V uplynulém roce se konkurenceschopnost stala jednou z hlavních priorit evropských politik a není pochyb o tom, že má zásadní význam pro budoucnost EU.
Na konkurenceschopnost se zaměřila i předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen ve svém výročním projevu o stavu Unie, který loni v září pronesla v Evropském parlamentu a v němž se zavázala udělat vše pro to, aby si Evropa udržela svou konkurenční výhodu.
Pro evropské podniky je obtížné sehnat kvalifikované pracovníky, klíčová odvětví jsou v Evropě regulována přísněji než v konkurenčních zemích (zejména v USA a v Číně), méně se investuje do výzkumu a vývoje a stávající fyzická a digitální infrastruktura neumožňuje náležitý rozvoj obchodu a hospodářský růst. Tyto problémy jsou všeobecně známé a byly popsány v řadě studií.
Ursula von der Leyen se mimoto rozhodla pověřit bývalého prezidenta Evropské centrální banky Maria Draghiho, aby vypracoval konkrétní návrhy ohledně zvýšení konkurenceschopnosti EU. To bude jistě přínosné. Nebude však stačit mít k dispozici odpovídající návrhy – musí rovněž existovat politická vůle a schopnost tyto návrhy realizovat.
EU má v úmyslu posílit svou odolnost a vliv ve světě, ztrácí však konkurenceschopnost, kterou k uskutečnění tohoto cíle potřebuje. Její podíl na světovém hospodářství se má dle předpovědí do roku 2050 soustavně snižovat a ze zhruba 15 % klesnout na pouhých 9 %.
Je tedy naprosto nezbytné posílit produktivitu a konkurenceschopnost EU. EU proto musí přijmout agendu pro konkurenceschopnost, která bude v souladu se zásadami jednotného trhu a sociálně tržního hospodářství, bude orientovaná na budoucnost a bude jasně definována a koordinována. Tato agenda musí podpořit prosperitu podniků a pracovníků a umožnit jim, aby byli ve společném zájmu schopni snáze inovovat, investovat a obchodovat, obstát v konkurenci na světovém trhu a zároveň napomáhat přechodu ke klimatické neutralitě. Má to zásadní význam nejen z hlediska budoucí prosperity, inovací, investic, obchodu a růstu, ale také pro vytváření kvalitních pracovních míst a zvyšování životní úrovně.
Evropské podniky tudíž mají v souvislosti s touto novou dynamikou jasná očekávání a požadují, aby byla konkurenceschopnost přeřazena na patřičné místo v širším ekonomickém a sociálním dlouhodobém rámci.
EHSV se již nějakou dobu snaží určit faktory a aktéry, kteří ovlivňují dlouhodobou konkurenceschopnost a produktivitu a jež je nutno zohlednit v rámci integrované vize. Prozkoumal při tom ekosystémy konkurenceschopnosti, aby Komisi pomohl identifikovat ukazatele, které by měla posílit či doplnit.
Je mimořádně důležité zaujmout při posuzování problematických aspektů a jejich řešení přístup uzpůsobený jednotlivým zemím, čemuž Komise ve svých dvou sděleních týkajících se dlouhodobé konkurenceschopnosti nevěnovala dostatečnou pozornost.
Komise určila devět rozměrů konkurenceschopnosti a v souvislosti s nimi definovala sedmnáct výkonnostních faktorů, které budou každoročně hodnoceny. Bude však rovněž nutné zajistit, aby se jimi členské státy plně řídily a aby je k tomu Komise mohla prostřednictvím vhodných nástrojů přimět. A právě to EHSV požaduje.
Mezi nejdůležitější ukazatele patří tyto:
- přístup k finančním prostředkům za přiměřených nákladů, aniž by to zatížilo budoucí generace;
- je nutné investovat do veřejných služeb a kritické infrastruktury a lépe tyto investice měřit. V tomto ohledu navrhujeme šest hodnotících kritérií;
- je naprosto nezbytné posílit spolupráci v oblasti výzkumu a vývoje, a to v rámci veřejného i soukromého sektoru a na regionální i globální úrovni;
- co se týče datových sítí a energetiky, je hlavním mottem bezpečnost, cena a klimatická neutralita;
- pokud jde o oběhové hospodářství, není již nutné prokazovat úlohu EU, musíme však dbát na vyváženou soutěž mezi jednotlivými subjekty;
- EU má velmi pokrokový legislativní rámec v oblasti digitalizace, například co se týče konektivity, umělé inteligence a dat. V tomto ohledu musíme splnit náročný úkol, tj. sladit lidské aspekty s možnostmi, které přinášejí digitální technologie;
- vzdělávání a odborná příprava musí umět reagovat na demografické a sociologické výzvy;
- z hlediska strategické autonomie a obchodu je třeba konstatovat, že naší slabinou je naše závislost. Podniky se musí reorganizovat a EU musí vytvořit rámec, který jim k tomu napomůže.
V souvislosti s jednotným trhem pak EHSV zdůrazňuje, že se členské státy musí řídit pravidly acquis communautaire a zásadami Smluv. Odstranění překážek a skutečná kontrola. Vlády členských států EU musí mít politickou vůli realizovat to, co vyjednají v Bruselu, a Komise musí být schopna pracovat napříč svými útvary, a nikoli separovaně, neboť to má za následek neucelený postup. Toto je třeba zajistit.
Musíme na to neustále upozorňovat.
V této souvislosti je třeba se spolehnout na Brusel, pokud jde o výsledky testů konkurenceschopnosti, a na vnitrostátní úrovni využívat regionální průmyslové klastry. Nástroje totiž existují, jen je musíme využívat.