EHSV vyzval k rozšíření působnosti návrhu Komise, jímž má být zaveden evropský průkaz osob se zdravotním postižením, aby tak bylo možné tento průkaz používat i pro delší pracovní či studijní pobyty a zaručit osobám se zdravotním postižením volný pohyb v EU.

EHSV uvítal návrh Komise zavést evropský průkaz osob se zdravotním postižením a evropskou parkovací kartu, neboť jde podle něj o první krok k zajištění volného pohybu osob se zdravotním postižením v EU.

„Tento návrh ovlivní život více než 80 milionů Evropanů se zdravotním postižením,“ prohlásil Ioannis Vardakastanis, hlavní zpravodaj stanoviska EHSV Evropský průkaz osob se zdravotním postižením a evropská parkovací karta, které bylo předloženo na plenárním zasedání dne 14. prosince. „Jedná se o nesmírně důležitý krok k odstranění závažných překážek a zajištění toho, aby osoby se zdravotním postižením – ať už jsou evropskými občany, nebo státními příslušníky třetích zemí, kteří oprávněně pobývají v jednom z členských států – mohly využívat základní zásadu, na níž je Evropská unie založena, tj. právo na volný pohyb. V návaznosti na něj pak budou v budoucnu přijata další opatření.“

EHSV nicméně upozornil, že návrhem nebyly odstraněny některé z hlavních překážek, jež brání volnému pohybu Evropanů se zdravotním postižením, a sice nepřenositelnost dávek souvisejících se zdravotním postižením v situaci, kdy se za účelem zaměstnání či studia přestěhují do jiného členského státu. Ve svém stanovisku z vlastní iniciativy vyzval k rozšíření působnosti návrhu tak, aby v takovém případě měli držitelé průkazu osoby se zdravotním postižením po danou dobu i nadále přístup k požitkům spojeným se sociálními politikami nebo vnitrostátními systémy sociálního zabezpečení.

V současné době tomu tak totiž není. Osoba se zdravotním postižením, která se přestěhuje z jednoho členského státu do druhého, ztrácí v okamžiku překročení hranice dočasně právo na jakékoli požitky související s jejím zdravotním postižením, které musí být nejprve opětovně posouzeno v novém členském státě.

Toto opětovné posouzení může trvat déle než jeden rok, přičemž dotčené osobě je během tohoto přechodného období odepřeno jakékoli uznání či podpora. „Vyzýváme k rozšíření působnosti návrhu tak, aby nevzniklo právní vakuum a aby po tuto dobu nebylo přerušeno poskytování požitků v nové zemi. Osobám se zdravotním postižením to umožní vést již od začátku svého pobytu důstojný život,“ uvedl Ioannis Vardakastanis. (ll)