Když se v nadaci Vilavecchia dozvěděli o evakuaci ukrajinských dětí s nádorovým onemocněním, neváhali ani vteřinu. Ihned se přihlásili s nabídkou přijetí těchto dětí i s jejich rodinami a pomoci jim. Poskytnout jim skutečně odpovídající péči a podporu si však vyžádalo spojit síly s nemocnicemi a řadou dalších subjektů a dobrovolníků. Společně pak mladým pacientům dokázali v Barceloně vytvořit bezpečné zázemí. Příběh nám podrobně popsala Natàlia Ferrer Ametller.

EHSV info: Co Vás přimělo k zahájení Vašeho projektu nebo iniciativy?

Dostali jsme informaci, že z Ukrajiny jsou evakuovány onkologicky nemocné děti, a tak jsme nabídli pomoc příslušným úřadům a mezinárodní organizaci, která evakuaci zajišťovala. Když nás pověřili organizací celé operace, obdrželi jsme okamžitou podporu mezinárodní nadace Josepa Carrerase s tím, že se řízení akce ujmeme společně. S nabídkou pomoci přišlo ještě mnoho dalších subjektů. Neváhali jsme ani vteřinu – museli jsme pomoci v oblastech, kde to dokážeme: přijmout malé onkologické pacienty a poskytnout jim asistenci, podpořit jejich rodiny, to vše ve spolupráci se specializovanými nemocničními zařízeními.

Jaký měl Váš projekt ohlas? Máte nějakou zpětnou vazbu od lidí, kterým jste pomohli? (Můžete případně uvést nějaký příklad?)

Byla to velmi intenzivní zkušenost, která nás mnohé naučila. Za prvé jsme poznali, v jak zdrcující situaci se uprchlíci nacházejí. Největší potíže nám dělal jazyk a některé kulturní aspekty. Naštěstí nám pomáhala řada dobrovolníků, kteří odvedli skvělou práci jako tlumočníci, doprovod dětí při pobytech v nemocnici, v sanitkách, při návštěvách a formalitách. Hodně terapií proběhlo velmi dobře a mnohé děti už mají za sebou celou akutní část léčby a nyní jsou v její udržovací fázi. Některé už se i mohly vrátit domů. Zde je například fotografie jednoho z dětí. Jmenuje se Mykola. Pak je tu jeho maminka a sociální pracovnice nemocnice. Bylo to pro nás pro všechny velmi náročné období. Nejlepší odměnou jsou pak rozesmáté dětské tváře a maminky, kterým se vrací klid.

Jakým způsobem hodláte získané finanční prostředky konkrétně využít k poskytování další pomoci společnosti?

Budeme pokračovat ve své práci. Máme tu tři rodiny, jejichž děti stále prodělávají akutní fázi léčby kvůli komplikacím. Potřebují střechu nad hlavou, zajištění denních potřeb, přesuny, pomoc s léky, překladatele atd. I ostatní rodiny potřebují vědět, že jim zůstáváme nablízku.

Chystáte nějaké další projekty?

Ano, budujeme pediatrický hospic Pavilón Viktorie. Bude ve Španělsku prvním svého druhu. Bude zde možno pečovat o nevyléčitelně nemocné děti v pokročilém stadiu nemoci nebo v posledních dnech života. Renovujeme pro tento účel historickou budovu na velmi hezkém místě v areálu nemocnice Sant Pau v Barceloně.

Co byste poradili jiným organizacím, aby byly jejich aktivity a programy úspěšné?

Za velmi důležité považujeme jasné určení potřeb a strukturování projektů tak, aby plnily svůj účel, jakkoli to může být obtížné. Musíte vědět, jak naslouchat, učit se, přijmout pomoc a spojit síly s dalšími subjekty, s nimiž se vaše práce bude vzájemně doplňovat. Je třeba ocenit práci druhých a společně postupovat k témuž cíli.

Máte pocit, že s pokračováním války na Ukrajině polevuje solidarita s ukrajinskými uprchlíky?

Aktuální dění se bohužel rychle mění ve zprávy ze včerejška a vlna solidarity může rychle uvadat. Platí však i to, že lidé jsou schopni vytrvat a bojovat za práva a sociální spravedlnost.

Co by proti tomu mohly a měly udělat organizace občanské společnosti?

Vyzývat úřady, aby pokračovaly v poskytování pomoci a posílily úlohu sociálních subjektů.

Může v tomto ohledu pomoci Evropská unie?

Může, prosazováním doporučení na evropské úrovni, která budou určena vládám a správním orgánům členských států, aby pracovaly společně a usnadnily práci příslušných orgánů a organizací. Pokud bude státní správa působit na jedné straně a ostatní subjekty bez spolupráce s ní na straně druhé, nebude to fungovat. Veřejná správa potřebuje občanskou společnost, a ta nemůže a neměla by zůstat v izolaci. Celá řada sociálních subjektů pracuje bez podpory veřejné správy. Víme přitom, že otevřený přístup a společná práce stojí nějaké úsilí. Jisté však je, že příležitost pracovat společně máme.