EHSV info

EHSV zveřejnil brožuru, jež přibližuje některé z projektů, které se ucházely o jeho Cenu pro občanskou společnost na téma duševního zdraví. Jeho záměrem bylo ukázat, co všechno občanská společnost dělá ve snaze zastavit neslyšně se šířící epidemii psychických problémů v EU. Brožura je k dispozici na tomto odkazu.

Údaje o duševním zdraví v EU rozhodně neskýtají důvod k optimismu, nýbrž jsou naopak alarmující. EHSV se domnívá, že je nutné podpořit duševní zdraví prostřednictvím důraznějších opatření na vnitrostátní i evropské úrovni. V minulosti již mimoto vyzval, aby byly přijaty závazné právní předpisy, které by umožnily předcházet psychosociálním rizikům na pracovišti. Na téma duševního zdraví zaměřil také svou letošní Cenu pro občanskou společnost, aby tak vyzdvihl do popředí, jakým způsobem se občanská společnost soustavně snaží pečovat o duševní pohodu evropských občanů.

1. EHSV se rozhodl věnovat problematice duševního zdraví jednu ze svých předních iniciativ – letošní Cenu pro občanskou společnost. Vedla ho k tomu skutečnost, že se dle dostupných informací v důsledku pandemie COVID-19 v celé Evropě prudce zvýšil počet lidí, kteří mají psychické potíže, jako jsou například úzkostné stavy či deprese. Podle OECD se v některých evropských zemích více než zdvojnásobil počet mladých lidí trpících projevy úzkosti. V souvislosti s pandemií se rovněž snížil věk, kdy se začínají objevovat poruchy příjmu potravy, zejména u dospívajících. Už v době před pandemií COVID-19 mělo v EU psychické problémy přinejmenším 84 milionů lidí, tj. asi jedna šestina jejích obyvatel.
2. Duševním a behaviorálním potížím jsou každoročně přičítána zhruba 4 % úmrtí. Mimoto má špatné duševní zdraví také obrovský ekonomický dopad, neboť jsou s ním spojeny přímé a nepřímé náklady ve výši rovnající se přibližně 4 % HDP. Více než třetina těchto nákladů je dána nižší mírou zaměstnanosti a poklesem pracovní produktivity.
3. Podle Eurostatu mělo v roce 2020 44,6 % zaměstnaných obyvatel ve věku 15 až 64 let pocit, že jsou při práci vystavováni rizikovým faktorům, které mohou nepříznivě ovlivnit jejich duševní pohodu. Nejvíce z nich – téměř jedna pětina zaměstnaných v EU – mezi těmito faktory zmínilo přílišnou pracovní zátěž a časový tlak.
4. Duševní pohoda se na úrovni EU stala jedním z prioritních politických témat. Na základě toho přijala Komise v červnu 2023 komplexní přístup k duševnímu zdraví. EU na uplatňování tohoto nového přístupu vyčlenila 1,23 miliardy EUR. Cílem je podpořit duševní zdraví v rámci všech politik EU a zaměřit se při tom na tři hlavní zásady, tj. přiměřenou a účinnou prevenci, přístup ke kvalitní a cenově dostupné zdravotní péči a léčbě v oblasti duševního zdraví a možnost začlenit se po uzdravení znovu do společnosti. I EHSV pojímá duševní zdraví jako jednu ze svých politických priorit a nejdůležitějších sfér činnosti.
5. EHSV obdržel do své soutěže o Cenu pro občanskou společnost 105 přihlášek z celé EU. Jde o projekty zabývající se širokou škálou činností – od prevence psychosociálních rizik na pracovišti přes překonávání problémů, například v souvislosti se zneužíváním návykových látek a kybernetickou závislostí, až po odbourávání stigmatizace v oblasti duševního zdraví a poskytování komunitní pomoci. EHSV doufá, že zviditelněním a oceněním těchto důležitých nestátních iniciativ v oblasti podpory duševního zdraví pomůže inspirovat k podobným krokům i ostatní. (sg)

Irská dobročinná nadace Third Age pomáhá prostřednictvím své sítě sociálně se angažujících osob AgeWell starším lidem a snaží se zmírnit jejich pocit osamění. Tyto osoby, které jsou samy ve věku nad 50 let, navštěvují seniory jednou týdně u nich doma, tráví s nimi čas a pomocí mobilní aplikace také sledují jejich zdravotní a psychický stav. Alison Branigan z nadace Third Age nám sdělila, že v irském hrabství Meath tuto službu využilo již přes 500 lidí a pro některé z nich byla doslova „spásou“, nebo dokonce „světlem na konci dlouhého temného tunelu“.

Co nadaci Third Age vedlo k zahájení tohoto projektu?

Vytvořením sítě AgeWell jsme chtěli pomoci přibývajícími počtu starších lidí v hrabství Meath, kteří potřebují zvláštní sociální, emocionální, psychologickou a fyzickou péči. Náš zdravotnický systém čelí obrovskému tlaku, naše populace roste a stárne a na některé služby – například domácí péči – se musí dlouho čekat v pořadníku. AgeWell v tomto ohledu poskytuje rychlou a praktickou pomoc, a doplňuje a podporuje tak náš stávající systém zdravotní péče. Pomáháme osamělým, slabším a zranitelným seniorům, kteří jsou upoutáni doma a odříznuti od okolního světa, aby mohli žít kvalitněji a po delší dobu tam, kde chtějí. Zprostředkováváme jim sociální kontakt, průběžně sledujeme jejich zdravotní a psychický stav a snažíme se identifikovat a řešit případné problémy dříve, než přerostou v něco závažnějšího. AgeWell rovněž perfektně zapadá do filozofie naší organizace Third Age, která seniorům poskytuje přímou pomoc prostřednictvím inovativních služeb a programů a dává starším lidem jedinečnou možnost dobrovolně se angažovat a pomáhat svým vrstevníkům a jiným skupinám ve společnosti. 

Jaký měl tento projekt ohlas? Co si o něm myslí lidé, kterým jste pomohli?  Můžete případně uvést nějaký příklad?

Síť AgeWell pomohla již více než 500 lidí v irském hrabství Meath. Mnozí z nich nesmírně oceňují sociální kontakt, kterého se jim v rámci tohoto programu dostává. Mají k našim dobrovolníkům skutečně důvěru, díky čemuž můžeme snáze zjistit, co potřebují a čeho se obávají, abychom jim mohli lépe pomoci.

Naši klientu nám často říkají: „byli jste pro mě záchranou“, „ani jsem si neuvědomoval, že potřebuji pomoc, dokud jste mi ji neposkytli“, „jsem moc vděčná za tuto službu a za tyto návštěvy, je to pro mě vždy nejpříjemnější okamžik týdne“, „cítil jsem se hrozně osaměle a celé dny jsem se s nikým nevídal, a teď se pokaždé moc těším na další návštěvu“. Jeden z klientů, který na tom byl opravdu velmi špatně a dle svých slov několikrát uvažoval o sebevraždě, nám řekl: „Naštěstí jsem v potřebnou chvíli objevil AgeWell, bylo to, jako bych uviděl světlo na konci dlouhého temného tunelu. Přál bych si, aby tuto službu mohli využívat všichni.“

Od našich dobrovolníků, kteří jsou sami ve vyšším věku, pak slýcháme: „je to úžasná práce“, „mám radost z toho, že jsem užitečný“ nebo „při této práci jsem se toho dozvěděla hodně o lidech i sama o sobě“.

Můžeme statisticky doložit, že AgeWell pomáhá zlepšit psychický stav a subjektivní pocit zdraví, zajistit rozsáhlejší sociální, emocionální a informační podporu, zmírnit pocit izolovanosti a osamění a podnítit větší fyzickou aktivitu.

Svou vděčnost nám projevují také příbuzní našich klientů, kteří si už o ně nemusí dělat takové starosti. Naši práci oceňují i zdravotničtí pracovníci, kteří svým pacientům přímo radí, aby se na nás obrátili.

Co byste poradili ostatním organizacím, které provádějí podobné aktivity či programy, aby dosáhly kýžených výsledků?

Aby se dobře seznámily se svou cílovou skupinou, zapojily účastníky do celého procesu a naslouchaly jejich návrhům a potřebám. Aby věřily svým znalostem a schopnostem, nebály se, byly kreativní a nepolevovaly v úsilí – pokud je jejich nápad dostatečně dobrý, určitě se jim podaří ho uskutečnit. Aby byly vstřícné ke spolupráci s ostatními a pokusily se získat finanční a jinou pomoc či podporu od státu nebo od zařízení zdravotní péče, neboť to může významně posílit důvěryhodnost jejich programu a jeho dopad a zdárnou realizaci.

Co je podle Vás vedle fyziologických faktorů hlavní příčinou zhoršování duševního zdraví v pokročilém věku? Můžeme jakožto společnost udělat něco pro to, aby se psychický stav starších lidí zlepšil?

K příčinám zhoršování duševního zdraví v pokročilém věku vždy patřil pocit osamění a izolovanosti. Platí to jak na irském venkově, tak v našich rušných městech. Nicméně v posledních letech se v důsledku pandemie, nuceného odloučení od ostatních, uzavírání se v bezpečí domova, mj. i ve snaze ochránit se před chorobami, a ztráty sociálního kontaktu, možnosti účastnit se různých aktivit a svobody rozmohla hotová epidemie strachu, úzkosti, depresí a duševních problémů. Svůj podíl na tom mají i domácí a světové události, včetně zvyšujících se životních nákladů a válek a konfliktů. S postupujícím věkem se mnohdy zužuje okruh kontaktů, přicházejí nemoci, které mohou omezit mobilitu, někteří lidé jsou dokonce upoutáni doma nebo nemohou žít samostatně. To vše může ovlivnit jejich sebevnímání, sebeúctu, náladu a celkový přístup k životu. Je důležité, abychom na starší lidi nezapomínali jen proto, že nejsou tolik vidět. Musíme mít na paměti význam komunity a její pomoci a mocný vliv sociálního kontaktu a společenských aktivit. 

Nemocnice vhelsinské čtvrti Lapinlahti byla založena před 170 lety. Tato první finská psychiatrická léčebna se stala symbolem péče o osoby s duševním onemocněním. V roce 2013 byla její budova prázdná a zapomenutá. Pak se skupina aktivistů angažujících se v oblasti duševního zdraví pustila do práce, aby tuto zchátralou památku přeměnila v otevřené centrum duševního zdraví, kultury a umění. Siru Valleala, zástupkyně sdružení Pro Lapinlahti, které centrum provozuje, nám řekla, že Lapinlahden Lähde je nyní především centrem pro začleňování osob, kde stigmatizace a předsudky zůstávají před branami a kde se každý cítí vítán.

Co Vás přimělo k zahájení Vašeho projektu?

Nemocnice ve městě Lapinlahti byla založena v roce 1841 a byla to první finská psychiatrická léčebna. V roce 2013 byla její budova prázdná. Město Helsinky s ní nemělo do budoucna žádné plány. Toto historické místo, obklopené krásným parkem, upadlo do zapomnění a chátralo. Jedna skupina aktivistů angažujících se v oblasti duševního zdraví byla neutěšeným stavem této památky znepokojena a začala informovat o svých představách a snech pro toto místo - přeměnit nemocnici a park v Lapinlahti v otevřené centrum pro duševní zdraví, kulturu a umění.

To byl začátek projektu tzv. Lapinlahtského pramene - „Lapinlahden Lähde“.  Činnost, kterou se zabývá, vychází z historického a architektonického významu, který má celý areál pro Lapinlahtský záliv, a je inspirována 170 lety práce v oblasti duševního zdraví. Nespočívá však již v léčbě onemocnění, nýbrž v podpoře dobrých podmínek ve všech oblastech života. Lapinlahden Lähde je v současnosti hmatatelným příkladem neutuchající práce v oblasti boje proti stigmatizaci a změny modelu směrem k podporování pozitivních stránek života.

V minulosti byl celý komplex v Lapinlahti vlajkové lodi psychiatrie a místem, které udávalo směr v oblasti péče o duševní zdraví. Aktivisté zajímající se o duševní zdraví, kteří pracovali pro sdružení duševního zdraví Pro Lapinlahti založené v roce 1988, kdy bylo centrum v Lapinlahti stále ještě fungující nemocnicí, naopak chtěli s využitím veškerých dostupných novodobých poznatků vybudovat inovativní centrum podpory duševního zdraví, které by bylo ztělesněním konkrétní změny modelu z léčby duševních onemocnění k podpoře duševního zdraví.

Jaký měl Váš projekt ohlas? Máte zpětnou vazbu od lidí, kterým jste pomohli?  Můžete uvést nějaký konkrétní příklad?

Zpočátku nebylo lehké přimět lidi, aby k nám přišli. Areál byl koneckonců po 170 let, kdy sloužil jako psychiatrická léčebna, veřejnosti nepřístupný, a přestože se o něj lidé zajímali a byli zvědaví, nebylo snadné je přesvědčit, aby přišli a porozhlédli se zde. Pomalu, ale jistě se však začali zapojovat do činnosti a akcí a s nadšením se podíleli na rozvoji centra, na dobrovolnických aktivitách a na výměně nápadů. Umělci a interpreti začali v Lapinlahden Lähde prezentovat svá díla a představení a v současnosti se zde již koná zhruba 50 až 60 výstav a přes 400 akcí ročně. Centrum Lapinlahti se stalo otevřeným areálem pro všechny obyvatele Helsinek a každý den v roce přispívá k prosazování duševního zdraví a pomáhá zahnat samotu a sociální vyloučení.

„Když jsem se tímto projektem začala zaobírat, bylo pro mě naprosto báječné tu být a pomáhat tomuto místu vdechnout nový život. Vítr odvane všechna trápení.“ (Cresswell-Smith a kol., 2022)

Bývalá nemocnice v Lapinlahti je dnes vnímána jako zcela bezpečné a inkluzivní místo, kde se lidé vždy cítí vítáni bez ohledu na to, jaký mají den nebo v jaké životní situaci se nacházejí. Skutečnost, že bylo psychiatrickou léčebnou, má svůj význam. Dovolí lidem ukázat jejich zranitelnost a otevřeně mluvit o psychických problémech. A to je velmi vzácné. Základem je silný pocit sounáležitosti a každý může bez obav zkoumat své silné stránky. Stigmatizace a diskriminace zůstávají před branami. Lapinlahden Lähde se totiž může pyšnit tím, že každý je zde součástí komunity.

Na uvedení celého areálu do provozu se podílel i jeho stávající vlastník, tj. město Helsinky, pod podmínkou celkové rekonstrukce. V současné době se přijímají dalekosáhlá politická rozhodnutí o tom, kdo bude mít celý komplex na starost v budoucnosti. Doufáme, že při tom bude v plné míře zohledněn úspěch dosavadní činnosti.

Jak hodláte v rámci vaší činnosti naložit s finanční odměnou, abyste ještě více pomohli lidem? Chystáte nějaké další projekty?

V naší činnosti budeme pokračovat i nadále, aby se do ní mohlo zapojit ještě více lidí a mít z ní prospěch. Nedávno jsme spustili zajímavou iniciativu pro lidi, kteří se zotavují z duševního onemocnění. Jejím cílem je zlepšit přístup ke kulturním aktivitám a dokonce zavést právo na přístup k nim. Konkrétně jde o to, pomáhat lidem najít svůj vlastní způsob kulturního vyjádření a zjistit, co jim vyhovuje, pokud jde o kulturu duševního zdraví a umění. Právě na to použijeme štědrou finanční odměnu, kterou jsme získali.

Jaká kolektivní opatření jsou podle Vás nutná k odstranění stigmatizace, která je s psychickými problémy často spojena? Může umění přispět ke zlepšování postavení lidí s duševními problémy?      

Musíme nabízet takové aktivity, které umožní setkávání lidí s různými zkušenostmi a z různých prostředí. Koncipování aktivit, které nesouvisejí se zdravotním stavem ani s životní situací, umožňuje jedinečná setkání a navazování smysluplných vztahů mezi lidmi z různých prostředí. Díky různým způsobům zkoumání duševního zdraví, například prostřednictvím umění, se zvyšuje informovanost a porozumění. Umění má tu výjimečnou vlastnost, že dokáže lidi sbližovat, a nabízí nové způsoby, jak se vyrovnat mimo jiné s bolestnými zážitky. Je prostředkem k sebevyjádření a umožňuje lidem se zviditelnit a dát najevo svůj názor. Mají-li lidé možnost se projevit, může to změnit jejich celý život a vnímání sebe sama.

Slovenský projekt Šílený? No a!, který realizuje organizace Integra, sdružuje mladé studenty a lidi, kteří se setkali s problémy v oblasti duševního zdraví. Během jednoho celého vyučovacího dne se studenti z první ruky dozvědí, jaké to je překonat krizi v oblasti duševního zdraví a jak získat pomoc. S ředitelkou sdružení Integra Janou Hurovou jsme si povídali o tom, jak jejich projekt pomáhá odstraňovat stigma lidí, kteří se potýkají s duševním problémy, a dává mladým lidem cennou jiskru naděje.

Co Vás přimělo k zahájení Vašeho projektu?

Naše organizace již řadu let pomáhá lidem s duševními problémy. Kvůli svému onemocnění přišli o práci, domov, přátele a někdy i o své rodiny. Celý svět se jim obrátil vzhůru nohama. Před téměř 30 lety jsme zavedli první komunitní služby v oblasti duševního zdraví na Slovensku. Jejich cílem bylo zajistit, aby tito lidé po léčbě v psychiatrickém zařízení získali podporu a mohli se vrátit k běžnému životu, který žili před onemocněním. Podpořili jsme vznik organizací pacientů na Slovensku a realizovali jsme řadu programů zaměřených na destigmatizaci duševních onemocnění. V naší péči jsou lidé se závažnými duševními problémy, zejména se schizofrenií, z nichž mnohým se již podařilo integrovat a najít smysl svého života.

Vzhledem k tomu, že všechny naše aktivity probíhají od samého počátku netradičním způsobem a ve spolupráci s našimi klienty, což nám umožňuje co nejlépe určit jejich potřeby, zvolili jsme podobný přístup i v případě programu Šílený? No a! Mnozí naši klienti našli smysl života v tom, že se setkávají s mladými lidmi a na základě svých osobních zkušeností mluví o tom, co jim v jejich věku chybělo a co později vyvolalo jejich duševní problémy.

Zdůrazňovat význam duševního zdraví považujeme za stále naléhavější. Vědět, jak zvládnout osobní krizi, je velmi důležité.

Program Šílený? No a! jsme na Slovensku zahájili již v roce 2005, společně s našimi partnery v Německu a Česku. Teprve nedávno se nám ho však podařilo stabilizovat a rozšířit. Vyškolili jsme se jako osobní instruktoři, školíme nové týmy a navštěvujeme nové školy.

S jakou odezvou se Váš projekt setkal? Máte zpětnou vazbu od lidí, kterým jste pomohli?  (Můžete případně uvést nějaký příklad?)

Na mladé lidí vždy silně zapůsobí, když se setkají s lidmi, kteří překonali duševní krizi, a mohou se jich na cokoliv zeptat. Ukáže jim to, že pokud mají sami problémy, pomoc vždy existuje. Díky tomu, že jde o celý jeden vyučovací den a že komunikace probíhá na rovnocenném základě, si účastníci vždy odnášejí pozitivní dojmy.

Lidé, kteří mají osobní zkušenosti s duševními problémy, mohou dodat mladým lidem odvahy, aby něco udělali se svými vlastními problémy. Žáci, kteří se potýkají s problémy, jsou téměř v každé třídě. Dodat jim jiskru naděje má obrovskou hodnotu. Pro lidi s osobní zkušeností je vyprávění jejich příběhu způsobem, jak docílit toho, aby se cítili lépe. Sami si určují, do jaké míry žákům umožní nahlédnout do svého života. Získávají díky tomu pocit, že jsou užiteční a že jim lidé rozumí.

Obdrželi jsme mnoho reakcí – například od studentů, kteří uváděli, že nemívají příležitost setkat se s lidmi s duševními problémy nebo že bychom se měli naučit tyto lidi akceptovat a neodsuzovat je za to, že jsou jiní.

Dostali jsme také zpětnou vazbu od lidí s osobní zkušeností s duševními problémy, kteří jsou zapojeni do programu. Jeden z účastníků nám sdělil:

„Program mi dodává odvahu zachovat si důstojnost. Chci už konečně žít! Mluvit se studenty je těžké, ale vyplatí se to! Jsou velmi otevření a nemají téměř žádné obavy ze společenského kontaktu. Nejúžasnější pro mě je, že ukazují, že nás mnohem víc věcí spojuje než rozděluje, že naše představa o „šílencích“ není pravdivá. Je skvělé, že mohu lidem pomoci konečně otevřeně hovořit o duševních problémech, tak aby se nikdo nemusel stydět ani skrývat.“

Tím, co nás žene vpřed, jsou mladí lidé. Po každém z takových dní mluví o tom, jak je pro ně program Šílený? No a! důležitý a že by měl by pokračovat, aby se každý mladý člověk na Slovensku mohl dozvědět, jak cenné je jeho duševní zdraví.

Chystáte nějaké další projekty?

Přáli bychom si, aby se všem mladým lidem dostalo této formy osvěty, abychom mohli program rozšířit i do dalších slovenských regionů. Byl již realizován v Německu (kde původně vznikl), na Slovensku, v Česku a v Rakousku. Letos jsme rovněž vyškolili první týmy na Ukrajině.

Jak důležité je podle vás otevřeně hovořit o problémech v oblasti duševního zdraví? Jaké je poselství vašeho projektu?

Chceme šířit sdělení, že problémy v oblasti duševního zdraví nejsou ničím, zač by bylo potřeba se stydět. Zač bychom se však stydět měli, je neudělat nic pro zlepšení svého zdraví. Protože celkové zdraví bytostně souvisí se zdravím duševním.

Hlavní myšlenkou programu Šílený? No a! je včas upozornit na důležitost duševního zdraví a zároveň napomáhat porozumění lidem s duševními problémy.

Zjistili jsme, že je mnohem lepší prevence než léčba. A také účinnější. Dodáváme odvahu a motivaci a jsme optimisty. Pomoc vždy existuje. Někdy stačí mít někoho, s kým si můžeme promluvit. Bojovat za své sny není nikdy snadné, ale stojí to za to.

Podle finské nadace Lilinkoti existuje řada možností, jak inovovat a nově přistupovat k řešení problémů v oblasti duševního zdraví. Proto tato nadace vytvořila společenské hry The World of Recovery (TWoR), z nichž jednu lze hrát on-line a druhou jako deskovou hru. V obou případech se jedná o hry na hrdiny, při nichž se hráči ocitnou v kůži určité postavy. Hry se odehrávají v budoucnosti, která dává naději na uzdravení, a pomáhají hráčům tohoto cíle dosáhnout. Jsou určeny těm, kteří se zotavují z problémů s duševním zdravím a se zneužíváním návykových látek, ale i těm, kteří s těmito lidmi pracují. Představitelky nadace Reetta Sedergren a Venla Leimu nám řekly, že společenské hry mají obrovský potenciál pro zlepšení duševního zdraví, který však zůstává ve značné míře nevyužitý. 

Co Vás přimělo k zahájení Vašeho projektu nebo iniciativy? 

Před několika lety jsme si v nadaci Lilinkoti uvědomili, že co se týče zotavení z duševního onemocnění, existuje celá řada možností, jak inovovat a hledat nová řešení. To, že začal být v široké míře kladen důraz na zotavování, pro tuto oblast znamenalo obrovský krok vpřed, avšak neexistovaly moderní a inovativní nástroje k jeho uskutečnění. Naše organizace již desítky let pracuje s lidmi, kteří se zotavují z duševního onemocnění. Naším snem bylo najít moderní způsob, jak podpořit duševní zdraví pomocí digitální hry na hrdiny. 

Jaký měl Váš projekt ohlas? Máte zpětnou vazbu od lidí, kterým jste pomohli?   

Společenské hry The World of Recovery vznikly ve spolupráci s lidmi, kteří se zotavují z duševních problémů, a s lidmi, kteří s nimi pracují, takže jsme během celého procesu navrhování měli zpětnou vazbu, jež ovlivnila konečnou podobu hry. 

Odezva, které se nám od hráčů obou společenských her dostalo, ať už anonymně či osobně, je v naprosté většině kladná. Například více než 90 % respondentů uvedlo, že mobilní hra zlepšila jejich pocit pohody a přispěla k tomu, aby byli aktivní, přičemž hra na hrdiny pomohla rozvinout jejich sociální dovednosti.  

Asi nejlepším ohlasem byl jejich smích a rozhovory o tom, jak se cítí, jakým výzvám čelí a jaké jsou jejich silné stránky. A také o tom, jak tyto hry spojily hráče bez ohledu na jejich role a zázemí. 

Co byste poradili ostatním organizacím, které provádějí podobné aktivity či programy, aby dosáhly kýžených výsledků? 

Věnovat se inovacím má mnoho výhod. Velice vás to inspiruje a umožňuje vám to zabývat se něčím novým. Nesmíte se tomu bránit a musíte vybočit ze zajetých kolejí. Řiďte se intuicí a vyslechněte si názory všech kolem. A především do kreativního procesu zapojte ty, kteří se zotavují z duševních problémů, i ty, kteří mají s těmito lidmi zkušenosti. Buďte připraveni na to, že při vytváření společenských her budete muset čelit mnoha předsudkům ze strany odborníků. V oblasti duševního zdraví se hry obvykle považují za návykové či škodlivé. Nenechte se odradit! Buďte odvážní, tvořiví a jděte za svým snem. 

Jaké možnosti nabízejí počítačové hry a videohry pro zlepšení duševního zdraví? Měly by být podle vašeho názoru více využívány k léčbě duševních problémů? 

Počítačové hry a videohry – a zejména hry na hrdiny – mají pro zlepšení duševního zdraví obrovský potenciál. Vzhledem k tomu, že je alarmující, kolik lidí trpí duševními problémy, potřebujeme nové, univerzální způsoby, jak duševní zdraví zlepšit. Je velká škoda, že se potenciál společenských her více nezkoumá. Není to proto, že by o ně nebyl zájem, ale proto, že chybí finanční prostředky. Neexistuje žádný rychlý a snadný způsob, jak vytvořit kvalitní hry, které by umožnily zlepšit duševní zdraví. Je třeba investovat více finančních prostředků a společně vyvíjet více projektů, přičemž tomuto cíli se musí věnovat více specialistů na duševní zdraví a na společenské hry. A především je nutné uskutečnit celou řadu výzkumů. 

Přes 55 milionů lidí po celém světě (včetně mnoha dospívajících) trpí poruchami příjmu potravy. Tyto problémy mají dopad na jejich duševní i fyzické zdraví. Mnozí nevyhledají pomoc, jelikož se obávají stigmatizace. Projekt italské organizace Animenta nazvaný „Telling Stories for Good“ usiluje o překonání stereotypů a osvětu, pokud jde o včasné rozpoznání těchto poruch, a poskytuje podporu v této oblasti. Od roku 2021 se jí podařilo oslovit více než 10 000 italských školáků. Povídali jsem si s předsedkyní a zakladatelkou organizace Animenta Aurorou Caporossi.

Co vás přimělo k zahájení vašeho projektu?

Animenta vznikla proto, že bylo třeba dát prostor všem těm, kteří trpí poruchami příjmu potravy, ale také lidem z jejich blízkého okolí. Naše sdružení chce, aby lidé měli náležitý přístup k léčbě těchto poruch, neboť se z nich vyléčit dá, pokud k tomu člověk ovšem dostane příležitost.

S jakou odezvou se váš projekt setkal? Jak na něj reagovali lidé, kterým jste pomohli?  Mohla byste uvést nějaký příklad?

„Animenta je místo, kde mě hezky přijali. Díky nim mi došlo, že ačkoli nemám podváhu, trpím i já poruchou příjmu potravy.“ Díky této zprávě, kterou jsme dostali před pár měsíci od někoho z naší komunity, jsme pochopili, jak důležitá naše práce je. Animenta vzbudila zvědavost, ale i očekávání, že bychom mohli něco změnit.

Jak konkrétně hodláte využít získané finanční prostředky k další pomoci lidem ve společnosti? Chystáte nějaké další projekty?

Rádi bychom investovali více a více do projektů, které realizujeme ve školách, abychom měli větší dosah. Vedle toho budou tyto finanční prostředky použity na založení svépomocných skupin pro osoby trpící poruchou příjmu potravy. Mezi projekty Animenty patří tábory Animenta Camps. Jde o šestidenní pobyty v přírodě pro lidí, kteří si budují nový vztah k sobě samým, ke svému tělu a k jídlu.

Co byste poradila jiným organizacím, které provádějí podobné aktivity či programy, aby dosáhly kýžených výsledků?

Začněte s příběhy, abyste se zjistili, co společenství, k němuž se obracíte, cítí. Požádejte tyto lidi o reakci a názory, připravte dotazníky, abyste pochopili, co potřebují. Ale především se podělte o své osobní zkušenosti a povězte jim, co byste chtěli změnit. Zároveň je zásadní vybudovat si kontakty s ostatními, a vytvořit tak účinný a efektivní systém podpory.

Jsou podle vás poruchy příjmu potravy dnes uznávány jako závažné duševní onemocnění, jak by to mu mělo být? Dostává se lidem s těmito poruchami odpovídající podpory a co je třeba učinit pro to, aby se to zlepšilo?

Dnes se o poruchách příjmu potravy hovoří více, takže můžeme říct, že je k dispozici více informací. Jedná se však o nemoci, na nichž leží hluboké sociální stigma a které jsou prezentovány velmi stereotypně. Někteří lidé se i dnes domnívají, že jsou tyto poruchy projevem nedostatku vůle nebo rozmarem. Ve skutečnosti jsou poruchy příjmu potravy komplexním psychiatrickým onemocněním, které vyžaduje řádnou léčbu, a ta není v současné době vždy dostupná, protože léčebných středisek je nedostatek, a mnoho lidí se tak léčit nemůže.