Německý odborář Peter Schmidt nám umožnil nahlédnout do problémů, s nimiž se setkávají odborové svazy v jeho zemi, kdy jsou na jedné straně pracovníci nuceni vybírat si dovolenou či jsou propouštěni a na druhé straně dávají kritičtí pracovníci v sázku svoji bezpečnost.

Jak prožíváte krizi spojenou s koronavirem?

Mám pocit, že zažíváme bizarní časy, kdy zjišťujeme, jak jsou naše společnost a ekonomika zranitelné.

Co pro Vás a pro Vaši organizaci tato krize znamená?

Pro mě jako odboráře je podstatné, abychom se scházeli a komunikovali spolu. Svoboda sdružování je ústředním prvkem naší demokracie. Zjišťujeme, jak důležité toto právo je a že budeme muset bojovat, abychom ho do budoucna zachovali.

V některých případech, kdy jsme měli vynikající vztahy se zaměstnavateli, jsme našli způsob, jak zachovat sociální dialog, a dosáhli jsme několika velmi dobrých dohod výhodných pro obě strany. V jiných případech ale prodělali jak pracovníci, tak podniky.

Jak jste prožíval omezení volného pohybu osob?

Nejpozoruhodnější pro mě bylo vidět tak velkou sociální solidaritu mezi sousedy a přáteli. Rovněž mě překvapilo, jak se zpomalilo tempo společnosti.

Co Vám v této těžké době nejvíce chybělo?

Setkávání s přáteli a rodinou, chození do restaurací.

Jak se můžeme z omezení volného pohybu osob poučit?

Tím, že si uvědomíme, že nejdůležitějšími lidmi v naší společnosti jsou zdravotní sestry, prodavačky, popeláři, pečující osoby a další, kteří však mají nejnižší platy. Virus odhalil naši ekonomickou slabost, a proto musíme přejít k ekonomice blahobytu.

Jakou naději mají ti, jejichž pracovní místa jsou ohrožena?

To, že se členské státy poučily a podpoří je po mnohem delší dobu, než na kterou mají podle své smlouvy nárok.

Koho chcete po skončení tohoto období vidět jako prvního?

Svoji matku. Pobývá v pečovatelském zařízení, které je stále v karanténě.