekologická a digitální transformace tak důležitá. A to je také důvod, proč si musíme v oblasti obchodu zachovat jednotný postoj, jako tomu bylo v případě brexitu a série dohod o volném obchodu, které jsme uzavřeli např. s Japonskem a s Čínou v oblasti investic. Předsednictví Komise se podařilo vyhnout obchodní válce i během Trumpovy éry, protože jsme si zachovali jednotu. Z geopolitického hlediska však můžeme být skutečně významným aktérem pouze tehdy, pokud se nám v mnoha oblastech podaří výrazně snížit závislost na jiných globálních subjektech. To platí pro digitální technologie, energetiku, migraci, finanční služby (což znamená i menší závislost na londýnské burze a americkém dolaru), potraviny, veřejné zdraví atd. Můžeme to dokázat pouze tehdy, spojíme-li síly v oblasti průmyslu. Velikost totiž hraje důležitou úlohu, stejně jako měřítko. Ve všech těchto oblastech dosahujeme pokroku, ale někdy je příliš pomalý. Musíme uvažovat strategičtěji, zbavit se naivity a nazírat věci více z evropského pohledu.

Doufám, že se konference o budoucnosti Evropy bude soustředit také na vnitřní výzvy. Žijeme ve světě, který se vyznačuje technologickými, demografickými, ekonomickými, environmentálními a geopolitickými změnami. K tomuto vývoji dochází rychleji, než jsme očekávali nebo se obávali. To vše vyžaduje rychlou reakci.

Uvnitř Unie musíme zachovat či znovu nastolit sociální a politickou stabilitu. Pandemie způsobila nové nerovnosti a zhoršila nerovnosti staré. Na trhu práce jsou stále větší rozdíly mezi osobami s nižším a vyšším vzděláním, takže hrozí, že některé skupiny si budou připadat opomíjeny. A to zejména nyní, kdy se zdá, že začala digitální revoluce. Fond na podporu oživení a společný nákup očkovacích látek svědčí o tom, že existuje evropská solidarita. Také na vnitrostátní úrovni je třeba vykonat mnoho práce, aby se zlepšila sociální soudržnost. Pandemie způsobila vysoký nárůst počtu chudých lidí, stejně jako se po desetiletích poklesu opět na celém světě zvýšila extrémní chudoba. Je správné, že je sociální soudržnost pro Evropský hospodářský a sociální výbor tak důležitou hodnotou. Z politického hlediska oslabila opatření v řadě zemí právní stát a svobodu projevu a sdělovacích prostředků, a tím ohrozila i samotné volby. To vyvolalo reakci.

Výzev před námi rozhodně nestojí málo, a proto musíme udělat vše pro to, abychom byli připraveni, ochotni a schopni je společně řešit. Teď není vhodná doba pro věčné skeptiky, ale pro lidi, vlády a organizace, kteří přinášejí naději.

Herman van Rompuy, ředitel Centra pro evropskou politiku