Stefano Mallia, předseda skupiny Zaměstnavatelé v EHSV

Draghiho zpráva nám znovu jasně připomněla, že musíme neprodleně řešit problémy, s nimiž se potýká evropské hospodářství. Enrico Letta i Mario Draghi ve svých zprávách hlasitě bijí na poplach – Evropa se totiž nachází v kritickém okamžiku a nemůže si dovolit nic proti těmto problémům nepodniknout.

Situace je mnohem naléhavější než kdy dříve. EU již dvacet let stabilně vykazuje pomalejší hospodářský růst než USA a zároveň ji rychlým tempem dohání Čína. Znepokojivě rovněž narostl rozdíl v HDP mezi EU a USA (v cenách z roku 2015) – v roce 2002 činil něco přes 15 %, kdežto v roce 2023 dosáhl 30 %. Ještě hůře vychází porovnání parity kupní síly, kde rozdíl vystoupal z 12 % na celých 34 %.

Jedním z největších problémů Evropy je její regulační prostředí. Sám za sebe hovoří fakt, že v období od roku 2019 do roku 2024 přijala EU přibližně 13 000 legislativní aktů, zatímco v USA jich bylo jen asi 3 500.

V souvislosti s touto neúměrnou regulační zátěží musí podniky vynakládat nemalé částky na dodržování předpisů, čímž přicházejí o zdroje, které by namísto toho mohly investovat do inovací a zlepšování svých výsledků. Dalším znepokojivým důsledkem je trend přesouvání podniků do třetích zemí – v letech 2008 až 2021 tak učinilo 30 % evropských „jednorožců“.

Mario Draghi zdůrazňuje, že k tomu, aby se Evropa posunula vpřed, nebude stačit jen investovat. Musíme provést reformy, které zajistí skutečný pokrok. Musíme se zaměřit na dokončení jednotného trhu, odstranění překážek, důsledné snižování zátěže a racionalizaci právní úpravy. Jde o stěžejní kroky, které lze provést ihned, bez náročného vyjednávání na politické úrovni. Podstatně by přitom pomohly podnikům, zejména podnikům malým a středním, které jsou páteří naší ekonomiky.

Musíme mít rovněž na paměti vzájemnou provázanost jednotlivých odvětví a ekonomik. Zlepšení v jedné oblasti může mít pozitivní dopad i v jiných oblastech. Zavedení umělé inteligence a technologií založených na datech může například podpořit inteligentnější hospodaření s energií a výrazné snížení nákladů a emisí ve všech odvětvích, od vyspělé výroby až po precizní zemědělství. O takovouto synergii musíme usilovat.

Je jasné, jakým způsobem je třeba postupovat. Evropa má potřebné kapacity, schopnosti a inovační potenciál, aby znovu získala svou konkurenční převahu. Bude to však vyžadovat silnou politickou vůli, spolupráci a upření pozornosti k realizaci dlouhodobých strategických cílů. Je teď na nás, tj. orgánech EU a členských státech, abychom tyto příležitosti proměnili v opatření, která přinesou skutečnou změnu.

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) se i letos opět zúčastní konference OSN o změně klimatu. COP29 se v roce 2024 koná v ázerbájdžánské metropoli Baku.

Zástupcem EHSV bude předseda skupiny ad hoc pro COP Peter Schmidt a spolu s ním též delegátka mládeže pro tuto konferenci Diandra Ní Bhuachalla. EHSV na konferenci přednese hlavní poselství svého nedávno přijatého stanoviska k financování klimatických opatření a opětovně se vysloví pro inkluzivní a rovnou transformaci, při níž klimatická opatření neprohloubí sociální nerovnost. EHSV se dále bude zasazovat o o udržitelné zemědělsko-potravinářské systémy, obnovitelnou energii, energetickou účinnost, zelené technologie a sladění klimatických cílů s ochranou biologické rozmanitosti. Pro EHSV je smyslem jeho účasti na COP29 dát slovo evropské občanské společnosti a prosadit, aby z konference vzešla vyvážená, sociálně spravedlivá řešení klimatické krize. (ks) 

Novináři se zdravotním postižením mohou vykonávat svou práci stejně dobře a mohou do ní také vnést jiný a neotřelý pohled na věc. Proč jich tedy ve sdělovacích prostředcích působí tak málo? Lars Bosselmann z Evropské unie nevidomých (EBU) píše o nedostatečném zastoupení osob se zdravotním postižením v mediálním průmyslu a o tom, že je nutné o nich ve zprávách přestat hovořit v obvyklých stereotypech.

Každé demokratické zřízení staví na hlavních zásadách, a jednou z těch nejdůležitějších je svoboda tisku. Ta pomáhá zajistit, aby byla činnost politických představitelů pro veřejnost transparentní. Umožňuje nám také přístup k informacím neovlivňovaných zvnějšku.

Stále však existují určité aspekty mediální praxe, které je třeba zlepšit, zejména co se týče rozmanitosti. Pokud jde o zastoupení ve sdělovacích prostředcích nebo o pokrytí témat týkajících se různých sociálních skupin, stále ještě nejsme dostatečně rovnoprávní.

Z aktuálních údajů vyplývá, že osoby se zdravotním postižením nejsou dostatečně zastoupeny mezi pracovníky tisku a rozhlasových a televizních stanic. To je velmi znepokojující, neboť nějakou formu postižení má až 16 % světové populace. Ve zprávě UNESCO se navíc upozorňuje na skutečnost, že osoby se zdravotním postižením často narážejí na předsudky kvůli stereotypnímu zobrazování našich komunit ve sdělovacích prostředcích, a to po celém světě.

Má-li veřejnost začít vnímat osoby se zdravotním postižením jinak, musíme klást důraz na jejich zapojení do dění ve zpravodajských redakcích a při tvorbě obsahu.

Společnost musí pochopit, že mediální průmysl nebude plně inkluzivní, dokud se osoby se zdravotním postižením nebudou účastnit pracovních postupů. Kromě toho je nutné, aby byla témata týkající se zdravotního postižení zpracovávána jinak. Mediální společnosti by měly uznat, že osoby se zdravotním postižením jsou jednotlivci, kteří by měli požívat svých práv na stejném základě jako ostatní. Jelikož se formáty obsahu neustále mění, potřebujeme navíc odborníky, kteří budou tyto formáty navrhovat tak, aby byly přístupné a inkluzivní. 

Přestože je komunita osob se zdravotním postižením v mediálním průmyslu málo zastoupena, stále lze najít velmi inspirativní příklady, které dokládají, že osoby se zdravotním postižením mohou jako tvůrci obsahu vyniknout.

Evropská unie nevidomých nedávno v rámci své série podcastů odvysílala díl věnovaný paralympijským hrám v Paříži 2024. V tomto díle byla naším hostem nevidomá francouzská novinářka Laetitia Bernard, která pracuje pro Radio France. Kromě letošní paralympiády se Laetitia Bernard věnovala zpravodajství i na paralympiádách v Londýně v roce 2012 a v Riu v roce 2016 a na zimních paralympijských hrách v Soči 2014 a Pchjongčchangu 2018.

„Akce, jako jsou paralympijské hry, mají pozitivní dopad na odstraňování překážek a vyvracení stereotypů,“ zdůraznila Laetitia Bernard během rozhovoru. „I když má novinář zdravotní postižení, může pracovat efektivně, a některé věci dokonce pojmout jinak,“ dodala. Profesní dráha i úvahy této novinářky k tématu zdravotního postižení jsou důkazem toho, že máme-li vybudovat inkluzivnější společnost, musíme se zabývat i tímto aspektem: mediální průmysl musí být založen na rovnosti.

Lars Bosselmann je výkonným ředitelem Evropské unie nevidomých.

skupina Zaměstnanci v EHSV

Po odhalení nového složení sboru komisařů si nelze nepovšimnout, že post komisaře pro pracovní místa a sociální práva byl zrušen. Namísto něho máme nyní funkci komisaře pro lidi, dovednosti a připravenost. Použití slova „lidé“ vyvolává mnoho otázek. Koneckonců neměla by se i téměř všechna ostatní portfolia týkat lidí? Komentář by si zasloužilo také slovo „připravenost“, které má značně slangové zabarvení a je součástí názvu ještě jednoho portfolia.

Chceme se ale věnovat tomu, co chybí a co už není. Sociální politika a zaměstnanost byly odsunuty do pozadí, a to ve jménu konkurenceschopnosti. Záhadnost a v jistých případech jakási pestrobarevnost názvů některých dalších funkcí – které sahají od provádění a zjednodušování po prosperitu a vodohospodářskou odolnost, vedle řady dalších – komentář nepotřebují.

Portfolio zaměstnanosti a sociální politiky existovalo od 70. let 20. století, ale v roce 2019 bylo přejmenováno na pracovní místa a sociální práva. Zahrnovalo klíčové politiky, jako je evropský pilíř sociálních práv či významné iniciativy, které pod tento pilíř spadají. Problematika kvalitních pracovních míst, rovnosti, sociálního dialogu a pracovních a životních podmínek má i nadále klíčový význam pro čiré přežití našich demokracií.

Místo zaměstnanosti však nyní hovoříme o dovednostech. Zdá se, že myšlenka, že mnohé z našich aktuálních problémů pramení z nedostatku dovedností, je v některých kruzích široce přijímána. Podniky jen těžko hledají kvalifikovanou pracovní sílu, kterou potřebují. A není divu. Pracovní místa vhodná pro uchazeče o první zaměstnání vyžadují několik let pracovních zkušeností a nezřídka jsou požadovány doktorské tituly, znalost několika cizích jazyků a dlouhý seznam osvědčení o dovednostech, které by na daném místě bylo možné získat během několika málo měsíců. Nabízené platy navíc velmi často jen stěží pokryjí životní náklady. A to se bavíme o místech vyžadujících vysokou kvalifikaci, která již sama o sobě znamenají lepší podmínky.

Toto nahodilé používání profesního slangu v kombinaci s diskurzem, jemuž udává tón konkurenceschopnost, je velmi znepokojivé – abychom použili slov často používaných samotnou Komisí. Jako by naznačovalo, že úkol zajistit dobré životní podmínky, kvalitní pracovní místa a důstojné mzdy již byl splněn a nyní už zbývá jen vyřešit nedostatek dovedností. Tento nedostatek však, zdá se, postihl především nový sbor komisařů, který není schopen pochopit současnou situaci, zasadit ji do souvislostí a nabídnout realistická řešení. Doufejme, že mimo původních portfolií, kdesi pod povrchem, nalezneme kvalitní návrhy zaměřené na posílení sociálních a pracovních práv, demokracie a boje proti změně klimatu.

Autorka: Sandra Parthie

Akt o umělé inteligenci je prvním komplexním právním rámcem, jenž reguluje umělou inteligenci na celosvětové úrovni.

Využívání umělé inteligence nabírá na obrátkách a má dopady na celou řadu aspektů našeho každodenního života. Prostřednictvím cílených reklam například ovlivňuje informace, které vidíme na internetu. Ještě důležitější však je, že se dnes umělá inteligence používá ve zdravotnictví k diagnostice a léčbě nemocí, jako je třeba rakovina. Aby to bylo možné, opírají se její aplikace o modely umělé inteligence pro obecné účely, které je třeba trénovat. Musí jim být například předkládána řada obrázků nádorových buněk, takže je nakonec dokáží samy rozpoznat.

Úspěch tréninku závisí na datech – na obrovském objemu dat. Způsob, jímž trénink probíhá, ovlivňuje kvalitu výsledku trénovaného modelu nebo aplikace umělé inteligence. Jsou-li aplikaci předkládána nesprávná data nebo obrázky, může zdravé buňky chybně identifikovat jako nádorové.

Zlepšení lékařské a zdravotní péče je přesvědčivým příkladem, proč je nezbytné, abychom v EU měli kapacitu a infrastrukturu pro vývoj základních modelů umělé inteligence pro obecné účely. Pomůže to zkrátka zachraňovat životy.

Umělá inteligence pro obecné účely kromě toho znamená zásadní změnu jak pro výrobní procesy, tak pro podniky. Aby zůstalo evropské hospodářství konkurenceschopné, musíme vytvořit prostor pro inovace v rámci EU a motivovat podnikatele a začínající podniky, aby rozvíjeli své nápady.

Jsou zde samozřejmě také rizika spojená s umělou inteligencí a umělou inteligencí pro obecné účely – nedostatky v modelech a chybami v aplikacích počínaje a přímým zneužíváním těchto technologií k trestné činnosti konče. EU tedy musí disponovat odbornými znalostmi i proto, aby dokázala odvrátit nepřátelské útoky a kybernetické hrozby. Musí mít možnost spoléhat se na infrastrukturu umístěnou v EU, aby bylo zajištěno, že vše takříkajíc „poběží hladce dál“.

To vše ukazuje, jak je důležité mít k dispozici správnou regulaci zaměřenou na kvalitu tréninkových dat, metody tréninku a v důsledku i na konečný produkt. Tato regulace musí být založena na evropských hodnotách, k nimž patří transparentnost, udržitelnost, ochrana údajů nebo dodržování zásad právního státu. Průkopníky vývoje umělé inteligence pro obecné účely jsou bohužel do značné míry subjekty, na něž se jurisdikce EU nevztahuje. EU proto musí budovat kapacity, které jí umožní, aby vymáhala dodržování svých regulačních ustanovení a evropských hodnot jak od subjektů z EU, tak od mimounijních subjektů působících na našem trhu.

EU musí omezit dominantní postavení velkých, často mimoevropských digitálních společností na trhu, a to i mobilizací nástrojů politiky hospodářské soutěže. Orgány pro hospodářskou soutěž v EU musí využít svých kapacit a zajistit, aby hyperškálové subjekty nezneužívaly svého postavení na trhu v interakci mezi podniky (B2B) či mezi podniky a veřejnou správou (B2G).

Orgány veřejné správy mohou podporovat evropské poskytovatele aplikací umělé inteligence pro obecné účely a umělé inteligence tím, že budou pořizovat jejich produkty a demonstrovat tak jejich důvěryhodnost dalším uživatelům a klientům. EU disponuje talenty, technologickým know-how a podnikatelským duchem potřebným pro vytvoření evropské umělé inteligence. Konkurenceschopnost evropských subjektů v tomto odvětví však podvazují nedostatečné investice, chybějící infrastruktura IT a přetrvávající roztříštěnost vnitřního trhu, která brání rozvoji.

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) v souvislosti s blížícím se 16. zasedáním konference smluvních stran Úmluvy Organizace spojených národů o biologické rozmanitosti (COP16) vyzývá k tomu, aby byl k řešení probíhající krize v oblasti biologické rozmanitosti přijat integrovaný globální přístup.

Vzhledem ke zvyšujícímu se globálnímu napětí EHSV naléhavě vyzývá vlády, aby se zaměřily na biologickou rozmanitost jako na klíčové řešení trojí krize naší planety (změny klimatu, úbytku biologické rozmanitosti a dezertifikace). Ve stanovisku, které bylo přijato v září, EHSV zdůraznil, že konference COP16 bude zásadně důležitým momentem, jenž může urychlit celosvětové úsilí o ochranu ekosystémů naší planety.

Zpravodaj stanoviska Arnaud Schwartz prohlásil, že „bez biologické rozmanitosti se zhroutí ekosystémy a ekonomika, jelikož více než polovina celosvětového HDP a 40 % pracovních míst přímo závisejí na přírodě“.

EHSV poukazuje na to, že je nutné začlenit biologickou rozmanitost, která je základem ekosystémů, dobrých životních podmínek lidí a hospodářství, do mnoha odvětví politiky, jako je oblast klimatu, zemědělství a obchodu, a nemělo by se k nim přistupovat izolovaně. Například obchodní dohody by měly podporovat udržitelnost tím, že zajistí, aby zboží a technologie nevedly k odlesňování a ničení přírodních stanovišť.

Rovněž je pro účely zachování biologické rozmanitosti naléhavě nutné zajistit finanční podporu. Veřejné financování je samo o sobě nedostatečné, a proto je zapotřebí kombinovat veřejné, soukromé a inovativní finanční mechanismy.

EHSV naléhavě vyzývá EU, aby podporovala země globálního Jihu při ochraně biologické rozmanitosti, a zasazuje se o postupné ukončení dotací, jež škodí životnímu prostředí, zejména těch, které podporují fosilní paliva. Přesměrování těchto dotací na obnovu ekosystémů by mohlo přispět k řešení změny klimatu i úbytku biologické rozmanitosti prostřednictvím přírodě blízkých řešení, jako je opětovné zalesňování, udržitelné zemědělství a obnova mokřadů.

EHSV dále zdůraznil význam přístupu „jedno zdraví“, který souhrnně zohledňuje zdraví lidí, zvířat i životního prostředí. Zdravé ekosystémy zajišťují zásadně důležité funkce, jako je opylování, ukládání uhlíku a filtraci vody, které společně přispívají k dobrým životním podmínkám lidí. Úbytek biologické rozmanitosti oslabuje odolnost ekosystémů a zvyšuje riziko zoonotických onemocnění, jako je covid-19.

EHSV rovněž vyzval k tomu, aby do rozhodování byli více zapojeni mladí lidé. Navrhl, aby byla zřízena funkce výkonného místopředsedy Evropské komise pro budoucí generace, jenž by zajišťoval, že dlouhodobá udržitelnost a dobré životní podmínky budou mít přednost před krátkodobými přínosy. (ks) 

Požádali jsme Sandru Parthie, zpravodajku stanoviska Umělá inteligence pro obecné účely: další postup po přijetí aktu o umělé inteligenci, aby se k tomuto právnímu předpisu vyjádřila. Zajímalo nás konkrétně to, proč musí být zajištěno, aby byl tento akt náležitě uplatňován s ohledem na modely umělé inteligence pro obecné účely a jak jsou tyto modely spravovány. Jak lze zajistit, aby měla EU konkurenceschopnou umělou inteligenci, a proč je to důležité?

Krzysztof Balon, zpravodaj stanoviska EHSV Zajištění horizontálního přístupu EU k podpoře mezigenerační solidarity v Evropě

Dle Smlouvy o Evropské unii má EU za úkol podporovat mezigenerační solidaritu.

Současná evropská společnost je však rozdělená a neumožňuje všem skutečně se začlenit a zapojit do dění, k čemuž vedle řady různých krizí přispívá právě ageismus (stereotypizace a diskriminace na základě věku) a negativní postoj vůči některým věkovým skupinám a také demografický vývoj. Tyto problémy se přitom nedotýkají pouze starších generací, neboť jednou je pocítí i dnešní mladí lidé.

Podporou mezigeneračního dialogu a pozitivním usměrněním hospodářského rozvoje by bylo nicméně možné zajistit, aby byly udržitelným způsobem uspokojovány potřeby všech generací, a posílila se tak demokracie a sociální soudržnost. Tento mezigenerační dialog by mohl mít podobu specifického občanského dialogu.

Je tudíž nutné urychleně změnit přístup k mezigenerační solidaritě na politické úrovni!

EHSV proto vyzývá Evropskou komisi, aby na téma mezigenerační solidarity zveřejnila zelenou knihu a aby v ní zohlednila návrhy, které EHSV uvedl ve svém stanovisku Podpora mezigenerační solidarity v Evropě, mj. co se týče světa práce, důchodových systémů a zdravotních a pečovatelských služeb. Členské státy pak EHSV žádá, aby si v těchto oblastech vyměňovaly osvědčené postupy. Toto úsilí je třeba podpořit tím, že bude mezigenerační solidarita v příslušných nařízeních zahrnuta mezi cíle Evropského sociálního fondu na období 2027–2034.

Při plánování a provádění konkrétních politických opatření hrají obzvláště důležitou roli organizace občanské společnosti a sociální partneři. EHSV by chtěl zřídit fórum pro otázky mezigenerační solidarity, které by sloužilo k výměně informací a zkušeností v tomto ohledu a k hledání nových řešení v úzké spolupráci s organizacemi občanské společnosti a dalšími zainteresovanými stranami. S pomocí Evropské komise by rovněž mohlo sledovat zavádění a uplatňování koncepce mezigenerační solidarity v rámci EU.