Počátkem letošního března jsem z Kyjeva odjížděla s těžkým srdcem. Musela jsem na dva dny do Francie na sympozium o Ukrajině, a nemohla se tak zúčastnit jednoho důležitého obřadu v Kyjevě. Naše kamarádka, básnířka Svitlana Povaljajeva bude mít na nejvýznamnějším náměstí našeho hlavního města Majdanu poslední rozloučení se svým nejstarším synem Vasylem, který padl v boji ve věku 28 let. Jeho mladší bratr Roman byl zabit v boji v létě 2022 při osvobozování Charkovské oblasti. Bylo mu 24 let.
Počátkem letošního března jsem z Kyjeva odjížděla s těžkým srdcem. Musela jsem na dva dny do Francie na sympozium o Ukrajině, a nemohla se tak zúčastnit jednoho důležitého obřadu v Kyjevě. Naše kamarádka, básnířka Svitlana Povaljajeva bude mít na nejvýznamnějším náměstí našeho hlavního města Majdanu poslední rozloučení se svým nejstarším synem Vasylem, který padl v boji ve věku 28 let. Jeho mladší bratr Roman byl zabit v boji v létě 2022 při osvobozování Charkovské oblasti. Bylo mu 24 let.
Se sevřeným žaludkem jsem nasedla do vlaku. Mé tři děti zůstaly doma. Není to během války poprvé, co musím na chvíli pracovně do ciziny, ale tentokrát mě polila hrůza.
Vím, že při bezprostředním nebezpečí ruských balistických raket se červené varování na mobilu nerozsvítí. Na pár dní budu 2 000 km daleko od domova a nebudu mít informace o bezpečnosti svých dcer. Ten pocit byl nesnesitelný.
Pokud by varovný systém selhal, bylo by to kvůli rozhodnutí Spojených států přerušit sdílení zpravodajských informací, jejichž součástí je i systém včasného varování před balistickými střelami z ruského území. Pozastavily také vojenskou pomoc, a to až do takové míry, že dokonce zablokovaly materiál už odeslaný do Polska.
Po několika dnech jsem se vrátila na Ukrajinu. Mezitím proběhla jednání ukrajinské, americké a saúdskoarabské delegace. Ukrajina deklarovala připravenost k celkovému a okamžitému příměří – pokud tak učiní i Rusko. Donald Trump byl spokojen. Americké zpravodajské informace se obnovily, proudit opět začala i vojenská pomoc dohodnutá během Bidenovy vlády.
Důvěra je však pryč. Když vás někdo zradí, je těžké předstírat, že je vše v pořádku.
Cítí se zrazena i Evropa? Doba bezpečnostního deštníku NATO pod americkým vedením skončila. Hnutí MAGA se odvrací. Chystá se minimalizovat vojenskou a humanitární přítomnost v Evropě a vyvádí Rusko, tedy agresora, z diplomatické a ekonomické izolace.
Trump má zájem na co nejrychlejším příměří na Ukrajině bez ohledu na to, jak jej dosáhnout, protože osud Ukrajinců nepovažuje za důležitý. Chce pouze minimalizovat náklady pro rozpočet USA. USA se již neúčastní jednání, jaké nyní proběhlo na základně v Rammsteinu, a na letošní rok neplánují žádnou další vojenskou pomoc.
Mír za cenu porážky Ukrajiny americkou administrativu neznepokojuje. Vyslanci Steve Witkoff a Keith Kellogg předkládají plány na rozdělení Ukrajiny na dvě či tři oddělené části – podobně jako bylo po válce rozděleno nacistické Německo. Jako by snad Ukrajina byla agresorem, který prohrál válku.
Jenže v ohrožení je i Evropa. Trump chce snížit počet amerických vojáků v Evropě a žádá od každé členské země NATO 5% příspěvky do obranného rozpočtu, protože obranu Evropy považuje za evropský problém.
Rusko to vše pozorně sleduje. Pro Rusko není NATO bez amerického vedení obranná moc ani odstrašení. Jak dlouho by zabralo vybudovat „Evropu schopnou se bránit“, která se dokáže sama postarat o vlastní bezpečnost? Pokud se vám tato otázka bude zdát příliš abstraktní, zkuste si zodpovědět jinou: kdo z Evropanů půjde bránit Pobaltí, pokud Rusko zaútočí po cvičení v Bělorusku v září 2025?
Evropa má po zradě ze strany USA jen dvě možnosti: buď bude dnes bránit Ukrajinu tak, jako kdyby bránila sama sebe, nebo se zítra bude muset utkat s ruským vojskem na svém vlastním území. Nebude to snadné, ale žádná bitva není předem prohraná.
Koncem března mě zaujal jeden průzkum ukrajinského veřejného mínění. Přes 80 % Ukrajinců je připraveno dále bojovat proti Rusku, i bez podpory USA.
Zbývá zjistit, kolik po našem boku zůstane Evropanů.
Evropa má po zradě ze strany USA jen dvě možnosti: buď bude dnes bránit Ukrajinu tak, jako kdyby bránila sama sebe, nebo se zítra bude muset utkat s ruským vojskem na svém vlastním území. Nebude to snadné, ale žádná bitva není předem prohraná. Kolik Evropanů se postaví na stranu Ukrajiny, to se teprve ukáže, jak nám v naší rubrice Vzácný host sdělila ukrajinská novinářka Tetjana Oharkova.
Evropa má po zradě ze strany USA jen dvě možnosti: buď bude dnes bránit Ukrajinu tak, jako kdyby bránila sama sebe, nebo se zítra bude muset utkat s ruským vojskem na svém vlastním území. Nebude to snadné, ale žádná bitva není předem prohraná. Kolik Evropanů se postaví na stranu Ukrajiny, to se teprve ukáže, jak nám v naší rubrice Vzácný host sdělila ukrajinská novinářka Tetjana Oharkova.
Tetjana Oharkova, ukrajinskánovinářka, esejistka a odbornice na literaturu, žije v Kyjevě. Vede oddělení mezinárodních vztahů zpravodajské organizace Ukraine Crisis Media Center a podílí se na moderování podcastu „Explaining Ukraine“. Přednáší také na Kyjevsko-mohyljanské akademii, tj. na ukrajinské národní univerzitě, a získala doktorát z literatury na univerzitě Paris-XII Val-de-Marne.
Členka EHSV Elena Calistru a zpravodajka stanoviska Nechat krize za sebou – opatření pro odolné, soudržné a inkluzivní evropské hospodářství, nám v naší rubrice přiblížila, jaké kroky bude třeba učinit, abychom vybudovali ekonomiku, v níž budou lidé a podniky chráněni před ekonomickými otřesy a před akutními krizemi v důsledku vysokých životních nákladů..
Členka EHSV Elena Calistru a zpravodajka stanoviska Nechat krize za sebou – opatření pro odolné, soudržné a inkluzivní evropské hospodářství, nám v naší rubrice přiblížila, jaké kroky bude třeba učinit, abychom vybudovali ekonomiku, v níž budou lidé a podniky chráněni před ekonomickými otřesy a před akutními krizemi v důsledku vysokých životních nákladů.
Evropská občanská iniciativa se ukazuje jako účinný nástroj pro zvýšení účasti občanů na politickém životě EU. Je však třeba ji posílit, aby se zabránilo riziku, že orgány EU budou odtrženy od obyčejných Evropanů.
Evropská občanská iniciativa se ukazuje jako účinný nástroj pro zvýšení účasti občanů na politickém životě EU. Je však třeba ji posílit, aby se zabránilo riziku, že orgány EU budou odtrženy od obyčejných Evropanů.
Evropská občanská iniciativa (ECI) je participativní mechanismus EU, jenž má posílit přímou demokracii tím, že umožní skupině nejméně jednoho milionu občanů EU (v níž musí být zastoupen stanovený minimální počet státních příslušníků nejméně sedmi členských států) požádat Evropskou komisi, aby navrhla akt v oblasti, v níž členské státy přenesly pravomoci na úroveň EU.
Od roku 2012, kdy byly evropské občanské iniciativy zavedeny, zaregistrovala Evropská komise 119 iniciativ, jejichž organizátoři shromáždili na 20 milionů podpisů. Jedenáct iniciativ bylo dosud validováno jako úspěšné, přičemž deset z nich již obdrželo odpověď od Komise.
Den evropské občanské iniciativy, který každoročně pořádá Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV), představuje důležité fórum a platformu, kde si registrovaní a budoucí organizátoři evropských občanských iniciativ a zúčastněné strany mohou vyměňovat informace a zkušenosti a prezentovat svou evropskou občanskou iniciativu a činnosti veřejnosti.
Letos se Den evropské občanské iniciativy konal 18. března v rámci Týdne občanské společnosti.
„EU by měla podniknout další kroky směrem k participativní demokracii, aby doplnila svou zastupitelskou formu. Evropská občanská iniciativa je úplně prvním nástrojem participativní demokracie na nadnárodní úrovni,“ uvedl místopředseda EHSV pro komunikaci Laurențiu Plosceanu.
Podle evropské veřejné ochránkyně práv Teresy Anjinho je evropská občanská iniciativa mocným nástrojem, který však nenaplňuje svůj potenciál. „Musíme zlepšit komunikaci o jejích účelech a funkcích. Je třeba zintenzivnit osvětové kampaně, aby byli lidé plně informováni o tom, co evropská občanská iniciativa umožňuje a co ne, a mohli jednat. Má-li být evropská občanská iniciativa i nadále smysluplným nástrojem, je zapotřebí transparentnost, čestnost a komunikace. Pokud je nezajistíme, nepodaří se nám zachovat důvěru v tento nástroj ani v budoucnost naší Unie,“ dodala ombudsmanka.
Během Dne evropské občanské iniciativy bylo představeno devět evropských občanských iniciativ, mimo jiné iniciativy zaměřené na přístup k vodě, potravinové zabezpečení, potraty, práva LGBTQ+, ochranu stávajících budov před demolicí, ochranu dědictví v oblasti videoher, nový model snižování emisí prostřednictvím kvót v letecké dopravě a nové zdravotní normy pro lékařské využití psychedelických látek.
V reakci na výzvy k zajištění financování evropských občanských iniciativ Adriana Mungiu, vedoucí týmu pro evropské občanské iniciativy v rámci generálního sekretariátu Komise, aktivisty vybídla, aby nečekali na nová a poměrně vzdálená rozpočtová řešení vyhrazená specificky na evropské občanské iniciativy. Namísto toho by měli více využívat finanční prostředky, které jsou k dispozici ve stávajícím rozpočtu EU, mimo jiné v kapitolách věnovaných účasti občanů. (at)
Evropský ekonomický systém byl během nedávných krizí podroben těžké zkoušce, což se nejvíce dotklo obyčejných občanů. V našem stanovisku Nechat krize za sebou popisujeme, jaké kroky bude třeba učinit, abychom vybudovali ekonomiku, v níž budou lidé a podniky chráněni a nebudou vystavováni ekonomickým otřesům.
Evropský ekonomický systém byl během nedávných krizí podroben těžké zkoušce, což se nejvíce dotklo obyčejných občanů. V našem stanovisku Nechat krize za sebou popisujeme, jaké kroky bude třeba učinit, abychom vybudovali ekonomiku, v níž budou lidé a podniky chráněni a nebudou vystavováni ekonomickým otřesům.
Nejzásadnější budou tyto tři kroky:
Zaprvé bude třeba přejít v rámci hospodářských prognóz od retrospektivní analýzy k prediktivním zásahům. Inflace vždy jako první zasáhne domácnosti a teprve později se projeví v ekonomických ukazatelích. Musíme zavést promyšlenější systémy, které nám umožní včas odhalovat problémy v dodávkách a anomálie v oblasti přenosu cen, ještě než se projeví příliš drahými účty za vytápění a neúnosnými cenami potravin. Ekonomické otřesy nejvíce ohrožují právě ty domácnosti, které jsou nejméně schopny tyto otřesy absorbovat. Je tedy nutné detailně tuto zranitelnost zmapovat, aby bylo možné zaručit cílenou ochranu.
Zadruhé je třeba zaměřit se v rámci fiskální kapacity na trvalou stabilizaci, a nikoli pouze na mimořádná opatření. Nástroj NextGenerationEU byl obdivuhodným opatřením, které však mělo jen dočasný charakter. Je třeba zavést stálé mechanismy fiskální stabilizace, na něž by dohlížela občanská společnost a které by zajistily, že reakce na krizi ochrání ty nejohroženější. Pokud jsou při správě ekonomických záležitostí opomíjeny distribuční účinky, pak se tím vytváří sociální napětí, které oslabuje právě onu odolnost, které se snažíme dosáhnout. Uplatňování sociální podmíněnosti v rámci financování Evropskou unií by nemělo být spatřováno jako byrokratická překážka – s jeho pomocí lze totiž zajistit, aby hospodářský růst přinášel lepší životní úroveň všem.
Zatřetí je třeba urychlit integraci trhu tam, kde je to pro spotřebitele nejdůležitější. Skutečnost, že naše náklady na energii výrazně převyšují náklady našich konkurentů, se promítá nejen do makroekonomických ukazatelů, ale také do každoměsíčních účtů, které zatěžují rozpočty domácností v celé Evropě. Strategické investice do přeshraniční infrastruktury a integrace trhu s energií nejsou jen nějakým abstraktním hospodářským cílem, nýbrž konkrétním způsobem, jak pomoci rodinám a podnikům, které se potýkají s vysokými existenčními náklady.
Koncipovat hospodářskou politiku bez zapojení občanské společnosti je jako vydat se na cestu bez znalosti terénu – technicky je to možné, ale z praktického hlediska to není příliš rozumné. Mohou-li se na přípravě politik plně podílet ti, na něž budou mít tyto politiky dopad, pak se tím vždy docílí lepších výsledků. Nejde přitom jen o nějakou formální konzultaci, nýbrž o to, aby byly v průběhu celého politického cyklu využívány společné poznatky organizované občanské společnosti.
Naše konkurenceschopné sociálně tržní hospodářství je třeba modernizovat, nikoli od něj upustit. Teorii, že si musíme vybrat mezi konkurenceschopností a ochranou občanů, razí ti, kdo nemají příliš velkou ekonomickou představivost. K překonání budoucích výzev bude nutné prokázat na institucionální úrovni kreativitu, díky níž se středobodem správy ekonomických záležitostí v Evropě stane ekonomická odolnost a kvalita života lidí.
