EHSV info

Laureátem první ceny je španělská nadace Fundación Secretariado Gitano. Svůj projekt praktického učení se prací („Learning by Doing“) zahájila v roce 2013. Za deset let existence tohoto projektu získala více než polovina mladých Romů, kteří se do něj zapojili, práci a každý třetí se vrátil do vzdělávacího systému, aby si dokončil povinné středoškolské vzdělání. Nejvíce pozoruhodné je však to, že 87 % mladých účastníků projektu uvádí, že nyní žijí lepší život, a 94 % podniků, které je v rámci projektu zaměstnaly, by to udělalo znovu. O projektu jsme si povídali s Raúlem Pérezem, který pro nadaci pracuje.

EHSV info: Co Vás vedlo k tomu, abyste se pustili do Vašeho projektu?
Projekt praktického učení se prací Aprender Trabajando jsme zahájili v roce 2013, tedy v době vážné celosvětové hospodářské krize, která se ve Španělsku projevila mimo jiné vysokou nezaměstnaností. Ta zasáhla obzvláště tvrdě ty nejmladší ročníky: v roce 2013 dosahovala míra nezaměstnanosti mladých lidí nepřijatelných 55,48 % (Zpráva „Mladí lidé a trh práce“, červen 2014, Ministerstvo práce a sociálního zabezpečení). Situace španělské romské populace, z níž 60 % je mladší 30 let a jejíž míra nezaměstnanosti je zpravidla třikrát vyšší než míra nezaměstnanosti obecné populace, byla o to horší, že její členové často nemají povinné základní vzdělání (dokončené minimální povinné vzdělání má pouze 17 % španělských Romů) a neprošli ani odbornou přípravou či pracovní zkušeností (66 % mladých Romů není zaměstnáno ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy) (Srovnávací studie o situaci romské populace ve Španělsku, co se týče zaměstnanosti a chudoby (2018), Fundación Secretariado Gitano).

V reakci na tuto situaci byla zavedena různá opatření na celostátní úrovni (např. strategie pro podnikání a zaměstnanost mladých lidí na období 2013–2016) i na úrovni EU (např. záruky pro mladé lidi). Nadace Fundación Secretariado Gitano v té době pobírala finanční prostředky z operačního programu Boj proto diskriminaci v rámci ESF určené na projekt Acceder, jenž byl zaměřen na podporu odborné přípravy a zaměstnanosti romské populace. Díky evropským fondům tak měla možnost otestovat nový model odborné přípravy pro mladé Romy ze zranitelného prostředí.

Jaký měl tento projekt ohlas? Máte zpětnou vazbu od lidí, kterým jste pomohli? (Můžete případně uvést nějaký příklad?)
V průběhu deseti let získalo v rámci projektu Aprender Trabajando více než 3 500 Romů mladších třiceti let, kteří nebyli zaměstnáni ani se neúčastnili vzdělávání nebo odborné přípravy, podporu ze systému záruk pro mladé lidi na vnitrostátní úrovni a prošlo odbornou přípravou. 55 % z nich si díky tomu našlo zaměstnání a 32 % se vrátilo do vzdělávacího systému s cílem dokončit si povinné středoškolské vzdělání. 87 % mladých účastníků projektu uvádí, že nyní žijí lepší život, a 94 % partnerských podniků by se do projektu Aprender Trabajando zapojilo znovu (údaje ze Souhrnné zprávy o projektu Aprender Trabajando 2013–2021)

Zde si můžete přečíst komentáře dvou účastníků projektu. Více se dozvíte ve videu, které vzniklo u příležitosti 10. výročí projektu: 10 let. Aprender Trabajando, 2022:
„Dva roky jsem byl nezaměstnaný. Stali se z nás bezdomovci. Bloumali jsme z místa na místo a nevěděli, co s námi bude. Přihlásil jsem se do projektu Aprender Trabajando, protože jsem chtěl získat kvalifikaci a najít si práci.“ To jsou slova Manuela Lizárragy, jenž se zapojil do projektu Aprender Trabajando, který vedla hlavní pobočka nadace Fundación Secretariado Gitano v Burgosu. V současnosti pracuje pro společnost Alcampo.
María Bruno říká s hrdostí: „Stejně jako kdokoliv jiný chci pracovat a proměnit svůj osobní potenciál. To, že jsem Romka, neznamená, že to nezvládnu.“ María se do projektu Aprender Trabajando zapojila v rámci společnosti Bricodepot, která sídlí ve městě Getafe. „Do práce chodím opravdu ráda. Je mi tu dobře a kolem sebe mám skvělé lidi. Přijali mě jako člověka, ne jako „tu novou“ nebo „tu novou Romku“.

Jakým způsobem hodláte získané finanční prostředky konkrétně využít k poskytování další pomoci společnosti? Chystáte nějaké další projekty?
Již od počátku mají programy Acceder a Aprender Trabajando především městský charakter. Vznikají ve velkých španělských městech a nabízejí zaměstnání zejména v odvětví služeb, většinou v městských oblastech. To je omezuje v jejich působnosti a vyřazuje ze hry romské obyvatele venkova, kteří mají – pokud jde o diskriminaci a omezený přístup k zaměstnání – podobné problémy jako Romové ve městech, avšak nemají stejné příležitosti, pokud jde o přístup k tomuto druhu podpory.

Jedním z úkolů tedy bude rozšířit tuto zkušenost mezi co nejvíce Romů a uzpůsobit tento model tak, aby se dostal do oblastí, kde žije velký počet Romů, kde však naše organizace nemá kancelář (většinou jde o venkovské oblasti). Zároveň bude třeba zajistit, aby se zapojily podniky i z jiných sektorů, než jsou tradiční odvětví obchodu a pohostinství.

K tomu hodláme – pokud to okolnosti dovolí – využít právě tyto prostředky, ze kterých bychom chtěli financovat studii (nebo její část) o tom, jak uzpůsobit model projektu Aprender Trabajando venkovskému prostředí a dalším odvětvím vedle zmiňovaného obchodu a pohostinství.
Pokud bychom prostředky nakonec nemohli využít pro účely této studie, budou reinvestovány do samotného projektu – bude za ně nakoupen materiál pro aktivity pořádané v rámci teoretické části.

Co byste poradili ostatním organizacím, které provádějí podobné aktivity či programy, aby dosáhly kýžených výsledků?

• Součástí jakéhokoliv projektu zaměřeného na pracovní integraci musí být spolupráce s podniky, a to od fáze navrhování projektu, přes jeho realizaci až po monitoring.
• Je dobré začít pilotními projekty a již od začátku počítat pro případ pozitivních výsledků s jeho dalším rozšiřováním.
• Dále je vhodné nezapomenout na mentory, a to jak na straně nevládní organizace, tak na straně podniku, a zajistit, že komunikace a koordinace mezi mentorem a daným mladým člověkem bude jasně nastavena.
• Kombinace teoretické a praktické odborné přípravy v reálném pracovním prostředí je efektivní z hlediska plnění požadavků trhu práce a podpory následných pracovních příležitostí.
• Dále je nutné uzpůsobovat kurzy odborné přípravy a související procesy potřebám a situaci cílových skupin, aby jim byl zajištěn rovný přístup k odborné přípravě a pracovním příležitostem.

Domníváte se, že EU pomáhá znevýhodněné mládeži dostatečně? Máte nějaké rady či doporučení ohledně konkrétních opatření?
Je třeba zavést mechanismy, které zajistí, že v různých zemích budou (na celostátní, regionální i místní úrovni) prováděny účinné projekty zaměřené na začleňování těch nejvíce znevýhodněných mladých lidí na trh práce a že k těmto projektům budou mít skutečně přístup ti, kteří to nejvíce potřebují, jako například Romové. Tato opatření musí být založena na dlouhodobém přístupu. To je naprosto klíčové, pokud máme těmto mladým lidem přinést do života skutečné změny.
Možná by míra financování takovýchto projektů z evropských fondů mohla být vyšší, aby bylo snazší do nich tímto způsobem investovat.
V případech, kdy jsou evropské finanční prostředky využívány k náboru pracovníků (např. u rozsáhlých investic realizovaných či plánovaných v rámci nástroje Next GenerationEU), by se tak mělo dít pod podmínkou, že bude podporováno najímání znevýhodněných mladých lidí.

Mladí lidé navštěvující „Školu superschopností“, jimž většinou hrozí sociální vyloučení, zde nerozvíjejí jen své dovednosti a nadání v oborech, jako je vaření, fotografování či tvůrčí psaní. Na této škole, kterou jakožto dobrovolnický program provozuje portugalské sdružení Movimento Transformers, si osvojují rovněž dovednosti a znalosti, které jim pomohou získat větší sebevědomí a aktivně se zapojit do společnosti. Co konkrétně se za tímto projektem skrývá, nám prozradila zástupkyně Movimento Transformers Joana Moreira.

EHSV info: Jaké důvody vás vedly ke spuštění tohoto projektu?

Podle našeho názoru se mladí lidé nezapojují nikoli proto, že by nechtěli něco změnit, ale spíše proto, že ještě nevědí, jak na to. A právě z tohoto důvodu jsme založili naše sdružení Movimento Transformers, abychom tak mladým lidem umožnili využít jejich talent a zapojit se do dění kolem.

Jak byl Váš projekt přijat? Jak na něj reagovali lidé, kterým jste pomohli?

Nás projekt je velmi úspěšný: zájem o něj projevilo již více než 6 000 mladých lidí ze všech koutů naší země. Řada z našich absolventů se stala mentory a dovednosti, které získali, předávají dalším mladým lidem. Díky nim tak dochází k neformálnímu sdílení znalostí a ke skutečné změně systému.

Jak konkrétně hodláte využít získané finanční prostředky, abyste ještě více pomohli lidem ve společnosti? Připravujete již nějaké další projekty?

Díky těmto finančním prostředkům budeme moci oslovit více mladých lidí po celé zemi, a dosáhnout tak ještě většího dopadu. Opět také uspořádáme naši každoroční akci TCONF, tj. konferenci pořádanou mladými lidmi a pro mladé lidi. Letos na téma duševního zdraví mladých lidí.

Co byste poradili ostatním organizacím, které provádějí podobné aktivity a programy, aby dosáhly kýžených výsledků?

Měly by spolupracovat, věnovat pozornost propagaci svých cílů, získat do svého týmu ty nejlepší lidi a v případě potřeby požádat o pomoc. Jsme přesvědčeni, že izolované úsilí nikdy nevede k vítězství a že vždy potřebujeme spojence, abychom mohli dosáhnout skutečných změn a pozitivně ovlivnit veřejnou politiku.

Myslíte si, že EU dostatečně pomáhá znevýhodněným mladým lidem? Máte nějaké rady či doporučení, co konkrétně lze udělat?

Dosavadní vývoj se podle mě ubírá tím správným směrem – výměnné programy umožňují mladým lidem poznávat svět, a získat tak vzdělání a zapojit se do dění ve společnosti. Co je však podle mě zapotřebí, je rozsáhlejší sdílení osvědčených postupů mezi jednotlivými organizacemi. Některé metody lze totiž využít i v jiných zemích, jako například náš program „Školy superschopností“, který by mohla zavést kterákoli organizace v EU, jež pracuje se znevýhodněnými mladými lidmi.

Italská dobrovolnická organizace Agevolando pracuje s nezletilými a mladými dospělými, kteří celé své dětství (nebo jeho část) strávili v ústavní péči či v pěstounské rodině a kteří musejí tento systém opustit a postavit se na vlastní nohy. Vzhledem k tomu, že učinit takový krok není ani zdaleka jednoduché, přišla organizace Agevolando s projektem „Care Leavers Network“ (Síť na pomoc mladým lidem opouštějícím ústavní péči), za který získala v roce 2022 Cenu občanské společnosti v kategorii zaměřené na mládež. Cílem tohoto projektu je dát mladým lidem, kteří opouštějí systém péče, možnost formulovat své vlastní návrhy a řešení, a ovlivnit tak podobu tohoto systému, aby skutečně odpovídal jejich potřebám, a zajistit také, aby všichni, kdo se ocitnou ve stejné situaci, mohli do dospělosti vykročit co možná nejsnáze.  Více nám o tomto projektu prozradili předseda organizace Agevolando Federico Zullo a manažerka projektu „Care Leavers Network“ Cecilia Dante.

EHSV info: Proč jste se rozhodli realizovat tento projekt?

Síť na pomoc mladým lidem opouštějícím systém péče („Care Leavers Network“) vznikla poté, co se ukázalo, že tito mladí lidé, kteří se aktivně podíleli na činnosti sdružení Agevolando, potřebují vlastní prostor, aby se mohli vzájemně dělit o své zkušenosti a společně formulovat návrhy, jak v Itálii i Evropě tento systém a následný přechod k samostatnému životu zlepšit. Agevolando se rozhodlo, že musí tyto mladé lidi opouštějící systém péče nějakým způsobem podpořit. V roce 2013 tedy spustilo zmíněný projekt, díky němuž mohou předkládat své návrhy a jednat s institucemi i odborníky, a sehrát tak zásadní úlohu. To vše v Itálii postupně vede ke skutečné změně systému péče o děti a mládež a také podmínek, za jakých je tato péče ukončována.

S jakou odezvou se Váš projekt setkal? Jak na něj reagovali lidé, kterým jste pomohli? Můžete případně uvést nějaký příklad?
Náš projekt velmi ocenily instituce, které se v naší zemi zabývají péčí o děti a mládež, a to jak na místní, tak na celostátní úrovni. Italský veřejný ochránce práv dětí a mládeže (Garante Nazionale per l'Infanzia e l'Adolescenza) vyjádřil v roce 2015 přání, aby se naše síť rozšířila a stal se z ní celostátní orgán (do té doby totiž působila pouze v regionu Emilia Romagna). Od té doby se do našeho projektu zapojili mladí lidé opouštějící systém péče v celé řadě regionů, přičemž podobné žádosti dostáváme každý rok i z jiných částí země, což svědčí o tom, že je považován za skutečně přínosný. Mladí lidé, kteří se stali součástí naší sítě, velmi oceňují její cíle a výsledky. Váží si přitom nejen dopadu, jaký měla jejich doporučení na legislativu a profesní kulturu, ale i vztahů, které navázali jak mezi sebou, aby se vzájemně podpořili, tak s různými kontaktními osobami, tj. příslušnými dospělými, kteří sledují jejich pokrok a usnadňují různé kroky. Mnoho mladých lidí, kteří se účastní tohoto projektu, využívá také dalších interních projektů a příležitostí, které nabízí naše sdružení (například v rámci projektu „Se avessi“ je jim poskytována finanční pomoc určená na psychologickou péči, podporu v oblasti bydlení, studia a práce).

Jak hodláte konkrétně využít získané finanční prostředky, abyste těmto lidem ještě více pomohli? Plánujete již nějaké nové projekty?
Díky těmto penězům chceme zajistit kontinuitu našeho projektu a jeho dlouhodobou udržitelnost. V Itálii je obtížné získat finanční prostředky a další zdroje na podporu projektů, které by zapojily mladé lidi a zastupovaly jejich zájmy. Takových projektů je příliš málo. Vzhledem k těmto obtížím tedy není pochyb o tom, že náš projekt je opravdu důležitý a přínosný a je třeba zajistit, aby mohl dlouhodobě systematicky pokračovat. Jen tak se do něj bude moci i nadále zapojit na 6 000 mladých lidí, kteří po dosažení věku 18 let každoročně opouštějí italský systém péče.

Co byste poradili dalším organizacím, které provádějí podobné aktivity a programy, aby dosáhly kýžených výsledků?
Doporučili bychom jim, aby mladým lidem – ať už těm, co opouštějí systém péče, nebo jiným mladým lidem v obtížné životní situaci – nabídli více příležitostí, jak se aktivně zapojit a podílet se na rozhodování. Měli by mít možnost se organizovat ve sdruženích a společně zastupovat své zájmy a najít způsoby, jak si sami vzájemně pomáhat. Kromě toho by měla být podporována opatření zaměřená na zapojení dalších mladých lidí v úzké spolupráci s organizacemi, které vyjadřují názory odborníků a dospělých, a to na místní, celostátní i evropské úrovni.

Myslíte si, že EU dostatečně pomáhá znevýhodněné mládeži? Máte nějaké rady nebo doporučení, co lze konkrétně udělat?
EU se na mladé lidi žijící ve znevýhodněných podmínkách zaměřuje výrazněji a praktičtěji, než tomu bylo v minulosti. Pokud však jde o prosazování všeobecných práv těchto lidí a příležitosti, aby se mohli do společnosti plně začlenit, je stále co zlepšovat. Navrhujeme výrazně investovat do účasti mladých lidí ve všech oblastech činnosti a života, a posílit tak jejich postavení a příslušné procesy, díky nimž se mohou stát vlivnou a konstruktivní součástí společnosti. Domníváme se, že celou situaci by mohlo změnit, kdyby členské státy EU dostaly pokyn, aby zavedly mechanismy, včetně těch institucionálních, které by zaručily zavedení těchto opatření k zajištění plnohodnotné účasti, a vyčlenily na ně cílené a odpovídající prostředky.

Rumunská organizace SUS Inima dosud pomohla desítkám tisíc ukrajinských uprchlíků tím, že jim našla bydlení, uspokojila jejich základní potřeby nebo jim zajistila vzdělávání. Nabízí jim také psychologickou pomoc, aby se mohli vyrovnat s traumatem, které jim způsobila válka. V současné době se buduje infrastruktura, která má uprchlíkům pomoci se zorientovat v rumunské ekonomice a v právním systému země. To vše s cílem umožnit co nejsnazší začlenění ukrajinských uprchlíků do rumunské společnosti, aby se zde cítili jako doma. Rozhovor nám poskytla Lu Knobloch, která v této organizaci působí.

EHSV info: Co Vás přimělo k zahájení Vašeho projektu nebo iniciativy?

SUS INIMA vypracovala akční programy a programy pro boj s krizí, neboť na místní úrovni byl zapotřebí někdo, kdo by spolupracoval s veřejnými i soukromými subjekty a zároveň zajistil transparentnost a poskytl platformu pro spolupráci všech zainteresovaných subjektů ochotných pomáhat. Impulsem byla i skutečnost, že většinu ukrajinských uprchlíků tvoří ženy a děti, které jsou často v zahraničí poprvé a nemají žádné zkušenosti s papírováním, plánováním cest a tak dále. Situaci ještě ztěžovala jazyková bariéra.

Jak byl Váš projekt přijat? Dostali jste zpětnou vazbu od lidí, kterým jste pomohli? (Můžete uvést příklad, pokud nějaký máte?)

Zpočátku byla nabízená pomoc přijímána poněkud zdráhavě. Pak ale začal počet osob, které s povděkem využívaly všechny možné iniciativy, podpůrná opatření a četné služby (ať už se jednalo o ubytování, dopravu, uspokojení základních potřeb – tj. potraviny a zboží každodenní potřeby – či vzdělávání), rychle růst.

Jakým způsobem hodláte získané finanční prostředky konkrétně využít k poskytování další pomoci společnosti? Plánujete již nějaké nové projekty?

Získané prostředky poputují dvěma směry: na psychologickou péči o uprchlíky (v prvé řadě děti, jimž je třeba pomoci se vyrovnat s traumatem) a na zavedení nové iniciativy, která bude souviset s hospodářskou a sociální soudržností. Půjde o vybudování infrastruktury, která umožní poskytovat uprchlíkům pomoc a poradenství, aby byli schopni v hrubých rysech pochopit rumunské právní a hospodářské struktury, a aktivně je podporovat při hledání práce nebo zahájení podnikání v místě, kde se nacházejí. Jde tedy o podporu aktivního občanství a udržitelného začleňování do společnosti.

Co byste poradili jiným organizacím, aby byly jejich aktivity a programy úspěšné?

• Zaměřit se na spolupráci s místními orgány, zainteresovanými subjekty a nevládními organizacemi, a nesoupeřit s nimi.
• Založit všechny zamýšlené programy a iniciativy na zjišťování toho, co uprchlíci skutečně potřebují.

Máte pocit, že s pokračováním války na Ukrajině polevuje solidarita s ukrajinskými uprchlíky? Co by proti tomu mohly a měly udělat organizace občanské společnosti? Může v tomto ohledu pomoci Evropská unie?

Solidarita je stále ještě velká. Podpora ze strany místních komunit však postupně slábne, protože byly téměř vyčerpány dostupné zdroje. Jedním z možných řešení současných potřeb je nadále pomáhat uprchlíkům se začleňováním do místních komunit, v nichž žijí, a podporovat je. Kromě toho je třeba pokud možno zjednodušit formality a postupy nezbytné k tomu, aby mohli ukrajinští uprchlíci začít pracovat nebo podnikat, otevřít si účet v bance, uzavřít pojištění a využívat zdravotní péči. To je nutné k zaručení udržitelného snižování finanční závislosti na externích zdrojích. Nepostradatelnou úlohu při plánování a zajišťování pomoci a podpory pro uprchlíky hraje občanská společnost. EU pak může pomoci tím, že bude vytvářet rozsáhlejší sítě na úrovni Evropské komise, a podporovat tak a usnadňovat výměnu know-how ve prospěch všech zainteresovaných stran – těch, kdo pomoc poskytují, i těch, jimž je určena.

Když se v nadaci Vilavecchia dozvěděli o evakuaci ukrajinských dětí s nádorovým onemocněním, neváhali ani vteřinu. Ihned se přihlásili s nabídkou přijetí těchto dětí i s jejich rodinami a pomoci jim. Poskytnout jim skutečně odpovídající péči a podporu si však vyžádalo spojit síly s nemocnicemi a řadou dalších subjektů a dobrovolníků. Společně pak mladým pacientům dokázali v Barceloně vytvořit bezpečné zázemí. Příběh nám podrobně popsala Natàlia Ferrer Ametller.

EHSV info: Co Vás přimělo k zahájení Vašeho projektu nebo iniciativy?

Dostali jsme informaci, že z Ukrajiny jsou evakuovány onkologicky nemocné děti, a tak jsme nabídli pomoc příslušným úřadům a mezinárodní organizaci, která evakuaci zajišťovala. Když nás pověřili organizací celé operace, obdrželi jsme okamžitou podporu mezinárodní nadace Josepa Carrerase s tím, že se řízení akce ujmeme společně. S nabídkou pomoci přišlo ještě mnoho dalších subjektů. Neváhali jsme ani vteřinu – museli jsme pomoci v oblastech, kde to dokážeme: přijmout malé onkologické pacienty a poskytnout jim asistenci, podpořit jejich rodiny, to vše ve spolupráci se specializovanými nemocničními zařízeními.

Jaký měl Váš projekt ohlas? Máte nějakou zpětnou vazbu od lidí, kterým jste pomohli? (Můžete případně uvést nějaký příklad?)

Byla to velmi intenzivní zkušenost, která nás mnohé naučila. Za prvé jsme poznali, v jak zdrcující situaci se uprchlíci nacházejí. Největší potíže nám dělal jazyk a některé kulturní aspekty. Naštěstí nám pomáhala řada dobrovolníků, kteří odvedli skvělou práci jako tlumočníci, doprovod dětí při pobytech v nemocnici, v sanitkách, při návštěvách a formalitách. Hodně terapií proběhlo velmi dobře a mnohé děti už mají za sebou celou akutní část léčby a nyní jsou v její udržovací fázi. Některé už se i mohly vrátit domů. Zde je například fotografie jednoho z dětí. Jmenuje se Mykola. Pak je tu jeho maminka a sociální pracovnice nemocnice. Bylo to pro nás pro všechny velmi náročné období. Nejlepší odměnou jsou pak rozesmáté dětské tváře a maminky, kterým se vrací klid.

Jakým způsobem hodláte získané finanční prostředky konkrétně využít k poskytování další pomoci společnosti?

Budeme pokračovat ve své práci. Máme tu tři rodiny, jejichž děti stále prodělávají akutní fázi léčby kvůli komplikacím. Potřebují střechu nad hlavou, zajištění denních potřeb, přesuny, pomoc s léky, překladatele atd. I ostatní rodiny potřebují vědět, že jim zůstáváme nablízku.

Chystáte nějaké další projekty?

Ano, budujeme pediatrický hospic Pavilón Viktorie. Bude ve Španělsku prvním svého druhu. Bude zde možno pečovat o nevyléčitelně nemocné děti v pokročilém stadiu nemoci nebo v posledních dnech života. Renovujeme pro tento účel historickou budovu na velmi hezkém místě v areálu nemocnice Sant Pau v Barceloně.

Co byste poradili jiným organizacím, aby byly jejich aktivity a programy úspěšné?

Za velmi důležité považujeme jasné určení potřeb a strukturování projektů tak, aby plnily svůj účel, jakkoli to může být obtížné. Musíte vědět, jak naslouchat, učit se, přijmout pomoc a spojit síly s dalšími subjekty, s nimiž se vaše práce bude vzájemně doplňovat. Je třeba ocenit práci druhých a společně postupovat k témuž cíli.

Máte pocit, že s pokračováním války na Ukrajině polevuje solidarita s ukrajinskými uprchlíky?

Aktuální dění se bohužel rychle mění ve zprávy ze včerejška a vlna solidarity může rychle uvadat. Platí však i to, že lidé jsou schopni vytrvat a bojovat za práva a sociální spravedlnost.

Co by proti tomu mohly a měly udělat organizace občanské společnosti?

Vyzývat úřady, aby pokračovaly v poskytování pomoci a posílily úlohu sociálních subjektů.

Může v tomto ohledu pomoci Evropská unie?

Může, prosazováním doporučení na evropské úrovni, která budou určena vládám a správním orgánům členských států, aby pracovaly společně a usnadnily práci příslušných orgánů a organizací. Pokud bude státní správa působit na jedné straně a ostatní subjekty bez spolupráce s ní na straně druhé, nebude to fungovat. Veřejná správa potřebuje občanskou společnost, a ta nemůže a neměla by zůstat v izolaci. Celá řada sociálních subjektů pracuje bez podpory veřejné správy. Víme přitom, že otevřený přístup a společná práce stojí nějaké úsilí. Jisté však je, že příležitost pracovat společně máme.

Svaz polských skautů, který je největší organizací zabývající se neformálním vzděláváním mládeže v Polsku, neváhal a ihned po vypuknutí války na Ukrajině začal všemožně pomáhat ukrajinským uprchlíkům dle jejich aktuálních potřeb. Tento svaz je na své členy pyšný, že se takto bez otálení zapojili do pomoci Ukrajině. Určitou zásluhu na tom má i on sám, protože vychovává mladé lidi k tomu, aby se snažili změnit svět k lepšímu. A o to by den co den měl usilovat každý z nás. Naším hostem byla mluvčí svazu Olga Junkuszew, pro kterou jsme si připravili celou řadu otázek.

EHSV info: Co vás k tomuto projektu vedlo?
Považovali jsme za naprosto samozřejmé, že bychom měli v souvislosti s touto krizovou situací něco podniknout. Potřeba sloužit ostatním je totiž mimořádně důležitou složkou vzdělávacího úsilí Svazu polských skautů. Z reakce našich členů je patrné, že se nám naší soustavnou výchovnou činností a zprostředkováváním ideálů skutečně daří ovlivnit životy mladých lidí a podpořit je a pobídnout k tomu, aby se snažili změnit svět k lepšímu. Jsme pyšní na to, že se naši členové bez otálení zapojili do pomoci Ukrajině.

Jaký měl tento projekt ohlas? Co si o něm myslí lidé, kterým jste pomohli? Můžete případně uvést nějaký příklad?
Ohlas byl velmi kladný. Podle našich odhadů se v centrech vedených skauty dostalo pomoci jedné třetině ukrajinských uprchlíků a téměř 6 000 dětí se mohlo zúčastnit letních táborů. Bylo vidět, že jim to po prodělaných fyzických, psychických a emočních útrapách přineslo tolik potřebnou úlevu. Při realizaci projektu jsme vycházeli z aktuálních potřeb. Dle našich zjištění byla pozitivně vnímána skutečnost, že jsme se vždy dokázali vypořádat s novými a novými úkoly. Příznivě se vyjadřují i ukrajinské skautské organizace, se kterými jsme v kontaktu.

Jak hodláte v rámci vaší činnosti naložit s finanční odměnou, abyste ještě více pomohli lidem? Chystáte nějaké další projekty?
Získaná finanční odměna nám umožní rozvinout naše vzdělávací programy, v jejichž rámci vychováváme budoucí generace angažovaných občanů, kteří se zajímají o problémy současného světa a jsou připraveni přiložit ruku k dílu tam, kde je to zapotřebí. Díky těmto penězům budou moci členové svazu vyrůstat v přátelském kruhu, získávat dovednosti do pozdějšího života a osvojovat si charakterové vlastnosti v souladu se skautskými hodnotami.

Co byste poradili jiným organizacím, aby byly jejich aktivity a programy úspěšné?
Soudíme, že chce-li být nějaká organizace úspěšná, pak se musí důsledně řídit svými hodnotami a svým posláním. V takovém případě si nebude muset dělat starosti, zda se jí povede dosáhnout svých cílů nebo mobilizovat své členy.

Máte pocit, že s pokračováním války na Ukrajině polevuje solidarita s ukrajinskými uprchlíky? Co by proti tomu mohly a měly udělat organizace občanské společnosti? Může v tomto ohledu pomoci Evropská unie?
Určitě! My, členové Svazu polských skautů, se domníváme, že by měl každý z nás den co den usilovat o to, aby v průběhu svého života učinil svět kolem sebe alespoň trochu lepším, než jakým byl předtím. Je tedy třeba pobízet lidi, aby k tomu dennodenně po malých krůčcích směřovali. Ukrajina nepotřebuje naši pomoc jen nakrátko, bude to běh na velmi dlouhou trať. Musíme to mít na paměti a snažit se pomáhat v našem běžném životě.