Evropská konfederace odborových svazů (EKOS), hlavní evropská odborová organizace zastupující 45 milionů pracovníků na evropské úrovni, odmítla schválit Kompas konkurenceschopnosti, plán Evropské komise na podporu hospodářství EU. Pro EKOS je Kompas ve své současné podobě nepřijatelný. Hovořili jsme s generální tajemnicí EKOS Esther Lynch a probrali jsme hlavní námitky vůči Kompasu konkurenceschopnosti ze strany pracovníků a osud evropského pilíře sociálních práv v kontextu nových výzev k drastické deregulaci a většímu zaměření na konkurenceschopnost.

Odborové svazy EU již vyjádřily svou nespokojenost s nejnovějším plánem Evropské komise na oživení unijní ekonomiky. V čem podle vás spočívá hlavní chyba Kompasu konkurenceschopnosti, který vypracovala Komise? Které návrhy v tomto plánu považujete za obzvláště problematické a hodné pozornosti?

Hlavním problémem Kompasu konkurenceschopnosti, jak jej Evropská komise připravila, je to, že upřednostňuje deregulaci před investicemi potřebnými k vytváření kvalitních pracovních míst, k rozvoji silné evropské průmyslové politiky a k zajištění vysoce kvalitních veřejných služeb. Stejně tak Kompas – přestože uznává význam kvalitních pracovních míst pro konkurenceschopné hospodářství – namísto toho, aby navrhoval nezbytné právní předpisy k posílení práv, zlepšení pracovních podmínek a podpoře kolektivního vyjednávání, oslabuje tuto prioritu tím, že prosazuje deregulaci, která může vést k horším pracovním podmínkám a nejistotě zaměstnání.

Jedním z nejvíce znepokojivých návrhů je zavedení 28. režimu, který by podnikům umožnil působit mimo vnitrostátní pracovněprávní předpisy. To by mohlo vážně podkopat právní předpisy v oblasti zaměstnanosti v celé Evropě a vést k závodu o co nejnižší úroveň práv a ochrany pracovníků.

Stejně tak je vysoce problematický zákaz tzv. „gold-platingu“ – možnosti, aby vlády přijímaly právní předpisy nad rámec minimálních norem stanovených směrnicemi EU. Směrnice EU, na rozdíl od unijních nařízení, vycházejí z myšlenky, že stanoví minimální normy pro všechny země. Pokud by tyto minimální normy měly být i stropem toho, co je možné stanovit, nejenže by byla tato myšlenka oslabena, ale bylo by to také velmi škodlivé pro pracující a znamenalo by to zmaření těžce vydobytého pokroku v oblastech – abychom uvedli pár příkladů – zdravotní péče, vzdělávání, bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nebo spravedlivé odměny za práci.

Kromě toho je problematická výzva Kompasu k důchodovým reformám, jež by byly založeny na delším pracovním životě, neboť klade na pracovníky nepřiměřenou zátěž, aniž by řešila potřebu udržitelných a spravedlivých důchodových systémů.

Kompas je navíc silně vychýlen na stranu podniků, neboť obsahuje mnoho příslibů obchodním skupinám, avšak žádné konkrétní závazky k přijetí právních předpisů, z nichž by měli prospěch pracující. Jde mimo jiné o skutečnost, že chybí opatření k zajištění toho, aby veřejné investice byly využívány k vytváření kvalitních pracovních míst, a nikoli pouze ke zvyšování zisků podniků.

Ve zkratce lze říci, že Kompas konkurenceschopnosti nezajišťuje rovnováhu mezi potřebami podniků a právy a dobrými životními podmínkami pracovníků, což znamená, že ve stávající podobě je tento návrh nepřijatelný.

Řekla byste, že by nyní mohlo být ohroženo provádění evropského pilíře sociálních práv?

Na papíře se Komise k provádění evropského pilíře sociálních práv opětovně zavázala, konkrétně ve svém nedávno zveřejněném pracovním programu na rok 2025. V praxi je však tento pracovní program prvním, který od roku 2019 nezahrnuje žádnou legislativní iniciativu v sociální oblasti.

Naproti tomu Komise pro příští rok navrhla osm „zjednodušujících“ právních předpisů. Nikdo nemá rád nadměrnou administrativní zátěž a odbory v tomto ohledu aktivně navrhují řešení, například pravidla pro zadávání veřejných zakázek.

Je však zřejmé, že problémy, s nimiž se Evropa potýká, nelze vyřešit zjednodušením.

Největší hrozbou pro provádění pilíře sociálních práv je vlna hromadných propouštění, která jsou oznamována v celé Evropě. Budou tím ohroženy mzdy a jistota zaměstnání, ale také důchody, sociální ochrana a mnoho dalších zásad pilíře.

Je nutné zajistit investice na ochranu a vytváření kvalitních pracovních míst, včetně nástroje SURE 2.0 a silného investičního mechanismu EU, a zavést nezbytné legislativní iniciativy, jež zaručí kvalitní pracovní místa.

Pokud řešením není snížení regulační zátěže, jaký je tedy správný směr, kterým by se EU měla vydat, aby pozvedla svůj význam v současném globálním hospodářském kontextu?

Okolnosti, jež vedly ke zmíněným hromadným propouštěním, byly zapříčiněny nedostatkem investic. To platí pro soukromé i pro veřejné investice.

Podniky přesměrovávají investice od odměňování pracovníků a tolik potřebného výzkumu a vývoje k ničemu nepřispívajícím výplatám dividend a zpětným odkupům akcií, čímž je zde v Evropě blokován pokrok v ekologickém a technologickém vývoji.

V posledních několika letech spustily USA a Čína velké vlny veřejných investic. EU se mezitím zaměřovala na přijímání nových pravidel, která její členské státy nutí k úsporným opatřením.

EU musí urychleně změnit kurz. Hromadné veřejné investice – se sociálními požadavky na to, aby tyto investice zajistily kvalitní pracovní místa – jsou nutným předpokladem provádění evropského pilíře sociálních práv.

Esther Lynch je generální tajemnicí Evropské konfederace odborových svazů (EKOS). Má rozsáhlé zkušenosti s činností v odborových svazech v Irsku a na evropské a mezinárodní úrovni a působila jako zástupkyně generálního tajemníka i konfederální tajemnice EKOS. V rámci výkonu svých funkcí stála v čele úsilí o posílení práv pracovníků a odborů a ovlivnila klíčové směrnice o přiměřených minimálních mzdách, o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách a o whistleblowingu. Byla taktéž přední osobností kampaní za evropský pilíř sociálních práv a spravedlivé odměňování. Její práce vedla k přijetí 15 právně závazných limitních hodnot expozice karcinogenům a k dohodám sociálních partnerů o digitalizaci a o reprotoxinech. Esther Lynch se coby celoživotní feministka zasazuje o to, aby práce vykonávané převážně ženami přestala být podhodnocována.

EKOS zastupuje 45 milionů členů z 94 odborových organizací ve 42 evropských zemích a 10 evropských odborových svazů.