Evropa tomuto nesnadnému boji nevěnuje náležitou pozornost a zaostává v něm. Ukazuje se, že zvrátit postup krajní pravice je v současnosti velmi obtížné. Když byli v roce 1945 přemoženi nacisté, zavládlo přesvědčení, že extremistická hnutí ztratí svůj vliv a prostor k fungování. To se ale nestalo. Demokratický model umožnil krajní pravici přežít a nabýt díky zatrpklosti a frustraci lidí na síle. Krajní pravice profitovala z osmdesáti let tolerantnosti a netečnosti evropských liberálních demokracií. Předstírala, že hraje demokratickou hru, ale nikdy se nevzdala své touhy rozvrátit demokracii zevnitř, jakmile na to bude dost silná.

A je blízko úspěchu. V rámci tzv. národní suverenity již krajní pravice získala pozice ve vládách různých zemích, například v Orbánově Maďarsku a Ficově Slovensku. V Polsku byla až do nedávných říjnových voleb u moci osm let díky vládě strany PiS (Právo a spravedlnost).

V Evropské unii se krajní pravice také pokouší podrývat demokracii a zničit ji. Vývoj informačních a komunikačních technologií v posledních třiceti letech prostřednictvím digitálních platforem a sociálních médií drasticky zvýšil schopnost neonacistických a neofašistických skupin komunikovat a celosvětově se zviditelnit a získat moc. Tyto skupiny využívají svobody projevu v demokratických zemích k šíření a prosazování svých xenofobních a rasistických ideologií. V reálném čase koordinují strategie a napadají občanský řád, jehož jsou součástí. Faktem je, že demokracie poskytuje hnutím, která se ji snaží zničit, objektivní podmínky příznivé pro jejich rozvoj a infiltraci do společnosti, včetně veřejného financování.

Krajní pravice našla v Evropě ideální prostředí pro svůj růst, protože neoliberální politika a finanční kapitalismus založený na reaganomice vedly k útlumu pokroku a sociálního blahobytu střední třídy, jež jsou ukazatelem budování Evropy a jejího úspěchu. Neoliberalismus dereguloval a brzdil hospodářský a sociální rozvoj, vedl k poklesu reálných mezd ve prospěch kapitálu, ke škrtům sociálních dávek a k omezení veřejných služeb a nechal sektor bydlení na pospas spekulantům s nemovitostmi. Evropské vlády si zlověstně konkurují v prodeji zlatých víz kleptokratům a oligarchům ze všech koutů světa. Tržní krize a daňový dumping, který vede k nekalé hospodářské soutěži na vnitřním trhu, slabá podpora Bruselu a Frankfurtu pro malé a střední podniky a nedostatečná ochrana pracovních míst a kupní síly zvětšily v Evropě v posledních patnácti letech zástupy nespokojených.

Je to tragická politická chyba, která je příčinou neustále klesající účasti občanů v evropských volbách a rostoucího počtu křesel krajně pravicových stran v Evropském parlamentu. Vzkříšení nacistické ideologie je důsledkem úsporných opatření přijímaných v Evropě. Úsporný model sice ochránil finanční systém, ale selhal v oblasti hospodářské a daňové spravedlnosti a nedokázal reagovat na přání a očekávání občanů a řešit jejich problémy. Byla tak rozdmýchána stará propaganda šovinistických a identitárních ideologií, které číhají v ústraní a čekají na příležitost, aby lidstvo vrátily na žebříčku civilizace o stupínek zpět. Toto podněcování kulturní a náboženské nenávisti je všudypřítomné v našich životech, na obrazovkách, na sociálních sítích i v dezinformacích, které se minutu co minutu šíří. Vzbuzování strachu a nejistoty mezi občany, vyvolávání pocitu islamizace, konce nadvlády bílé rasy či ztráty židovsko-křesťanské identity a démonizace romské komunity prohlašováním, že je závislá na sociálních dávkách, – to všechno jsou strategie, které byly kdysi používány k tomu, aby se k moci dostali autoritářští diktátoři nebo vůdci.

Evropské vlády jim dnes umožňují poukazovat na „nebezpečí přistěhovalectví“ ve stárnoucí Evropě, která nutně musí dovážet část svých pracovních sil, aby se ekonomicky udržela a rostla. A to i přesto, že uprchlíků a migrantů, kteří dnes přicházejí do EU, je málo. Méně než by evropské obyvatelstvo a pracovní síly potřebovaly. Xenofobní a rasistická klišé se přesto stále drží, zatímco Evropa stále nemá bezpečný a účinný právní rámec pro přijímání a začleňování migrantů, který by učinil přítrž praktikám převaděčských mafií. Migrující pracovníci hráli rozhodující roli při obnově poválečné Evropy a při budování EU. Jejich přínos bude pro pokrok Evropy v příštích desetiletích i nadále zásadní. Krajní pravice si toho je vědoma – mnoho jejích sponzorů zaměstnává migranty ve svých průmyslových odvětvích a podnicích.

Bude však pokračovat v hraní svých her, v nahánění strachu a v manipulacích s pocitem viny a bude nadále využívat netečnosti slabých a nestabilních národních a evropských vůdců, pokud jde o strategickou vizi, naše hodnoty a zásady. Demokraté a europeanisté však mohou reagovat jen jedním způsobem – bojem za naše hodnoty. Za demokracii, za svobodu, za důstojnost a za mír v Evropě.

V tomto vydání:

• Ve dnech 4.–7. března nás čeká #CivSocWeek
• Emilie Prouzet: Je třeba určit důležité faktory a aktéry na naší cestě k dlouhodobé konkurenceschopnosti
• Ana Gomes: Vzestup krajní pravice v Evropě – příčiny a potřebné kroky k nápravě
• Ukrajina dva roky po vypuknutí války

Pietro Vittorio BARBIERI

Přijetí stanoviska k občanskému dialogu nemůže znamenat ukončení tohoto procesu. Jde jistě o zásadní krok správným směrem, neboť stanovisko bylo vypracováno na žádost belgického předsednictví, a mohlo by tak být zařazeno na pořad jednání Evropské unie.

Užitečnější než popisovat stanovisko by však bylo pochopit tento proces. Občanský dialog je v první řadě místem, kde mohou lidé diskutovat o svých plánech a cílech, místem, kde se za rovných podmínek setkávají institucionální i neinstitucionální subjekty.

Zastupitelskou demokracii je však chránit před pokusy neliberálních sil o její oslabení. Velké obavy vzbuzují různé formy populismu, neboť narušují prostor pro účast občanů. Je proto nezbytné a naléhavé uvést do praxe článek 11 SEU. Když byl tento článek poprvé formulován, bylo jasné, že liberální demokracie vyžaduje účast zprostředkujících subjektů, jako jsou sociální partneři a organizace občanské společnosti. Tyto orgány tlumočí názory lidí – podnikatelů, kteří řídí velké společnosti nebo malé a střední podniky, pracovníků, odborníků, spotřebitelů, menšin, jako jsou migranti, osoby se zdravotním postižením či Romové, a všech, kdo se podílí na činnosti evropských a mezinárodních sdružení pro lidská práva. „Svoboda, demokracie, lidská práva a právní stát patří k základním hodnotám, na nichž je Evropská unie postavena. Jsou zakotveny ve Smlouvách EU a jsou jádrem její identity. Přesto se tyto hodnoty v posledních letech dostávají pod nesmírný tlak. Evropu sužují dříve nepoznané krize, jež znásobily sociální a hospodářské nerovnosti a podkopaly důvěru občanů EU v demokratické instituce,“ uvedl ve svém inauguračním projevu Oliver Röpke. Pro to, aby bylo možné reagovat na tyto výzvy, má klíčový význam občanský dialog. Jak uvedl nový předseda ve svém projevu o EHSV jako instituci EU, dveře institucí EU musí zůstat neustále otevřené, aby bylo možné vyslechnout, co mají lidé na srdci.

Diskuse ve studijní skupině, jež připravila toto stanovisko, byla dobrým příkladem občanského dialogu, v němž si účastníci vzájemně naslouchají a diskutují o znění, obsahu a cílech.

Dohodli jsme se na některých požadavcích, které budou předloženy evropským orgánům v zájmu posílení občanského dialogu. Účelem bylo dosáhnout interinstitucionální dohody, která bude základem strategie a akčního plánu.

Jedná se o pokrok – o krok vpřed, který je jedním z mnoha, jichž EHSV dosáhl od roku 1999 prostřednictvím interních diskusí mezi subjekty, které zastupuje. Na tento krok je však teď třeba navázat dalšími, uvést téma do praxe, podpořit jej a pomáhat mu na jeho cestě k přijetí Evropskou unií.

Do křesla pro našeho vzácného hosta dnes usedla Ana Gomes, portugalská diplomatka a politička, která je členkou portugalské socialistické strany Partido Socialista. Píše o nebezpečí populismu, vzestupu krajně pravicových stran a nutnosti bojovat proti těmto jevům a hájit hodnoty.

Jako kariérní diplomatka od roku 1980 zastávala řadu pozic, mimo jiné též v OSN v Ženevě a New Yorku. V roce 1999 byla vedoucí sekce portugalských zájmů a poté až do roku 2003 velvyslankyní v Jakartě, kde sehrála významnou úlohu v procesu, jenž vyústil v nezávislost Východního Timoru a obnovení diplomatických vztahů mezi Portugalskem a Indonésií. 

Jako poslankyně Evropského parlamentu od roku 2004 do roku 2019 se zvlášť aktivně věnovala tématům zahraničních vztahů, lidských práv, bezpečnosti a obrany, mezinárodního rozvoje, genderové rovnosti a boje proti daňovým únikům, praní peněz a financování terorismu.

V roce 2021 kandidovala za socialisty v prezidentských volbách proti tehdejšímu prezidentovi Marcelovi Rebelovi de Sousovi. Skončila na druhém místě, kandidát extrémní pravicové strany Chega byl třetí.

V současné době pokračuje v politickém aktivismu jako obhájkyně lidských práv, integrity a transparentnosti ve veřejném životě a bojuje proti korupci a organizované trestné činnosti. Na portugalském televizním kanálu SIC Notícias je hlavní postavou týdeníku se zaměřením na politické komentáře (Názor Any Gomes).

Naším hostujícím autorem článku je člen EHSV Pietro Vittorio Barbieri, který nám prozradil, v čem podle něj spočívá důležitost občanského dialogu a proč je třeba jej náležitě začlenit do evropské agendy.

Tetjana Oharkova, ukrajinská novinářka žijící v Kyjevě, pro nás vybrala fotografii, která podle ní nejlépe vystihuje situaci na Ukrajině dnes, dva roky poté, co Rusko dne 24. února 2022 zahájilo svou invazi. Poslala nám snímek, který pořídila, když navštěvovala různá místa své země ve snaze podpořit ukrajinské vojáky, a který by chtěla ukázat našim čtenářům. Snímek spolu s doprovodným slovem vám přinášíme v tomto vydání.

Tetjana Oharkova získala doktorát z literatury na univerzitě Paris-XII Val-de-Marne. Přednáší na Kyjevsko-mohyljanské akademii a pracuje jako novinářka. Vede rovněž oddělení mezinárodních vztahů v organizaci Ukraine Crisis Media Center. Žije v Kyjevě.