Válka na Ukrajině nám krutým způsobem připomněla, co stálo za zrodem EU: snaha zaručit na našem kontinentu trvalý mír. Bohužel jsme tento prvotní cíl ztratili ze zřetele. Evropský diskurz o míru totiž přestal být v určitém okamžiku atraktivní, zejména pro mladší generaci. Nyní si opět uvědomujeme, že – jak řekl Albert Camus – „mír je to jediné, za co stojí bojovat“ a že musíme soustavně dělat vše pro to, abychom změnili to, co se změnit musí.

Ruská invaze na Ukrajinu oživila nejčernější noční můru dvacátého století – válečný konflikt na evropské půdě. Opět nastala situace, kdy je zpochybňována územní celistvost jedné země. Zároveň s tím hrozí jejím obyvatelům hladomor a genocida. Ruská agrese je v rozporu se všemi evropskými a demokratickými zásadami, a Evropa ji tudíž nemůže a nebude tolerovat. Mír je samotným základem Evropské unie, v níž hraje stěžejní roli síla práva, a nikoli právo síly.

Před deseti lety obdržela Evropská unie Nobelovu cenu míru za to, co v předcházejících 60 letech učinila pro mír, usmíření a demokracii. EU musí i v budoucnu působit jako ochránkyně míru a demokracie v Evropě i v jiných částech světa a musí se v tomto směru ještě výrazněji angažovat.

Pro Evropu teď představuje největší výzvu válka a její důsledky – migrace, další inflace, rostoucí ceny energie a nutnost zbrojit. Bude však muset pokračovat i v řešení jiných problémů a otázek, jako je pandemie COVID-19, boj proti změně klimatu nebo dosažení strategické autonomie. Se všemi těmito úkoly se musíme vypořádat a současně nadále pomáhat našim sousedům, tj. ukrajinským občanům. Vítám proto závěry neformálního summitu EU ve Versailles, které odrážejí doporučení EHSV, a sice aby byly okamžitě ukončeny vojenské operace na ukrajinském území a aby byla poskytnuta ochrana lidem na Ukrajině a ukrajinským uprchlíkům a posílena autonomie Evropy, především v oblasti energetiky.

Procházíme těžkým obdobím, obzvláště vzhledem k tomu, že jsme se ještě nevzpamatovali z krize COVID-19 a z nedávných restriktivních opatření. Navzdory tomu si musíme udržet jednotu, kterou nyní dáváme najevo. Jedno je podle mne jisté – odolná demokracie čerpá svou sílu a dynamiku z toho, co staří Řekové označovali slovem „démos“, tedy z lidu, ať už jsou to zaměstnavatelé, zaměstnanci nebo prostě občané. Naši evropskou budoucnost musíme utvářet jednotně.

Znovu jsme si teď uvědomili, že tím, co nás citově pojí a identifikuje s evropským projektem a na co jsme v poslední době trochu pozapomněli, je MÍR.

Christa Schweng
předsedkyně EHSV