Rudolf Kolbe

Stavebnictví výrazně přispívá k emisím CO₂, a to jak v Evropě, tak na celém světě. Jeho negativní dopad je tedy třeba zmírnit, čemuž lze značně napomoci podporou dřevěných konstrukcí, jež mohou být hnací silou ekologické transformace.

Dřevo váže uhlík ještě předtím, než je použito jako stavební materiál (strom obsahuje přibližně 50 % čistého uhlíku), a jeho využití se ukazuje jako výhodné v mnoha ohledech: dřevo z lesů certifikovaných jako udržitelné může být v mnoha zemích získáváno relativně blízko stavenišť, což znamená krátké přepravní vzdálenosti, zpracování dřeva je zřídkakdy problematické nebo škodlivé pro životní prostředí a dřevo lze snadno opětovně použít. Z porovnání ekvivalentních budov zohledňujícího celý jejich životní cyklus vyplývá, že dřevo je schůdnou alternativou z hlediska šedé energie, emisí skleníkových plynů, znečištění ovzduší a vody a dalších ukazatelů dopadu.

Zcela zásadní význam pro to, aby se podpořilo využívání dřeva k výstavbě coby způsob, jak dosáhnout cílů v oblasti klimatu, však má udělování zakázek na základě kvalitních kritérií – včetně kritérií udržitelnosti a životního cyklu – a volba vhodných postupů zadávání veřejných zakázek, které umožňují inovativní řešení. Potřebujeme zpřísnit právní požadavky na zajištění kvalitní hospodářské soutěže a zadávání veřejných zakázek šetrných k životnímu prostředí. A potřebujeme také opatření, jež veřejné zadavatele naučí, jak tato kritéria a povinnosti uplatňovat.

Mimoto jsou nutné minimální normy emisí uhlíku z budov po celou dobu jejich životnosti a povinné řádné vykazování emisí uhlíku v celém stavebním odvětví. Spolu s tím je třeba zajistit takové prostředí, jež z právního a technického hlediska umožní inovace jak celkově, tak co se týče využívání dřeva k výstavbě.

Dřevěné konstrukce mohou lidem, kteří v daných budovách žijí a užívají je, poskytnout udržitelné, inkluzivní a estetické prostředí.