Gruzie – další bitevní pole Ruska

Na konci roku 2023 se může v Gruzii stát cokoli. V prosinci má totiž Evropská rada rozhodnout, zda této bývalé sovětské republice udělí status „kandidátské země“. 

V červnu 2022 tak Rada odmítla učinit s tím, že Gruzie se na rozdíl od Ukrajiny a Moldavska nemůže stát kandidátskou zemí, neboť její vláda vede proruskou, a tudíž vůči Západu nepřátelskou politiku. Rada sice uznala „evropskou perspektivu“ Gruzie, přiznání statusu „kandidátské země“ však podmínila splněním dvanácti priorit týkajících se například zlepšení mediálního prostředí nebo nezávislosti soudnictví.

Situace v této zemi je poznamenána silným vnitřním společensko-politickým napětím způsobeným názorovými rozdíly mezi vládnoucí stranou Gruzínský sen oligarchy Bidziny Ivanišviliho (který v Rusku nashromáždil majetek v hodnotě 4,5 miliardy eur) a 3,7 milionu Gruzínců. Na jedné straně tak stojí vláda, která je u moci od roku 2012 a postupně provádí politiku, která se z dnešního pohledu jeví jako rozhodně proruská. Na straně druhé pak stojí obyčejní lidé, z nichž 81 % si podle posledních průzkumů veřejného mínění přeje vstoupit do EU.

Zmíněné napětí v zemi však pramení také ze všeobecného přesvědčení, že gruzínská vláda je jen loutkou v rukou Moskvy. Jak jinak si vysvětlit, že se strana Gruzínský sen pokusila prosadit zákon namířený proti tzv. „zahraničním agentům“, který nápadně připomíná ruský zákon z roku 2012 a jenž mezi Gruzínci zcela pochopitelně vyvolal vlnu protestů, neboť taková norma by podle nich jednoznačně znamenala konec nadějí na sblížení se s Evropou?

Moskva dělá rovněž vše pro to, aby Ivanišviliho vládu v její protizápadní politice podpořila. Zatímco gruzínští představitelé tedy systematicky sabotují vztahy se západními partnery (neustálým polemizováním s evropskými a americkými partnery nebo šířením propagandy, že se Západ údajně chystá v Gruzii otevřít druhou frontu, aby oslabil Rusko), Kreml chválí Ivanišviliho vládu za její rozhodnutí a snaží se ukolébat gruzínskou veřejnost například obnovením přímých letů mezi oběma zeměmi (jež byly přerušeny v roce 2019) nebo zrušením vízové povinnosti pro Gruzínce cestující do bývalé koloniální mocnosti.

To vše tak jen pár měsíců před rozhodnutím Evropské rady, které mnozí Gruzínci považují za historické, představuje výbušný „koktejl“. Část veřejnosti nemůže lidem kolem Ivanišviliho odpustit, že jejich přičiněním se země vrátila do ruské sféry vlivu. Další část, možná většina, se sice považuje za proevropskou, je však zmatena prohlášeními své vlády, která ostře kritizuje Západ a snaží si to nerozházet s Ruskem, které je agresivnější než kdy jindy. Bezpečnostní rizika jsou v této zemi, v níž na počátku rusko-gruzínské války v roce 2008 došlo k prvnímu střetu mezi Moskvou a Západem, velmi vysoká.