Po dlouhém a plně angažovaném životě nás opustil Jacques Delors. Avšak to, čeho dosáhl, nás bude provázet i nadále. Přímo přispěl k vybudování zásadně důležitých oblastí evropské integrace, z nichž dodnes těžíme, jako je jednotný trh, schengenský prostor, Erasmus, euro a Fond soudržnosti. Usiloval o budování Evropy ve jménu morálních hodnot.

Jacques Delors dal veřejné angažovanosti punc čehosi vyššího. Tento aktivista, jak se skromně označoval, se při své činnosti ve sdruženích, odborových organizacích a poté v politické sféře inspiroval zejména myšlenkami personalismu Emmanuela Mouniera. Díky svému hluboce křesťanskému založení, které nijak ostentativně neprojevoval, vnímal všechny lidi kolem sebe jako jedinečné osobnosti. Byl si vědom toho, že jednotlivec je součástí sítě společenských vazeb, která je pro jakékoli kolektivní úsilí naprosto nezbytná.

Tohoto sociálního demokrata znepokojoval vzestup individualismu. Věřil ve společenskou angažovanost, kdy každý plní svou úlohu v zájmu společného dobra. Jeho jméno se neodmyslitelně pojí se zásadami vyjednávání, společné správy, sdíleného rozhodování a dalších forem kolektivní činnosti, které prosazoval a požadoval. Z toho důvodu přikládal velký význam Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů, k jejichž zřízení přispěl svým dílem. Měl v úctě zprostředkovatelské organizace a věřil v upřímný sociální dialog odehrávající se v duchu kompromisu.

Tento dialog uplatňoval i na evropské úrovni, a to včetně dialogu s náboženskými představiteli. Nebyl však žádným spasitelem. Ačkoli byl samouk, nepovažoval se za někoho, kdo se sám vypracoval. Spíše sám sebe vnímal jako člověka, který se inspiruje lidmi kolem sebe a společně s nimi se rozvíjí. Tento osobní rozvoj spočíval v tom, že se angažoval. Jeho myšlenky procházely neustálým vývojem a ovlivňovala je zpětná vazba, které se dostávalo jeho činnosti. Své zásady a přesvědčení čerpal ze své neochvějné víry, nicméně nesvazovala jej omezená ideologie. Při každém dalším kroku kupředu realisticky vycházel z konkrétní situace, chápal skutečné podmínky a respektoval národní tradice.

Důležitější než idea pro něj byl daný kontext, avšak bylo-li to nutné, dokázal své myšlenky prosadit. Proto se zasazoval o jednotnou měnu a od samého počátku podporoval znovusjednocení Německa, které se po pádu Berlínské zdi ukázalo jako nezbytné. Je pravda, že svět a jeho problémy jsou nyní jiné než v době Jacquesa Delorse. Úspěchy, jichž dosáhl, jako například vnitřní trh, je s ohledem na značné hrozby třeba upravit a doplnit. Můžeme z nich však vycházet při naší současné činnosti. Při diskusích evropských vedoucích představitelů by se měly znovu uplatňovat jeho metody, v nichž šlo o to, zapojit všechny zúčastněné, brát realisticky v úvahu konkrétní podmínky, pevně se držet zásad a zároveň zůstat otevřený vůči kompromisu. To nám pomůže společně pokročit kupředu.

Sébastien Maillard, zvláštní poradce a bývalý ředitel (v letech 2017-2023) Institutu Jacquesa Delorse