Evropa tomuto nesnadnému boji nevěnuje náležitou pozornost a zaostává v něm. Ukazuje se, že zvrátit postup krajní pravice je v současnosti velmi obtížné. Když byli v roce 1945 přemoženi nacisté, zavládlo přesvědčení, že extremistická hnutí ztratí svůj vliv a prostor k fungování. To se ale nestalo. Demokratický model umožnil krajní pravici přežít a nabýt díky zatrpklosti a frustraci lidí na síle. Krajní pravice profitovala z osmdesáti let tolerantnosti a netečnosti evropských liberálních demokracií. Předstírala, že hraje demokratickou hru, ale nikdy se nevzdala své touhy rozvrátit demokracii zevnitř, jakmile na to bude dost silná.

A je blízko úspěchu. V rámci tzv. národní suverenity již krajní pravice získala pozice ve vládách různých zemích, například v Orbánově Maďarsku a Ficově Slovensku. V Polsku byla až do nedávných říjnových voleb u moci osm let díky vládě strany PiS (Právo a spravedlnost).

V Evropské unii se krajní pravice také pokouší podrývat demokracii a zničit ji. Vývoj informačních a komunikačních technologií v posledních třiceti letech prostřednictvím digitálních platforem a sociálních médií drasticky zvýšil schopnost neonacistických a neofašistických skupin komunikovat a celosvětově se zviditelnit a získat moc. Tyto skupiny využívají svobody projevu v demokratických zemích k šíření a prosazování svých xenofobních a rasistických ideologií. V reálném čase koordinují strategie a napadají občanský řád, jehož jsou součástí. Faktem je, že demokracie poskytuje hnutím, která se ji snaží zničit, objektivní podmínky příznivé pro jejich rozvoj a infiltraci do společnosti, včetně veřejného financování.

Krajní pravice našla v Evropě ideální prostředí pro svůj růst, protože neoliberální politika a finanční kapitalismus založený na reaganomice vedly k útlumu pokroku a sociálního blahobytu střední třídy, jež jsou ukazatelem budování Evropy a jejího úspěchu. Neoliberalismus dereguloval a brzdil hospodářský a sociální rozvoj, vedl k poklesu reálných mezd ve prospěch kapitálu, ke škrtům sociálních dávek a k omezení veřejných služeb a nechal sektor bydlení na pospas spekulantům s nemovitostmi. Evropské vlády si zlověstně konkurují v prodeji zlatých víz kleptokratům a oligarchům ze všech koutů světa. Tržní krize a daňový dumping, který vede k nekalé hospodářské soutěži na vnitřním trhu, slabá podpora Bruselu a Frankfurtu pro malé a střední podniky a nedostatečná ochrana pracovních míst a kupní síly zvětšily v Evropě v posledních patnácti letech zástupy nespokojených.

Je to tragická politická chyba, která je příčinou neustále klesající účasti občanů v evropských volbách a rostoucího počtu křesel krajně pravicových stran v Evropském parlamentu. Vzkříšení nacistické ideologie je důsledkem úsporných opatření přijímaných v Evropě. Úsporný model sice ochránil finanční systém, ale selhal v oblasti hospodářské a daňové spravedlnosti a nedokázal reagovat na přání a očekávání občanů a řešit jejich problémy. Byla tak rozdmýchána stará propaganda šovinistických a identitárních ideologií, které číhají v ústraní a čekají na příležitost, aby lidstvo vrátily na žebříčku civilizace o stupínek zpět. Toto podněcování kulturní a náboženské nenávisti je všudypřítomné v našich životech, na obrazovkách, na sociálních sítích i v dezinformacích, které se minutu co minutu šíří. Vzbuzování strachu a nejistoty mezi občany, vyvolávání pocitu islamizace, konce nadvlády bílé rasy či ztráty židovsko-křesťanské identity a démonizace romské komunity prohlašováním, že je závislá na sociálních dávkách, – to všechno jsou strategie, které byly kdysi používány k tomu, aby se k moci dostali autoritářští diktátoři nebo vůdci.

Evropské vlády jim dnes umožňují poukazovat na „nebezpečí přistěhovalectví“ ve stárnoucí Evropě, která nutně musí dovážet část svých pracovních sil, aby se ekonomicky udržela a rostla. A to i přesto, že uprchlíků a migrantů, kteří dnes přicházejí do EU, je málo. Méně než by evropské obyvatelstvo a pracovní síly potřebovaly. Xenofobní a rasistická klišé se přesto stále drží, zatímco Evropa stále nemá bezpečný a účinný právní rámec pro přijímání a začleňování migrantů, který by učinil přítrž praktikám převaděčských mafií. Migrující pracovníci hráli rozhodující roli při obnově poválečné Evropy a při budování EU. Jejich přínos bude pro pokrok Evropy v příštích desetiletích i nadále zásadní. Krajní pravice si toho je vědoma – mnoho jejích sponzorů zaměstnává migranty ve svých průmyslových odvětvích a podnicích.

Bude však pokračovat v hraní svých her, v nahánění strachu a v manipulacích s pocitem viny a bude nadále využívat netečnosti slabých a nestabilních národních a evropských vůdců, pokud jde o strategickou vizi, naše hodnoty a zásady. Demokraté a europeanisté však mohou reagovat jen jedním způsobem – bojem za naše hodnoty. Za demokracii, za svobodu, za důstojnost a za mír v Evropě.