EHSV info: Ukrajinou jste se ve své tvorbě začal zabývat již před lety ve filmu „Winter on Fire: Ukraine's Fight for Freedom“, který byl nominován na Oscara. Teď jste o této zemi natočil další film s názvem „Freedom on Fire: Ukraine's fight for freedom“. Jde o pokračování toho předchozího?
Jevgenij Afinejevskij: Film „Winter on Fire“ byl něco jako mírový apel. V únoru 2022 jsem pak cítil, že se k tomuto tématu musím coby režisér vrátit a ukázat spojitost s nynějším válečným konfliktem. Neoznačil bych tedy film „Freedom on Fire“ za pokračování. Spíše jsem se v něm snažil pospojovat jednotlivé události od revoluce na Majdanu až po současnost. Tato válka totiž trvá již osm let. A je to boj za důstojnost, svobodu a lidská práva.
Co Vás vedlo k natočení Vašeho prvního filmu o Ukrajině?
Myslím, že to byl Majdan a statečnost ukrajinského lidu, kterou jsem při těchto protestech poznal. Ukrajinci se tehdy postavili za svá práva a přesvědčení a za nezávislou budoucnost Ukrajiny jakožto jednotné země, která patří do rodiny svobodných evropských národů. Byl jsem toho tenkrát svědkem a právě to mě také minulý rok přimělo, abych se k tomuto tématu vrátil a zpracoval jej v dalším filmu.
Odnesl jste si tehdy z tohoto setkání s Ukrajinci nějakou zkušenost, která Vás hluboce poznamenala a o niž byste se s námi chtěl dnes podělit?
Je toho strašně moc. Mohu se například podělit o jeden poznatek, kterým argumentuji vždy, když od někoho slyším, že chod dějin nelze změnit. Během oné studené zimy 2013–2014 jsem na Majdanu viděl plakát, na kterém byla velikánská kapka vody a u ní nápis: „Jednotlivě jsme jen kapka vody, společně však tvoříme oceán.“ Ukrajinské ženy a muži tam dali vládě jednotně najevo, že chtějí jakožto národ, aby dějiny jejich země nabraly nový kurz, a že mají sílu a odhodlání to uskutečnit. Což se jim také povedlo. Díky tomu, že drželi spolu a vzájemně se respektovali, se těmto lidem z různých sociálních skupin, bohatým i chudým, mladým i starým, podařilo dosáhnout za 93 dnů svých cílů. Proto si také myslím, že i v dnešní době je důležité zachovat jednotu.
Jak by podle Vás měla EU a její členské státy a občanská společnost Ukrajincům v této válce pomoci?
EU je symbolem jednoty a sjednocení. Naším úkolem teď je zabránit vypuknutí třetí světové války. Čím dříve si to uvědomíme, tím dříve bude svět jednotný. Ukrajinci nežádají, aby se lidé z jiných zemí chopili zbraně a přišli bojovat po jejich boku, nýbrž aby jim pomohli tuto válku vyhrát. A to je něco úžasného, to, jak se celý svět, jak jsme se my všichni zmobilizovali, abychom podpořili Ukrajinu ve snaze ukončit tuto válku.
Rozhodl jste se věnovat tento film novinářům, kteří každodenně riskují své životy. Jakou roli hrají reportéři a aktivisté v dobách války?
Toto věnování jsem uvedl již v prvním filmu a od té doby to neustále opakuji, protože někteří z novinářů, s nimiž jsem na Ukrajině spolupracoval, už nejsou mezi námi. Je jasně zdokumentováno, že v prvních měsících války, které byly těmi nejkrutějšími, přišla o život řada novinářů, ukrajinských filmařů a reportérů. Tato válka však neprobíhá jen na bojišti, ale také ve sdělovacích prostředcích. Hlavní zbraní je propaganda – jak říkal Joseph Goebbels: chceš-li proměnit lež v pravdu, stačí ji pořád dokola opakovat.
Ruská agrese vůči Ukrajině se odehrává přímo před branami Evropy a má na evropské země závažný dopad. Jak je tomu ve Spojených státech? Jak zareagovali jejich občané? Angažují se v tomto ohledu tamní nevládní organizace a organizace občanské společnosti?
Americká vláda pomáhá ze všech sil. Ale tady v Hollywoodu se o Ukrajině moc nemluví. Některé kanály dál přinášejí informace o válce, hlavní sdělovací prostředky o ní ale už mlčí. Nevládní organizace již od samého začátku působí v terénu a poskytují pomoc lidem, ale společnost obecně má jiné starosti. Tak tomu prostě v případě válečných konfliktů bývá. Věnujeme pozornost tolika jiným věcem. Mě coby režiséra trápí skutečnost, že se u nás točí velmi málo politických filmů. Zdá se, že se Hollywood snaží držet si odstup od politických otázek. Je však třeba si uvědomit, že pokud dojde k zásahu jaderné elektrárny na Ukrajině, zaplatíme za to my všichni.
V roce 2017 jste režíroval ještě jiný film o válce a konfliktu: „Cries from Syria“. Co bylo impulsem k natočení tohoto dokumentu? Podařilo se Vám upozornit na tragické události v Sýrii?
Ve filmu „Cries from Syria“ jsem chtěl okem kamery osvětlit, co se v Sýrii děje, od vypuknutí nepokojů až po obrovskou uprchlickou krizi. Mnozí z těch, kdo se v tomto filmu objevili, už nežijí. Jako v případě filmů o Ukrajině. Pokusil jsem se světu sdělit, že nejde o pouhý místní konflikt, nýbrž o válku. Pokusil jsem se rovněž zprostředkovat kontakt mezi aktivisty a dobrovolníky a především pak kontakt mezi novináři a jejich kolegy v první linii, kteří jsou hlavními hrdiny tohoto filmu. Ve svém nejnovějším filmu jsem se zaměřil na ústřední problém, tj. válku ve sdělovacích prostředcích. Strávil jsem totiž hodně času ve městech a v mediálním prostředí a chtěl jsem poukázat na to, jak funguje propaganda. Snažím se prostě vylíčit důležité aktuální události a dát jejich účastníkům možnost, aby lidem po celém světě řekli, co se jim stalo, otevřeli jim tak oči a dali jasně a zřetelně najevo, že nesmíme jen nečinně přihlížet. V každém filmu se řídím zásadou tří A: agitace, aktivismus a akce.
Máte pocit, že se Vám toho díky Vašim filmům podařilo dosáhnout?
Myslím, že ano. A to mě motivuje, abych dál točil. Vím, že mé filmy měly skutečně účinek a podnítily politické kroky. A všímám si také změny u lidí, kteří zhlédli mé filmy o Sýrii a Ukrajině. V následující diskusi se mně diváci pravidelně ptají: „Jak můžeme pomoci?“ Co můžeme udělat? Tento dotaz slýchám téměř pokaždé. Dělá mi to nesmírnou radost a velmi mě to povzbuzuje.
Máte už v hlavě nějaký další projekt? Jako jsou Vaše plány?
Teď momentálně nic nepřipravuji. Ze všeho nejdůležitější je ukončit tuto válku. Protože pokud tato válka přeroste v rozsáhlejší konflikt, nebude už potřeba filmařů a nebude už existovat ani žádný Hollywood. Tuto hybridní válku, která probíhá nejen na ukrajinských bojištích, ale také ve sdělovacích prostředcích, vyhrajeme pouze tehdy, budeme-li jednotní. Propaganda a lži totiž mohou snadno proniknout do EU nebo do USA, žádné vízum k tomu nepotřebují. Šíří se zcela volně, na což se v Hollywoodu, v Americe a všude ve světě mnohdy zapomíná.
Upoutávka k filmu „Freedom on Fire“.
Více se můžete dozvědět na internetové stránce věnované tomuto filmu.
