Přes 55 milionů lidí po celém světě (včetně mnoha dospívajících) trpí poruchami příjmu potravy. Tyto problémy mají dopad na jejich duševní i fyzické zdraví. Mnozí nevyhledají pomoc, jelikož se obávají stigmatizace. Projekt italské organizace Animenta nazvaný „Telling Stories for Good“ usiluje o překonání stereotypů a osvětu, pokud jde o včasné rozpoznání těchto poruch, a poskytuje podporu v této oblasti. Od roku 2021 se jí podařilo oslovit více než 10 000 italských školáků. Povídali jsem si s předsedkyní a zakladatelkou organizace Animenta Aurorou Caporossi.

Co vás přimělo k zahájení vašeho projektu?

Animenta vznikla proto, že bylo třeba dát prostor všem těm, kteří trpí poruchami příjmu potravy, ale také lidem z jejich blízkého okolí. Naše sdružení chce, aby lidé měli náležitý přístup k léčbě těchto poruch, neboť se z nich vyléčit dá, pokud k tomu člověk ovšem dostane příležitost.

S jakou odezvou se váš projekt setkal? Jak na něj reagovali lidé, kterým jste pomohli?  Mohla byste uvést nějaký příklad?

„Animenta je místo, kde mě hezky přijali. Díky nim mi došlo, že ačkoli nemám podváhu, trpím i já poruchou příjmu potravy.“ Díky této zprávě, kterou jsme dostali před pár měsíci od někoho z naší komunity, jsme pochopili, jak důležitá naše práce je. Animenta vzbudila zvědavost, ale i očekávání, že bychom mohli něco změnit.

Jak konkrétně hodláte využít získané finanční prostředky k další pomoci lidem ve společnosti? Chystáte nějaké další projekty?

Rádi bychom investovali více a více do projektů, které realizujeme ve školách, abychom měli větší dosah. Vedle toho budou tyto finanční prostředky použity na založení svépomocných skupin pro osoby trpící poruchou příjmu potravy. Mezi projekty Animenty patří tábory Animenta Camps. Jde o šestidenní pobyty v přírodě pro lidí, kteří si budují nový vztah k sobě samým, ke svému tělu a k jídlu.

Co byste poradila jiným organizacím, které provádějí podobné aktivity či programy, aby dosáhly kýžených výsledků?

Začněte s příběhy, abyste se zjistili, co společenství, k němuž se obracíte, cítí. Požádejte tyto lidi o reakci a názory, připravte dotazníky, abyste pochopili, co potřebují. Ale především se podělte o své osobní zkušenosti a povězte jim, co byste chtěli změnit. Zároveň je zásadní vybudovat si kontakty s ostatními, a vytvořit tak účinný a efektivní systém podpory.

Jsou podle vás poruchy příjmu potravy dnes uznávány jako závažné duševní onemocnění, jak by to mu mělo být? Dostává se lidem s těmito poruchami odpovídající podpory a co je třeba učinit pro to, aby se to zlepšilo?

Dnes se o poruchách příjmu potravy hovoří více, takže můžeme říct, že je k dispozici více informací. Jedná se však o nemoci, na nichž leží hluboké sociální stigma a které jsou prezentovány velmi stereotypně. Někteří lidé se i dnes domnívají, že jsou tyto poruchy projevem nedostatku vůle nebo rozmarem. Ve skutečnosti jsou poruchy příjmu potravy komplexním psychiatrickým onemocněním, které vyžaduje řádnou léčbu, a ta není v současné době vždy dostupná, protože léčebných středisek je nedostatek, a mnoho lidí se tak léčit nemůže.