Jaroslaw Pietras

Bývalý zástupce hlavního vyjednavače pro vstup Polska do EU Dr. Jarosław Pietras se zamýšlí nad dopadem rozšíření, k němuž došlo před 20 lety, a nad hospodářskými a dalšími výhodami, které toto rozšíření přineslo nejen Polsku a dalším zemím, které se tehdy staly členy EU, ale i Unii jako celku. Rozhodnutí rozšířit Evropskou unii v roce 2004 bylo důkazem odhodlání Unie prosazovat jednotu, rozmanitost a solidaritu. A dodnes může být toto rozšíření cenným zdrojem inspirace pro všechna další předvstupní jednání. 

S odstupem 20 let je zcela zřejmé, že přijetí většiny středoevropských zemí společně s Maltou a Kyprem do EU nebylo jen „velkým rozšířením“, ale i historickým milníkem pro celou Evropskou unii. Jeho dopad byl dalekosáhlý a ovlivnil zejména hospodářskou situaci nově přijatých zemí.

Rozšíření výrazně zvýšilo životní úroveň v zemích střední Evropy. Osm z nich – Česká republika, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Polsko, Slovensko a Slovinsko – zaznamenalo společně pozoruhodný nárůst HDP na obyvatele v paritě kupní síly, který byl daleko výraznější, než jakého by mohly dosáhnout, kdyby zůstaly mimo EU. Ve statistikách se konkrétní přínosy integrace vždy vyjadřují v průměrných hodnotách. Zde je zapotřebí podotknout, že ačkoli se tento přínos neprojevil ve všech členských státech stejně a některé si v tomto ohledu vedly lépe než jiné, k výraznému zlepšení situace došlo ve všech zemích. Například Litva a Polsko si vedly nejlépe a dokázaly z členství v EU vytěžit nejvíce. Naopak Estonsko a Slovinsko dosáhly menšího pokroku, neboť se potýkaly s problémy, jež vyvstaly zejména v důsledku finanční krize z roku 2008.

Vstupem do Evropské unie nastala pro Polsko a jeho středoevropské partnery nová éra hospodářské prosperity. Z hlediska úspěšného rozvoje v době po přistoupení pak vyniká právě Polsko. To zaznamenalo naprosto bezprecedentní hospodářský růst, přičemž jeho HDP se v období od roku 2004 do roku 2022 zdvojnásobil. Ke značnému, i když nerovnoměrnému, nárůstu HDP na obyvatele došlo i v ostatních členských státech v tomto regionu. Úctyhodného pokroku dosáhly například Slovensko a Litva, a pomalu tak v rozvoji dohánějí země západní Evropy. Statistické údaje pocházející z tohoto období jsou důkazem odolnosti a elánu, jež provázely snahu zmíněných zemí využít svého členství v EU k tomu, aby posílily hospodářský rozvoj a zvýšily svou globální konkurenceschopnost. Tento mimořádný úspěch jasně ukazuje, do jaké míry změnil vstup do EU ekonomiku všech nových členských států. A to navzdory dopadu finanční krize – i během ní totiž zaznamenaly nové členské státy EU vyšší míru růstu, než se očekávalo.

Období po rozšíření EU v roce 2004 však s sebou přineslo i řadu výzev. Například celosvětová finanční krize v roce 2008 otřásla celým evropským hospodářstvím a prověřila odolnost stávajících i nově přistoupivších členských států. Navzdory nepříznivým dopadům krize prokázali noví členové EU pozoruhodnou odolnost a zaznamenali vyšší míru růstu, než předpokládaly původní prognózy. Jejich schopnost překonat toto bouřlivé období a udržet si kladnou míru růstu prokázala sílu jejich ekonomik a přínos evropské integrace. Krize s sebou sice přinesla značné problémy, na druhou stranu však mohly tyto země plně využít výhody plynoucí z úzkého propojení s evropskou ekonomikou. Byla to také zkouška toho, jak vážně berou noví členové v těžkých dobách evropské hodnoty a zásadu solidarity.

V průběhu vyjednávání se ukázalo, že polská občanská společnost má silné postavení a dokáže dosáhnout změny a pokroku. Organizace občanské společnosti, občanská hnutí a zájmové skupiny sehrály z hlediska podpory integrace do EU a prosazování demokratických hodnot v Polsku klíčovou úlohu. Jejich neúnavná snaha zvyšovat povědomí, mobilizovat podporu a vybízet vedoucí představitele k odpovědnosti měla zásadní význam pro formování veřejného mínění a prosazování pozitivních změn. I díky tomu, že polská občanská společnost aktivně zapojila občany, podporovala dialog a prosazovala transparentnost, měla jednání inkluzivní a demokratický charakter a zohledňovala potřeby občanů. Tímto svým přičiněním občanská společnost nejenže usnadnila přistoupení Polska k EU, ale také posílila základy demokracie a občanské společnosti ve své zemi.

Rozhodnutí rozšířit Evropskou unii v roce 2004 bylo důkazem odhodlání Unie prosazovat jednotu, rozmanitost a solidaritu. Přijetím většiny středoevropských zemí společně s Maltou a Kyprem za své členy zvýšila EU svůj hospodářský potenciál, kulturní bohatství i geopolitický vliv. Přistoupení těchto zemí otevřelo Unii nové perspektivy, přineslo nové talenty a příležitosti, obohatilo její rozmanitost a posílilo její globální působení. Z geopolitického hlediska zvýšilo rozšíření vliv a stabilitu EU, neboť země střední a východní Evropy se začlenily do unijního prostoru vzájemné podpory a spolupráce. Z institucionálního hlediska pak rozšíření vedlo k diverzifikaci vyhlídek EU a prohloubení její integrace, a položilo tak základy jednotnější a odolnější Unie.

Zamyslíme-li se nad zkušenostmi s rozšířením v roce 2004, můžeme si z nich vzít cenná ponaučení, zejména pokud jde o proces vyjednávání a předvstupní přípravy. Kdybych se měl dnes pustit do něčeho podobného, tak bych trval na tom, aby byl při veškerých budoucích jednáních kladen větší důraz na předvstupní podmínky a mechanismy podpory, a to především v oblasti správy věcí veřejných a právního státu. V zájmu zachování integrity Unie a prosazování jejích hodnot je zcela nezbytné, aby kandidátské země splňovaly před vstupem do EU nezbytná kritéria a normy. Poskytování odpovídající podpory a pomoci kandidátským zemím během procesu vyjednávání má navíc rozhodující význam pro jejich úspěšnou integraci a dlouhodobou stabilitu v rámci EU.

Celý proces vyjednávání o rozšíření EU v roce 2004 se nesl ve znamení společného úsilí o podporu stability, demokracie a prosperity v celé Evropě. Jednání byla vedena touhou posílit spolupráci a solidaritu mezi evropskými národy, neboť jak kandidátské země, tak tehdejší členové EU si uvědomovali, že rozšíření je přínosné pro obě strany. Tato jednání byla sice složitá a náročná, jejich protagonisté však v konečném důsledku sledovali společnou vizi sjednocené a prosperující Evropy, v níž by všechny národy mohly společně prosperovat v rámci Evropské unie.

Kandidátské země, které se v roce 2024 připravují na vstup do EU, musí mít na paměti několik klíčových aspektů. Za prvé, pro úspěšnou integraci a dlouhodobou stabilitu v rámci Unie je nezbytné zavést v prvé řadě reformy, které zajistí soulad s normami a hodnotami EU. Jde mimo jiné o posílení demokratických institucí, podporu právního státu a ochranu základních práv a svobod. Kromě toho je pro hladký vstup do Unie zásadní proaktivně spolupracovat se stávajícími členy EU, a budovat tak důvěru a získávat podporu. Pokud kandidátské země prokáží, že jsou skutečně odhodlány prosazovat evropské hodnoty a mají opravdový zájem o spolupráci, mohou si tak připravit podmínky pro zajištění své vlastní lepší budoucnosti v rámci Evropské unie.

Jarosław Pietras je v současné době hostujícím vědeckým pracovníkem ve Wilfried Martens Centre for European Studies v Bruselu a hostujícím profesorem na College of Europe v Bruggách.

Od roku 1998, kdy byla zahájena jednání o přistoupení Polska k EU, až do roku 2004, kdy se stalo jejím členem, byl součástí týmu, který měl tato jednání na starosti. V letech 1990 až 2006 působil ve svém rodném Polsku jako státní tajemník na ministerstvu financí, státní tajemník pro Evropu a vedoucí kanceláře Výboru pro evropskou integraci. Od roku 2008 do roku 2020 byl generálním ředitelem v Radě Evropské unie, kde se zabýval celou řadou oblastí politiky (změna klimatu, životní prostředí, doprava, telekomunikace, energetika, vzdělávání, kultura, audiovizuální oblast, mládež a sport). Jarosław Pietras je doktorem ekonomie (titul PhD. obdržel na Varšavské univerzitě) a autorem publikací o EU, udržitelnosti a obchodních otázkách. Získal také Fulbrightovo stipendium a působil jako člen správní rady think tanku Bruegel (2008–2011).