V dubnu 2024 zveřejnil Enrico Letta svou dlouho očekávanou zprávu o budoucnosti jednotného trhu EU s názvem Mnohem více než jen trh. Na plenárním zasedání letos v lednu pak EHSV přijal stanovisko na téma Jak podporovat subjekty sociální ekonomiky v souladu s pravidly státní podpory: několik úvah v návaznosti na návrhy uvedené ve zprávě Enrica Letty. Jeho zpravodaje Giuseppe Gueriniho jsme se zeptali, do jaké míry a proč se inspiroval zprávou Enrica Letty, který v ní mimo jiné vyzývá evropské orgány, aby zlepšily právní rámec pro státní podporu a umožnily podnikům sociální ekonomiky snadněji získávat půjčky a financování. Jak hodlá EHSV s ohledem na závěry této zprávy pomoci zmíněným podnikům dodržovat pravidla státní podpory?
V dubnu 2024 zveřejnil Enrico Letta svou dlouho očekávanou zprávu o budoucnosti jednotného trhu EU s názvem Mnohem více než jen trh. Na plenárním zasedání letos v lednu pak EHSV přijal stanovisko na téma Jak podporovat subjekty sociální ekonomiky v souladu s pravidly státní podpory: několik úvah v návaznosti na návrhy uvedené ve zprávě Enrica Letty. Jeho zpravodaje Giuseppe Gueriniho jsme se zeptali, do jaké míry a proč se inspiroval zprávou Enrica Letty, který v ní mimo jiné vyzývá evropské orgány, aby zlepšily právní rámec pro státní podporu a umožnily podnikům sociální ekonomiky snadněji získávat půjčky a financování. Jak hodlá EHSV s ohledem na závěry této zprávy pomoci zmíněným podnikům dodržovat pravidla státní podpory?
Původ a sociální zázemí by nikdy neměly stát v cestě úspěchu, píše Evgi Sadegie, výkonná ředitelka společnosti Schotstek sídlící v Hamburku a Berlíně, která prosazuje rovné příležitosti a kulturní rozmanitost v profesní sféře. Svými unikátními stipendijními programy chce tato společnost podporovat inteligentní, ambiciózní a motivované mladé lidi z přistěhovaleckého prostředí, aby mohli zaujmout vedoucí pozice v oblasti výzkumu, podnikání i ve společnosti. Talentovaným studentům a mladým odborníkům tak pomáhá navázat potřebné kontakty a získat odpovídající dovednosti, aby mohli plně využít svůj potenciál.
Původ a sociální zázemí by nikdy neměly stát v cestě úspěchu, píše Evgi Sadegie, výkonná ředitelka společnosti Schotstek sídlící v Hamburku a Berlíně, která prosazuje rovné příležitosti a kulturní rozmanitost v profesním světě. Svými unikátními stipendijními programy chce tato společnost podporovat inteligentní, ambiciózní a motivované mladé lidi z přistěhovaleckého prostředí, aby mohli zaujmout vedoucí pozice v oblasti výzkumu, podnikání i ve společnosti. Talentovaným studentům a mladým odborníkům tak pomáhá navázat potřebné kontakty a získat odpovídající dovednosti, aby mohli plně využít svůj potenciál.
Evgi Sadegie
Německo se vyznačuje kulturní rozmanitostí, která se však stále téměř neodráží ve vrcholných patrech hospodářské sféry, vědy, kultury a politiky. Lidé pocházející z přistěhovaleckého prostředí často narážejí na překážky, které prohlubují sociální nerovnosti, neumožňují využít inovační potenciál a oslabují sociální soudržnost. V kariérním postupu řadě talentovaných lidí brání předsudky, nerovné příležitosti ke vzdělávání a nedostatek vzorů, které by je inspirovaly, a kontaktů.
Společnost Schotstek založila v roce 2013 s pár přáteli Sigrid Berenberg, která je právničkou a už řadu let se snaží podporovat sociální spravedlnost a rozmanitost. Společně s podobně smýšlejícími lidmi založila společnost Schotstek, aby inteligentním, ambiciózním a motivovaným mladým lidem z přistěhovaleckého prostředí pomáhala zaujmout vedoucí pozice. Podporuje nadané stipendisty, kteří budou v budoucnu udávat tón dění ve společnosti a ovlivní její další směřování. Řízení tohoto programu se Sigrid Berenberg naplno věnovala po řadu let jako dobrovolnice.
Společnost Schotstek je nezisková organizace, která je financována prostřednictvím darů a iniciativ realizovaných ve spolupráci s dalšími společnostmi. Její program aktivně podporuje řada partnerů, poradních orgánů a přátel, přičemž ve všech případech jde o vysoce postavené činitele pocházející z nejrůznějších odvětví a kultur. Za zmínku stojí zejména skutečnost, že tři ze sedmi partnerů i současná výkonná ředitelka společnosti Schotstek tento program sami absolvovali. Z toho je patrné, že odpovědnost v rámci samotné společnosti se tak postupně přenáší na talentované lidi, které podporuje, a Schotstek má tedy trvalý dopad.
Tuto jedinečnou podporu nabízí společnost Schotstek studentům a mladým odborníkům prostřednictvím dvou paralelních programů, do nichž porota každoročně vybere až 25 studentů v Hamburku a až 20 mladých odborníků v Hamburku a Berlíně. Po absolvování dvouletého povinného programu zůstávají účastníci v kontaktu a mohou se dále účastnit různých akcí.
Podstatou činnosti společnosti Schotstek je právě vytváření sítě spolehlivých kontaktů: mnoho mladých lidí pocházejících z přistěhovatelského prostředí nemá možnost navázat profesní či sociální vazby, které jsou pro získání pracovních příležitostí nezbytné. Společnost Schotstek jim tak zprostředkovává kontakty s bývalými studenty, poradními orgány a odborníky z oblasti podnikání, vědy, politiky, kultury a ze společnosti. Pravidelně se pořádají akce, jako jsou tematické večery a přednášky s významnými osobnostmi, na nichž mohou diskutovat o svých názorech a rozšiřovat si své obzory. Tyto vazby otvírají kariérní příležitosti a vytvářejí komunitu, která umožňuje dlouhodobou podporu a vzájemný úspěch. Hlavním posláním absolventů je nyní své znalosti a kontakty šířit, a neustále tak oblast působnosti společnosti Schotstek rozšiřovat.
Společnost Schotstek nabízí semináře a koučování, které účastníky připravují vyloženě na to, aby mohli zaujmout vedoucí pozice. Ti si díky odborné přípravě zlepšují své klíčové kompetence, jako jsou komunikační dovednosti, sebedůvěra a vůdčí schopnosti. Účastníkům se dostává také osobní podpory v podobě odborného vedení. Jsou v kontaktu se zkušenými odborníky a manažery, kteří jim mohou poskytnout cenné informace o tom, jak to chodí v profesním světě, podpořit je při plánování jejich kariéry a pomoci jim vypořádat se s profesními problémy. Mentoři jsou pro účastníky vzorem a vedou je k tomu, aby se snažili dosáhnout svých profesních cílů a překonávat překážky.
Dalším specifickým rysem programu, který nabízí společnost Schotstek, je podpora kulturního života. Účastníci navštěvují muzea, divadla, opery, galerie a další kulturní instituce, což přispívá k jejich kulturnímu vzdělávání a osobnímu rozvoji a pomáhá jim identifikovat se s městem či vesnicí, kde žijí. Tyto zkušenosti rozšiřují rozhled stipendistů a posilují v nich pocit sounáležitosti.
Společnost Schotstek se rovněž snaží podporovat rozmanitost na úrovni vedení. Původ a sociální zázemí by dnes již neměly být překážkou úspěchu. Od svého založení již společnost Schotstek podpořila stovky mladých lidí, přičemž aktivně s ní nadále spolupracuje více než 240 účastníků a absolventů. Mnozí z nich se podílejí na činnosti poradního sboru absolventů, jsou ambasadory, podporují práci na sociálních sítích nebo se dělí o své zkušenosti jako přátelé či mentoři. Každý, kdo jednou získal od společnosti Schotstek stipendium, zůstává natrvalo součástí sítě jejích kontaktů, což je model, který je zárukou jejího trvalého úspěchu. Rozšíření programu do Berlína v roce 2023 ukazuje, že koncept společnosti Schotstek lze úspěšně realizovat i v dalších městech.
Schotstek je mnohem víc než jen podpůrný program – je to hnutí, které je přesvědčivým důkazem toho, že lze cíleně podporovat a zviditelňovat talentované lidi pocházející z různého prostředí. Společnost Schotstek otevírá a vytváří příležitosti, které přesahují rámec individuálního úspěchu, a je příkladem toho, jak může Německo jako země přistěhovalectví plně využít svůj potenciál. Tím, že podporuje mimořádně nadané lidi a odstraňuje bariéry, přispívá tento program zásadním způsobem k utváření spravedlivější a perspektivnější společnosti, což je v dnešním globalizovaném světě naprosto nezbytné.
Evgi Sadegie, M.A., je držitelkou magisterského titulu v oboru Turecká studia a výkonnou ředitelkou společnosti Schotstek gGmbH, jejíž program v roce 2014 sama absolvovala. Před nástupem do této funkce vedla mentorský projekt „Yoldaş“ v Občanské nadaci města Hamburk, která podporuje děti z turecky mluvících sociálně a ekonomicky znevýhodněných rodin. Zasazovala se tak o zajištění rovných příležitostí v jedné z dalších důležitých oblastí rovnosti. Díky svým bohatým zkušenostem s řízením projektů, zejména v oblasti odborného vedení a mezikulturní spolupráce, se aktivně podílí na podpoře rozmanitosti a integrace ve společnosti.
Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) je připraven pomoci Syřanům, kteří usoudili, že se mohou bezpečně vrátit domů. Nikdo další by však neměl být nucen vrátit se do země, která je zmítána politickou nejistotou, čelí jedné z nejhorších humanitárních krizí na světě a kde až 90 % obyvatel žije pod hranicí chudoby, uvedl zástupce UNHCR Jean-Nicolas Beuze.
Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) je připraven pomoci Syřanům, kteří usoudili, že se mohou bezpečně vrátit domů. Nikdo další by však neměl být nucen vrátit se do země, která je zmítána politickou nejistotou, čelí jedné z nejhorších humanitárních krizí na světě a kde až 90 % obyvatel žije pod hranicí chudoby, uvedl zástupce UNHCR Jean-Nicolas Beuze.
Jean-Nicolas Beuze
Politická situace v Sýrii se po pádu prezidenta Bašára Asada rychle mění, a hlavním tématem dne se tak po celé Evropě stala otázka dalšího osudu největší skupiny uprchlíků na světě.
Stále více zemí EU pozastavuje rozhodování o žádostech Syřanů o azyl a některé z nich již avizovaly určité kroky, jako jsou charterové lety, finanční pobídky nebo bonusy pro navrátilce, aby uprchlíky přiměly k návratu domů. Jiné země údajně plánují dokonce deportaci Syřanů pobývajících na jejich území, a to bez ohledu na to, že v jaké fázi se nachází jejich azylové řízení.
Mají-li státy EU o udělení azylu náležitě rozhodnout, musí posoudit, zda je pro Syřany, kteří v současné době pobývají v Evropě, návrat do jejich země bezpečný. Vzhledem k tomu, že situace na místě se velmi rychle mění, však v současné době není možné dát na tuto otázku jednoznačnou odpověď. Bezpečnostní situace v Sýrii, která se zmítá mezi nadějí na mír a usmíření a hrozbou dalšího násilí, je totiž i nadále nejistá.
Miliony syrských uprchlíků, kteří žijí mimo svou vlast, usilovně přemítají nad tím, jakým způsobem ovlivní domácí události jejich vlastní budoucnost. Sami sebe se při tom ptají: Budu v Sýrii v bezpečí? Budu mít zaručena svá práva? Některým se vyhlídka na návrat může zdát reálnější než jiným, kteří ji stále vnímají s velkými obavami.
Jaká budoucnost čeká v dnešní Sýrii příslušníky etnických či náboženských menšin, kteří mají odlišné politické názory nebo se hlásí ke komunitě LGBTQ+? Odpověď je stále nejasná.
Rozhodnutí těch, kteří svůj návrat považují za bezpečný, však musíme respektovat a případně jim musíme pomoci, aby se mohli vrátit a znovu se začlenit do svých původních komunit. Nikdo další by však podle UNHCR neměl být kvůli přetrvávající nestabilitě a politické nejistotě k návratu do této země nucen.
Nucená repatriace z Evropské unie by představovala porušení práv Syřanů jakožto uprchlíků, neboť po návratu do země by jim hrozila vážná a nenapravitelná újma.
Vzhledem k pokračujícímu ozbrojenému násilí v různých částech Sýrie a nejistotě ohledně toho, jak nové orgány zajistí potřeby obyvatelstva, a zejména zranitelných skupin, považuje řada lidí myšlenky na návrat za předčasné. A jejich názor je nutné respektovat. Členské státy EU, ale i sousední země Sýrie, které více než deset let velkoryse přijímaly většinu syrských uprchlíků, proto musí i nadále dostát svému závazku a poskytnout Syřanům na svém území ochranu.
Z 1,1 milionu osob, které byly v důsledku eskalace bojů na konci listopadu vnitřně vysídleny, se jich domů nevrátilo ještě asi 627 000, přičemž ze 75 % jde o ženy a děti.
Předčasný návrat je velmi riskantní, neboť mimo jiné roztáčí kolotoč vysídlování, a to jak v samotné Sýrii, tak i za jejími hranicemi, a v konečném důsledku tak krizi ještě zhoršuje.
Kromě tohoto hromadného vysídlení čelí Sýrie jedné z nejhorších humanitárních krizí na světě. Během konfliktu byla zničena velká část syrské infrastruktury, včetně nemocnic, škol a obytných domů. Většina uprchlíků se tak nemá kam vrátit. Mnohé regiony stále trpí nedostatkem potravin, pitné vody a lékařské péče. Kvůli nedostatku základních služeb, hospodářských příležitostí a bezpečnosti je pro navrátilce obtížné zde opět vést perspektivní a důstojný život. Celých 90 % syrského obyvatelstva žije pod hranicí chudoby.
Během několika posledních týdnů výrazně stoupl počet Syřanů, kteří se dobrovolně vrátili z Libanonu, Turecka a Jordánska. Podle předběžných odhadů šlo o 125 000 osob, tj. každý den asi 7 000. Vedly je k tomu jejich osobní důvody, nicméně UNHCR je odhodlán pomoci všem, kteří se nyní rozhodnou vrátit.
Mnozí Syřané v Evropě a v sousedních zemích přemýšlejí, zda je bezpečné se vrátit, do jaké míry v zemi fungují základní služby a jak si tam budou moci opět zajistit své živobytí. Všichni však zoufale touží shledat se se svými blízkými. Řada z nich se proto chce domů zajet na krátko podívat, aby se na vlastní oči přesvědčili, jak to tam vypadá. Musí mít možnost tak učinit, aniž by se obávali, že v Evropě přijdou o postavení uprchlíka. Tyto návštěvy jsou pro lidi důležité, aby mohli se znalostí věci učinit taková rozhodnutí, jež jim zajistí lepší budoucnost, včetně bezpečného a trvalého návratu.
Musíme být trpěliví a opatrní, než nastanou vhodné podmínky, aby se Syřané mohli bezpečně vrátit domů a úspěšně se začlenit do svých komunit. Mnoho Syřanů začíná uvažovat o návratu domů, a UNHCR je připraven jim pomoci. Po letech vysídlení se tak mnohým z nich skýtá dlouho očekávaná příležitost udělat za svým životem uprchlíka tlustou čáru a natrvalo se vrátit do Sýrie. A stejně jako je Evropská unie a UNHCR podporovaly po celou dobu jejich exilu, je budeme podporovat i při návratu domů a budování nové Sýrie.
Jean-Nicolas Beuze je zástupcem UNHCR při EU, v Belgii, Irsku, Lucembursku, Nizozemsku a Portugalsku. V minulosti působil jako zástupce UNHCR v Iráku, Jemenu a Kanadě. Více než 27 let svého života zasvětil práci v oblasti lidských práv, udržování míru a ochrany dětí, a to jak v terénu, tak v centrále OSN.
EU řeší, jak ve své reakci vůči Sýrii po pádu Asadova režimu dosáhnout rovnováhy mezi humanitárními potřebami, migrační politikou a stabilizací a obnovou země. Alberto-Horst Neidhardt, přední odborník na migraci z Centra pro evropskou politiku, který je vzácným hostem EHSV Info, upozorňuje na riziko, že kvůli domácím politikám a krátkodobým vizím členských států se prioritou stane urychlování návratu uprchlíků. Koordinovaný a vyvážený postup by přitom mohl zásadně přispět ke stabilizaci Sýrie a k podpoře dlouhodobého rozvoje.
EU řeší, jak ve své reakci vůči Sýrii po pádu Asadova režimu dosáhnout rovnováhy mezi humanitárními potřebami, migrační politikou a stabilizací a obnovou země. Alberto-Horst Neidhardt, přední odborník na migraci z Centra pro evropskou politiku, který je vzácným hostem EHSV Info, upozorňuje na riziko, že kvůli domácím politikám a krátkodobým vizím členských států se prioritou stane urychlování návratu uprchlíků. Koordinovaný a vyvážený postup by přitom mohl zásadně přispět ke stabilizaci Sýrie a k podpoře dlouhodobého rozvoje.
Alberto-Horst Neidhardt je hlavní politický analytik a vedoucí evropského programu pro rozmanitost a migraci v Centru pro evropskou politiku (EPC). Zabývá se právem a strategiemi v oblasti azylu a migrace, právy občanů EU, dezinformacemi a migrační politikou. V Evropském univerzitním institutu získal doktorát v oboru práva EU. Přednáší na Katolické univerzitě v Lille o politikách v oblasti migrace a mobility, o správě EU a tvorbě etických politik.
Krutovláda Bašára al-Asada před měsícem skončila a oficiální reakce EU se prozatím převážně omezuje na příslib pomoci za účelem rozvoje a hospodářské stabilizace. Stále není jasné, zda a kdy budou vůči Sýrii zrušeny sankce. Podmínkou pro udělení evropské podpory bude ochrana menšin a další záruky, avšak vyhlídky jsou v tomto ohledu zatím nejisté. Z toho, jak se v Sýrii vyvíjí komplexní politická, bezpečnostní a humanitární situace, lze usuzovat, že upevnění demokracie bude dlouhotrvající a náročný proces. EU bude vystavena velké zkoušce, při níž se ukáže, zda je schopna vystupovat jednotně a postupovat společně, co se budoucnosti této země týče. Místo toho se však několik evropských zemí bez váhání soustředilo na okamžitou a společnou prioritu, jíž je pro ně návrat vysídlených Syřanů. Jen pár dní poté, co Asadův režim ztratil v prosinci kontrolu nad Damaškem, Rakousko, kde byl nedávno pověřen sestavením vlády lídr strany FPÖ Herbert Kickl, oznámilo, že hodlá poskytovat „návratový bonus“ a zahájí program deportace osob se záznamem v trestním rejstříku. V Nizozemsku plánuje koaliční vláda vedená pravicovým nacionalistou Geertem Wildersem stanovit oblasti, které jsou pro navracení uprchlíků bezpečné. Německo rovněž vyhlásilo, že pokud se situace v Sýrii stabilizuje, „přezkoumá a zruší“ ochranu poskytovanou syrským uprchlíkům. I další evropské země učinily podobná prohlášení či situaci bedlivě sledují. V této souvislosti může být i rozhodnutí o zrušení sankcí motivováno spíše snahou dosáhnout navracení než tím, že by se postoj k novému vedení Sýrie změnil.
Vzhledem k tomu, že v celé Evropě vzrůstá podpora krajně pravicových a protiimigračních stran a v Německu se blíží spolkové volby, hrozí, že postoj členských států k Sýrii bude diktován domácími prioritami a krátkodobými volebními kalkuly. Členské státy EU poskytly v letech 2015 až 2024 ochranu více než jednomu milionu Syřanů, přičemž většina z nich žije v Německu. Přítomnost těchto uprchlíků se stala spornou politickou a společenskou otázkou. V řadě zemí, které poskytují útočiště uprchlíkům, je nyní veřejnost vůči nim méně vstřícná, neboť bezpečnostním incidentům s nimi spojeným je věnována značná pozornost a roli hraje i vysoká inflace a rostoucí náklady na energii. Tento obrat způsobil, že nepřátelská rétorika a politika jsou na běžném pořádku. I když Evropská komise a UNHCR vyzvaly evropské vlády, aby k otázce navracení přistupovaly obezřetně, mohly by pod vlivem tohoto tlaku návraty urychlit, a to i jednostranně.
Od pádu Asadova režimu v prosinci se do Sýrie vrátilo již více než 125 000 uprchlíků, a to většinou ze sousedních zemí. Avšak jejich vyhlídky nejsou ani zdaleka růžové. Ještě před nedávným vývojem událostí strádala více než polovina syrského obyvatelstva nedostatkem potravin, přičemž tři miliony osob trpěly hladem. Vzhledem k tomu, že v důsledku konfliktu bylo zničeno mnoho domů, jsou ubytovací kapacity zcela vyčerpány. Podle UNHCR je potřeba zajistit pro ty, kteří se vracejí zpět, téměř 300 milionů EUR určených na přístřeší, potraviny a vodu. EU a členské státy by měly koordinovat svou činnost, aby z dlouhodobého hlediska usnadnily bezpečný a dobrovolný návrat syrských obyvatel do vlasti, přičemž v této situaci je bezprostředně třeba řešit humanitární potřeby této země. Bude-li vyvíjen tlak na uprchlíky, aby se urychleně vrátili do válkou zmítané a nestabilní země, mohlo by to ve skutečnosti vyvolat opačný efekt, což by dále ztížilo přístup k potravinám, energii a přístřeší. Navracení v širokém měřítku by rovněž mohlo narušit etnickou a sociálně-ekonomickou strukturu již tak ohrožených regionů. Důvodem pro to, aby byl k otázce návratu přijat vyvážený a udržitelný přístup, je také to, že syrská diaspora může přispět k úsilí o obnovu této země. Budou zde zapotřebí inženýři, lékaři, administrativní pracovníci, učitelé a manuální pracovníci s různými úrovněmi dovedností. Syřané získali v Evropě cenné dovednosti a zkušenosti v důležitých odvětvích, jako je vzdělávání, stavebnictví a zdravotní péče, avšak nebude snadné nalézt vhodné profily. Definitivní návrat by rovněž nutně nenapomohl obnově této země, jelikož finanční prostředky, které by sem Syřané zasílali z Evropy, by mohly výrazně přispět ke snížení chudoby a k udržitelnému rozvoji. Syrští občané usazení v Evropě by rovněž mohli po Asadově pádu pomoci svou angažovaností v diaspoře posílit diplomatické a kulturní vazby mezi EU a svou zemí.
Může však dojít k tomu, že pro členské státy bude obtížné zaujmout vyvážený přístup a svou činnost zkoordinovat. Pro některé země může být prioritou dlouhodobá stabilita a obnova Sýrie, což by vedlo k tomu, že by se uprchlíci vraceli do vlasti spontánně. Jiné státy by zase mohly urychleně poskytovat finanční pobídky pro dobrovolný návrat do vlasti nebo dokonce systematicky měnit status Syřanů, jakmile se humanitární situace jen o něco málo zlepší. Systematické přezkoumávání postavení uprchlíků však bude narážet na značné právní překážky a bude představovat vysoké finanční a administrativní náklady. Na druhé straně se v případě pobídek k návratu bude muset zohlednit skutečnost, že většina vysídlených syrských občanů se již nyní v Evropě usadila a více než 300 000 jich získalo občanství EU. Nejisté hospodářské a pracovní vyhlídky v této zemi mohou zároveň odrazovat od návratu ty, kteří k tomu mají největší motivaci. Zásadní otázkou v této souvislosti bude, zda bude syrským občanům umožněno takzvaně „pendlovat“, což znamená, že se budou na určitou dobu vracet do své země a evropské hostitelské státy jim budou i nadále poskytovat trvalé příležitosti k dlouhodobějšímu návratu.Tyto otázky budou nutně souviset s širší diskusí o migrační politice EU. Do příštích jednání o reformě směrnice EU o navracení, jejíž návrh má brzy předložit Evropská komise, by se mohlo zásadním způsobem promítnout to, jak se bude vyvíjet diskuse o navracení syrských uprchlíků. V souvislosti s reformou této směrnice by však mohlo také dojít mezi členskými státy EU k dalším rozkolům. Vzhledem k tomu, že k účinnému řešení současných problémů je třeba důkladně přehodnotit migrační politiky, bude postoj EU k vysídleným syrským občanům pravděpodobně znamenat první zásadní zvrat, k němuž v této nové fázi dojde.
Copyright: Polish Presidency. Council of the European Union
1. ledna předalo Maďarsko předsednickou štafetu Polsku, které tak na příštích šest měsíců stanulo v čele Rady EU. Polsko se předsednictví ujímá v okamžiku, kdy Evropa prochází velkými změnami a kdy zároveň do funkce nastupuje nová Evropská komise.
1. ledna předalo Maďarsko předsednickou štafetu Polsku, které tak na příštích šest měsíců stanulo v čele Rady EU. Polsko se předsednictví ujímá v okamžiku, kdy Evropa prochází velkými změnami a kdy zároveň do funkce nastupuje nová Evropská komise.
Vzhledem k pokračující ruské agresi vůči Ukrajině a bezprecedentnímu geopolitickému napětí v novějších evropských dějinách si za hlavní téma svých priorit zvolilo bezpečnost. Jde mu o bezpečnost vnější, vnitřní, hospodářskou, energetickou, potravinovou a zdravotní, ale také o respektování zásad právního státu.
Tyto priority plně souzní s úsilím Evropského hospodářského a sociálního výboru o podporu soudržnosti, ochranu demokratických hodnot a dosažení trvalé prosperity. „Bude pro nás ctí stát se polskému předsednictví spolehlivým a aktivním partnerem a jsme připraveni úzce se podílet na definování politických priorit tohoto nového politického cyklu,“ prohlásil předseda EHSV Oliver Röpke.
Na žádost polského předsednictví vypracuje EHSV 14 průzkumných stanovisek. O těchto stanoviscích i o dalších aktivitách EHSV v první polovině letošního roku se dočtete v naší nové brožuře. Dozvíte se v ní také něco více o polských členech EHSV a o tom, které organizace zastupují. Brožura je k dispozici on-line, a to v angličtině, polštině, francouzštině a němčině. (ll)
Evropský průmysl čelí mnoha různým výzvám, mimo jiné extrémně vysokým cenám energie, potížím přilákat kvalifikované pracovníky a problémům s přístupem k financování. V roce 2023 předložila EU průmyslový plán Zelené dohody, který je zaměřen na dosažení uhlíkové neutrality. Předsedkyně Komise Ursula von der Leyen ve své prezentaci politických směrů na podzim loňského roku zmínila „dohodu o čistém průmyslu“ pro konkurenceschopný průmysl a kvalitní pracovní místa, v duchu Draghiho zprávy.
Evropský průmysl čelí mnoha různým výzvám, mimo jiné extrémně vysokým cenám energie, potížím přilákat kvalifikované pracovníky a problémům s přístupem k financování. V roce 2023 předložila EU průmyslový plán Zelené dohody, který je zaměřen na dosažení uhlíkové neutrality. Předsedkyně Komise Ursula von der Leyen ve své prezentaci politických směrů na podzim loňského roku zmínila „dohodu o čistém průmyslu“ pro konkurenceschopný průmysl a kvalitní pracovní místa, v duchu Draghiho zprávy.
Průmysl hraje stěžejní úlohu v ekologické a digitální transformaci a v našem hospodářském systému. Co však nová dohoda znamená pro pracovníky? Mít pevnou základnu pracovních sil, jež je sdružená v odborech, dobře placená a má dobré pracovní podmínky, není tématem jen pro odborové svazy. Jde o záležitost dotýkající se rovněž společnosti jako celku, demokracie a sociální stability a produktivity podniků.
Bez náležitých vodítek a dostatečného veřejného financování by se uvedená dohoda mohla nakonec opírat o ty části Draghiho zprávy a programu konkurenceschopnosti, které nejvíce podporují deregulaci. To by mohlo ohrozit evropský sociální model, neboť by se tak prosazoval škodlivý model hospodářské soutěže, který podněcuje závod o co nejnižší mzdy a standardy pracovních podmínek.
Těmito záležitostmi se bude zabývat společná konference o evropské průmyslové politice pro kvalitní pracovní místa, kterou dne 14. února uspořádá v prostorách Výboru skupina Zaměstnanci v EHSV spolu s Evropskou konfederací odborových svazů (EKOS). Budeme rádi, když si všechny strany, které tato debata zajímá, poznačí toto datum v kalendáři a zapojí se do diskuse.
EHSV v prosinci uspořádal projekci filmu Pod šedým nebem, jehož protagonistkami jsou běloruské novinářky, které zaplatily vysokou osobní cenu za informování o politických bouřích ve své vlasti.
EHSV v prosinci uspořádal projekci filmu Pod šedým nebem, jehož protagonistkami jsou běloruské novinářky, které zaplatily vysokou osobní cenu za informování o politických bouřích ve své vlasti.
Film Pod šedým nebem, jenž je prvním celovečerním filmem bělorusko-polské filmařky Mary Tamkovič, vypraví srdceryvný příběh Leny, běloruské novinářky, která se ocitne ve vězení poté, co v přímém přenosu informuje o tvrdém zákroku vlády proti pokojné demonstraci na Náměstí změn v Minsku. Děj se odehrává v roce 2020, kdy se Běloruskem prohnala nebývalá vlna protestů poté, co byl Alexandr Lukašenko ve zmanipulovaných volbách pošesté zvolen prezidentem.
Lena a její kameramanka Olja jsou zatčeny, když navzdory tomu, že je vypátral policejní dron, pokračují v natáčení protestů. V dějové zápletce, jež jako by vypadla z Kafkových absurdních románů, Lenu nejdříve obviní z organizování nepokojů a narušování veřejné dopravy, aby proti ní vzápětí vznesli obvinění z velezrady. Z původně sedmidenního zadržení se po tajném soudním procesu stane osmiletý trest odnětí svobody. Její kolegyně je odsouzena na dva roky. Lenin manžel Ilja, kterého policie poplatná režimu šikanuje, se zoufale snaží dostat ji z vězení, a dokonce se Lenu snaží přesvědčit, aby výměnou za svobodu přiznala vinu. To ale Lena udělat nemůže.
Předlohou pro film je skutečný příběh běloruských novinářů z TV Belsat. Jsou jimi Kacjaryna Andrejeva, její manžel Ihar Iljaš a její kolegyně Darja Čulcova. Zatímco Darja si svůj dvouletý trest odpykala, Kacjaryna a Ihar jsou momentálně ve vězení, přičemž Kacjaryna si odbývá dlouhý trest odnětí svobody v délce osmi let a tří měsíců. A nejsou zdaleka jediní: dle Běloruské asociace novinářů bylo na konci roku 2024 za mřížemi stále 45 pracovníků z oblasti sdělovacích prostředků. Mnozí z nich čelí tlaku i po svém útěku do zahraničí.
Světová premiéra filmu proběhla v červnu 2024 na filmovém festivalu Tribeca v New Yorku.
EHSV dne 13. prosince uspořádal projekci filmu Pod šedým nebem za přítomnosti režisérky Mary Tamkovič. Projekce byla součástí semináře Jak běloruské nezávislé sdělovací prostředky podporují budování odolné a demokratické společnosti.
EHSV info položilo Maře Tamkovič několik otázek týkajících se tohoto filmu:
Jak přesně film zachycuje skutečné události a osud Kacjaryny Andrejevy? Použila jste skutečné záběry z protestů v roce 2020 a z jejího soudního procesu?
Skutečné záběry jsou ve filmu využity vícekrát. Protest, který obě hlavní postavy na začátku filmu živě přenášejí, Kacjaryna Andrejeva a Darja Čulcova skutečně natočily. Jsou to reálné záběry, které jsme zapracovali do hrané scény. Záznam zadržení Ramana Bandarenky, který protagonistky sledují na svém laptopu, je také skutečný (pozn. redakce: aktivistu Ramana Bandarenku ubili k smrti maskovaní zločinci poté, co se jim snažil zabránit ve stržení bílo-červených stuh symbolizujících vlajku Běloruska před sovětskou okupací). Na konec filmu jsem jako jistý druh epilogu zařadila sestřih Kacjaryniných živých přenosů z protestů.
Základní dějová linie je úzce spjata s realitou: je to způsob, jakým byly novinářky zatčeny a souzeny, a tresty, které dostaly. Mým cílem ale nebylo ukázat přesný sled událostí, spíše jsem chtěla dát prostor emocím a ukázat, jaké museli lidé činit volby a jak bolestivému rozhodování čelili. Postavy se jmenují jinak, aby se mezi nimi a jejich reálnými vzory vytvořil odstup a také aby obecenstvo o tomto příběhu přemýšlelo jako o jednom z mnoha, jako o metafoře toho, co se stalo celému národu.
Ví širší veřejnost v Bělorusku, co se stalo Kacjaryně Andrejevě a dalším novinářům a novinářkám, jako je ona? Víte, kolik lidí potkal stejný nebo podobný osud?
Politické zatýkání a represe probíhají v Bělorusku v takovém rozsahu, že je obtížné o tom nevědět. Od roku 2020 pocítilo různé formy represí nejméně 130 000 lidí a asi půl milionu osob zemi opustilo. Je to prostě příliš masivní, aby se to dalo utajit.
Oficiální počet politických vězňů (těch, kteří byli obviněni z trestných činů nebo za ně byli odsouzeni) v Bělorusku se v posledních několika letech ustálil na přibližně 1300 osobách, je však nutné si uvědomit, že stovky, ne-li tisíce lidí si své tresty již odpykaly, někteří byli předčasně propuštěni a mnoho nově odsouzených se bojí dožadovat se statusu politického vězně. Je to průmyslový řetězec represí, který je v neustálém pohybu – noví vězni nahrazují ty propuštěné.
Co bylo Vaší hlavní motivací pro natočení tohoto filmu? Čeho byste jím chtěla dosáhnout?
Jako Běloruska jsem po brutálním zásahu běloruského režimu proti protestům v roce 2020 cítila naléhavou potřebu něco udělat. Jako bývalá novinářka jsem se mohla dobře vcítit do pohledu mých postav. Jako filmařka jsem viděla silný, velmi dojemný příběh, který jsem prostě musela odvyprávět.
Jaké hlavní poselství nebo emoci by si podle Vás měl divák po zhlédnutí Vašeho filmu odnést?
Opravdu doufám, že se lidé trochu zamyslí nad tím, co je doopravdy svoboda, jako cenu může mít a jestli si skutečně váží toho, co mají. Doufám, že budou myslet na Kacju a Ihara a každého, kdo je za mřížemi, protože svoboda je něco, co mnoho lidí tady v Evropě považuje za samozřejmost.
Jak by měly pomoci EU a její instituce, občanská společnost, sdružení novinářů a lidskoprávní sdružení a vlády jednotlivých zemí?
Naléhavě žádám EU, aby na Bělorusko nezapomněla a neodepsala jej jako ztracený případ. Podpora z EU naší kultuře, sdělovacím prostředkům a občanské společnosti umožňuje přežít tento obrovský tlak, a ačkoli to může vypadat jako dlouhodobá investice, vyplatí se.
Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) jakožto institucionální partner občanské společnosti s hrdostí oznamuje, že chystá druhý ročníkTýdne občanské společnosti!
Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) jakožto institucionální partner občanské společnosti s hrdostí oznamuje, že chystá druhý ročník Týdne občanské společnosti!
Registrace bude spuštěna v únoru 2025. Bližší informace naleznete již brzy na internetové stránce Týdne občanské společnosti (#CivSocWeek) a na sociálních sítích. Nenechte si je ujít!
